Who Am I Now? - Funtime Roxy [ZRUŠENO]

Part 108

*Ft. Roxy*
„

Kriste Pane, já se snad z toho zblázním už!" ozve se. Pomaličku se zvednu z podlahy a vykouknu zpoza postele. Fred seděl u stolu a popadal se za hlavu. Najednou mu zazvoní telefon u ruky.
Popadne ho a vztekle začne mluvit.
„Ano? Jaku? Né promiň, připravuju se na písemku z matiky co máme příští týden, nemůžu jít ven. Venku je skoro tma kámo... Já vím, že na to mám spoustu času, ale já té látce nerozumím."
Mezitím co Fred mluvil, začala jsem se rozhlížet po pokoji. Spousta různých medailí, které byly pověšené za kliky.
„Domluvíme se pak ve škole, platí? Dobře, zduř." domluvil a povzdechl si.
„Frede, večeře!" ozve se ozvěna z dolního patra.
„Už jdu mami!" křikne nazpět. Odhodí propisku a naštvaně jde ke dveřím. Svět podemnou se rozložil a po chvilce se složil dohromady, když se Fred dostal do kuchyně. Jak tvrdý Y jsem ztuhla.
„Tohle mi už nedělejte." zatřepu hlavou a udělám krok vzad. Zamnou se najednou ozve hlasitý klepání. Rychlostí světla se otočím a pomateně začnu koukat kolem.
„Že by déšť, nebo?" hned potom se to bušení ozve znova, ale tentokrát všude po místnosti.
„Co to je?" vyděsím se. Ozve se další ozvěna, ale tahle zněla jako mumlání. Došlo mi to.
„Mangle? Mangle jsi tady?" jeknu a rozhlédnu se. Žádná odezva.
*Takže tu je zaseklá s semnou... Ale kde?* řeknu si.
„Co se tváříš jak kakabus?" řekne najednou Fredova matka. Fred si jen bez jediného slova vezme talíř s teplou večeří na stůl.
„Zase ti nejde nějaké učivo?" povzdechne si. Fred jen zabručí a vidličkou začne dloubat do brambor.
„Však víš, že se nemusíš nad tím trápit dennodenně, měl bys taky běhat venku." otočí se a ukáže na něj vařečkou.
„Však chodím s Jakem a ostatníma ven." nabodne bramboru na nůž.
„Ty víš, že táta je radši, když se učím." zamrmlá. Jeho mamka koukne do země a pak si k němu přisedne.
„Neřeš to, co ti říká tatínek. My oba jsme na tebe pyšní, ale nemůžeš přece sedět jen u těch učebnic a celé hodiny se šprtat."
„Já vím, ale- nechci to zvorat. Chci to v budoucnu někam dotáhnout a stát se právníkem." řekne Fred.
Chytne ho za ruku.
„Známky nerozhodují o tvém životě. Jaký si ho uděláš, takový ho budeš mít. Jsou i lidi, co se učí celý život, ale ten naproti co se do učebnice zadíval jednou za úherský rok, se bude mít líp než on. Vše závisí na tom jaký si uvnitř." dopoví. Fred se pousměje.
„Awhh, to bylo hezký..." šeptnu a skloním uši. Zadívám se do země.
„Právník... Ah Frede, je mi to moc líto."
Vše se začlo pomalu rozplývat.
*tak zase znova* pomyslím si. Vše bylo bílé a já se propadala do prázdnoty.
Narazila jsem čumákem do studené podlahy. Zavrtěla jsem hlavou a upřela pohled na dav žáků, kteří se chystali na novou hodinu.
„Tak co lidičky, jak šlo připravovaní na dnešní matiku?" narazí ramenem Bruno do Jaka.
„Párkrát jsem mrkl do sešitu, uvidím jak to dopadne no." odpoví Jake.
„A co ty, pane právníku?" ušklebí se Bruno. Fred zkříží ruce.
„Připravoval jsem se několik dní dopředu."
„No to už víme." protočí očima Bruno.
„Umím to jak když bičem mrská, brnkačka." zvedne Fred ruce do vzduchu. Jake se zasměje.
Znova jsem uslyšela to bušení, tentokrát to bylo mnohem víc výrazné. Otočila jsem se a koukla na několik desítek škříňí seřazeno v řadě.
„Mangle?" řeknu opatrně.
Bušení se zase ozvalo.
Bez váhání jsem se rozběhla ke skříňkám a jednu po druhé jsem otevírala. Bylo jich tu docela dost ale naštěstí Fred a zbytek party stáli uprostřed haly a bavili se.
„Mangle, prosím. Ještě jednou." řeknu. Po chvilce ticha. Dvě silná poklepání se ozvala na druhé straně. Zvednu uši a bleskově se vrhnu otevírat skříňky na pravé straně.
6...7...8.... Devátá skříň a furt nic a hle, když se mi podařilo otevřít číslo deset. Hned v tu chvíli se Mangle skácela na zem.
„Mangle?!" vyjeknu a sehnu se k ní. Mangle si rychle sedla a začala koukat kolem sebe.
„Roxy?" vykulila oči.
„Mangle! Díky bohu." oddechnu si a podám jí ruku. Mangle se usměje a ruku přijme.
„Nepamatuju si co se stalo.. Vím jenom, že jsem viděla prázdnotu. Slyšela jsem tvojí ozvěnu všude kolem." řekne a pak mě obejme.
„Už je dobře. Měla jsem strach, že tě Freddy zabil." řeknu a obejmu jí nazpět.
„Naštěstí mi jen ten parchant vzal duši z mého těla."
Ozval se školní zvonek.
Rychle se od Mangle odtrhnu a začnu se koukat po Fredovi.
„Támhle vzadu jsou, pojď! Společně najdem ten dárek!" řeknu a rozběhnu se za ním.
„Co? Jaký dárek? Počkej na mě!" jekla Mangle za mnou.
„Pak vysvětlím, pospěš si!"
Mangle se bez váhání rozběhla hned za mnou. Fred a ostatní měli pomalu namířeno do své třídy.
„Přeju hodně štěstí, bůh s vámi při té písemce." uchechtne se Jake a vkročí do třídy.
„To nebude třeba." řekne sebevědomě Fred a usedne do své lavice.
„Nějak moc si dneska věříš." dloubne do něj Bruno.
„Šprtal jsem se od rána do večera." zkříží ruce. Společně s Mangle jsme se dostaly do třídy a zamířily k parapetu.
„No ne!" popadala se za dech Mangle.
„Moje stará třída, koukej!" chytla mě za rameno a zatřepala semnou.
„Tamhle vzadu sedí Katie s Brunem! Tady ve prostřed byl vždy Fred s Jakem a to znamená... " pomalu ukáže na přední lavici.
„Zdar hoši!" ozve se u dveří. Mangle sebou trhne.
„Tak jak se těšíte na písemku?" bouchla Lucy do stolu Freda a Jaka.
"To jsem já.." řekne Mangle potichu. Pousměju se.
„Zvláštní to pocit vidět sama sebe, nemám pravdu."
Mangle beze slova jen koukala. Pozorovala jí.
„Strašně moc." zatváří se znechuceně Jake.
„Jde to vidět." zasměje se Lucy.
Mangle si povzdechla.
„Na tohle si moc dobře vzpomínám." usměje se.
„Sednout!" ozve se učitelka a práskne za sebou dveřmi. Všichni rychle běželi na svá místa a zůstali zticha.
„Doufám, že se každý z vás dobře připravoval na test." řekne a zarovná papíry.
„Tak ať už to máme za sebou." šeptne Fred. Jake jen nervózně přikývne.
Společně s Mangle jsme si sedly na parapet a mlčky je sledovali.
„Lucy, Gregory... Rozdejte papíry. Je to rozdělené na A a B." řekne učitelka. Celá třída se popadne za hlavu.
*Jó, testy rozdělené na skupiny, to teprv bylo pravé peklo.* řeknu si. Lucy s Gregorym začali rozdávat každému papíry.
„Zlomte vaz, kluci." mrkla na ně Lucy a podala Fredovi a Jakovi papír. Fred se zadíval do papíru a vykulil oči.
„Geometrie?!" podíval se na Jaka.
„No, ano. Co se děje? Nemáš rísovací předměty?" podiví se.
„Nějaký problém, Freddericu?" sejme ho přísným ohledem učitelka.
„No... vlastně ano." řekne potichu Fred.
„Neříkala jste náhodou, že se bude psát z rovnic?"
Paní učitelka se na něj zmateně podívala. „Rovnice ještě nemáme ani probraný a ne neříkala, Frede. Vrať se k testu." dala prst před pusu a odvrátila pohled.
„To si snad děláš srandu." řekle znepokojeně a začne se rozhlížet po třídě. Všichni psali. Fred se vrátil ke svému papíru a všechny zadaní si přečetl.
„To snad ne.. " chytne se za hlavu a lokty si opře o lavici.
„Chudák Fred." posmutní Mangle. Kouknu na ní.
„Tak moc se učil a stejně tak dobré známky neměl." povzdechne si. Zakoukám se do země a nadechnu se s větou na jazyku, ale něco lesklého za dveřmi mě na chvíli oslepí.
Dárek.
„Hele!" šťouchnu do Mangle.
„Ten dárek!" ukážu na dveře. Mangle se zmateně na mě podívala.
„Ten dárek vstřebává všechny klíčové vzpomínky, kterými procházíme. Musíme pak Freddyho najít a ten dárek mu dát." otevřu dveře od třídy.
„A takhle pak navratíme jeho vzpomínky?" podiví se.
„Přesně tak." nahnu se k dárku a otevřu ho. Celé okolí kolem nás začalo mizet dovnitř. Mangle vyděšeně uskočila.
„Teď se připrav." řeknu.
"Na co?"
Začali jsme padat do prázdnoty a Mangle začala pištět jak o život.
Dopadly jsme opět na podlahu.
„CO TO BYLO." jekne.
„Zvykneš si, pojď honem." podám jí ruku. Ozval se školní zvonek.
Všichni žáci se vynořili ven ze tříd a hemžili se po chodbách.
„Támhle vzádu jsou!" ukázala Mangle na druhou stranu budovy. Obě jsme se rozběhli směrem k nim.
„Frede, nemuselo to dopadnout tak špatně." řekne Jake a chytne Freda za rameno.
„Dopadlo to dost špatně Jaku." rozčílí se.
„Učil jsem se jak idiot úplně zbytečně, protože jsme nepsali na to co jsem se učil." koukne do země. Všichni kolem byli zticha a koukali na sebe.
„Asi s váma dneska nepůjdu do města, omlouvám se." povzdechne si.
„Co?" trhl sebou Bruno.
„Kámo, notak."
„Promiňte, je mi z toho mizerně a stejně by to bylo naprd."
„Ale však jsme se domluvili, že společně půjdem na ty vánoční trhy." řekne Lucy.
„Nemá ani tolik mrznou, bude idealní počasí." ozve se i Katie.
Fred zavrtí hlavou.
„Fakt ne, omlouvám se. Kdyžtak půjdu někdy jindy, uvidíme se zítra." rozloučil se a šel ke schodům.
„Stávalo se tohle často?" zeptám se Mangle. Koukla na mě.
„To, že byl takhle zhroucenej pokaždé, když se mu nepovedla písemka." dopovím.
„Někdy... Vím, že se párkrát zmínil o jeho otci." odpoví Mangle a pomalu jde za Fredem.
„Takže trable s rodinou." jdu za ní.
„Jenom s tátou, nebo teda, to je to co říkával...už si toho moc nepamatuju." koukne do země.
Fred došel až ke své skříňce.
„Jestli to bude další čtyřka, budu mít zaracha... Notak Frede vzpamatuj se." chytne se za čelo a otevře skříňku. A hele co tam opět bylo, dárek.
„Teď ty, Mangle." ustoupím a kouknu na ní.
„Já?" podivila se.
„Jasně, pojď do toho."
Nejistě se otočila na ten dárek a pomalu se k němu natáhla.
Otevřela ho a vše kolem zase zmizelo.
„A teď zavři." řeknu.
Mangle tak učinila a pak jsme zase začaly padat.
„NA TOHLE SI NIKDY NEZVYKNU." vyjekla Mangle.
Tentokrát jsme nedopadly na podlahu, ale na chlupatý koberec.
„Frede, táta chce s tebou mluvit." uslyším Fredovu matku. Obě se pomalu zvednem a rozhlédnem se po místnosti. Přistály jsme na chodbě hned vedle kuchyně. Fred pomalu šel po schodech dolů a zamířil do obývaku, kde byl jeho otec.
„Chtěl si semnou mluvit, tati?" řekne potichu. Jeho táta beze slova koukal na televizi a pak prstem ukázal, aby šel k němu šel blíž. Fred pomalu došel až ke gauči a beze slova tam jen tak stál do té doby dokud se jeho otec nerozhodl konečně promluvit.
„Slyšel jsem, že si ten test nenapsal podle svých představ."
Fred koukl do země.
„Psali jsme na něco úplně jiného než jsem se uč-" přerušil ho.
„Měl si na to celý týden a stejně si selhal, tohle jsou jen výmluvy." podívá se na něj naštvaně.
„Poslední dobou v matice plaveš a jestli to takhle půjde dál, tak to v životě nikam nedotáhneš a na nějakou vysokou nebo střední můžeš zapomenout." řekne. Fred kývne.
„Chápu, tati."
*to snad nemyslí vážně.* pomyslím si.
„Máš zaracha na týden chodit s tou tvojí partou ven, teď mi zmiz z očí." dopověděl a svou pozornost opět věnoval televizi.
Fred tiše pak šel zpátky do pokoje. S Mangle jsme se na sebe podívaly.
„Vůbec jsem netušila, že se u něj doma něco takového děje. To je hrůza." sklopí uši Mangle.
„Proto s náma tolik nechodil ven."
Fred práskl dveřma a pak jediné co bylo slyšet, byl brek.
Pomalu jsem šla do jeho pokoje a nakoukla dovnitř. Uprostřed pokoje byl dárek.
„To už bude poslední." řeknu tiše a dárek otevřu. S Mangle jsem se chytla za ruce a zavřela oči.
Vše zmizlo a my se opět ocitly v nicotě.
„Jestli to takhle půjde dál, tak vám říkám, že se klidně nechám rozebrat na součástky." uslyším něčí hlas. S Mangle se seberem z podlahy a kouknem kolem. Freddy Fazbear's Pizza.
Freddy seděl u parapetu a vedle něj seděla Chica.
„Frede, já vím, jak se cítíš. Všichni to chápeme. Musíme se s tím smířit a naučit se s tím žít." řekne Chica.
„Ale co je tohle za život, my už nežijeme. Jen přežíváme." odsekne Freddy a seskočí z parapetu.
„To je jedno. Neřeš to, Katie. Potřebuju být sám." řekne a pak odejde do levé chodby. Chica si povzdechla.
„Až teď si pomalu začínám uvědomovat jak moc vás to změnilo." řeknu.
„Hm?" koukne na mě nechápavě Mangle.
„Jako děti jste se chovaly jinak." řeknu tiše.
„Vááážně?" zazubí se Mangle. Zasměju se.
„Dobře, ty jseš možná furt stejná Mangle, ale podívej se třeba na Foxyho."
Mangle mlčí.
„Když tu už trčíš pár dobrých let tak tě to poznamená." řekne po chvilce.
Najednou se ozvala rána z Parts&Service. Obě se prudce otočíme.
„To musí být Phantom Freddy." řeknu. Mangle se na mě zděšeně podívá.
„Phantom- CO? Co ten tady dělá?!" jekne.
„Musíme mu dát ten dárek." řeknu a kouknu na dárek, který přistál na tom stejným místě, kde jsme dopadly my.
„Popadni ho, jdeme." řeknu a rozběhnu se k Parts&Service. Mangle dárek popadne..
„Počkej, počkej- co takhle nějaký plán nebo něco?" zeptá se.
„Buď v klidu, jen mu to prostě podáš. Brnkačka." řeknu a opatrně otevřu dveře od P&S.
Phantom Freddy jak střela vyběhne z místnosti hned naproti nám. S Mangle křiknem a skloníme hlavu. Phantom Freddy na nás jen zavrčel a běžel směrem ke kanclu.
„Tak tohle jsem nečekala." šeptnu a rozběhnu se za ním.
„Roxy, ROXY, obklíčíme ho!" jekne Mangle. Otočím se na ní.
„Já z levé, ty z pravé." vysvětlí. Ukážu palec nahoru a rozběhnu se do pravé chodby. Mangle se vydala tou levou. Phantom Freddy se krčel v kanceláři, a když si mě všimnul, jen zavrčel.
„V klidu, něco tu pro tebe máme." řeknu. Mangle s dárkem v ruce se na něj nejistě dívala. Freddy odvrátil pohled.
Kouknu na Mangle a hlavou ukážu ať jde blíž. Mangle nervózně polkla.
„Frede, víš kdo jsem?" zeptala se. Phantom Freddy jen koukal do země.
„Lucy, Mangle, jedna z tvých dobrých kamarádek." klekne si.
„Já vím, že si asi nevzpomínáš, ale teď potřebuju, aby jsis vzal tenhle dárek." pomalu mu ho podávala. Ten se ale na ní jen jedním okem podíval a zavrčel. Mangle zase ustoupí a jen kouká.
„Zkus třeba-" chtěla jsem něco říct, ale Mangle mě přerušila.
„Frede, vzpomínáš si na to, jak Bruno přilepil učitelce žvýkačku na židly? Měla to na šatech celý den a nevšimla si toho." usměje se Mangle. Phantom Freddy se na ní koukl.
„A nebo jak jsme měli tělocvik a Katie se propadla do té obří díry v žíněnce." sedne si.
„Museli jsme jí tám z toho páčit a učitel byl z nás na prášky."
Phantom Freddy na ní jen koukal.
„Mrzí mě to co si měl mezi tebou a tátou." povzdechne si.
„Mohl jsi nám to říct, kdyby jsme to věděli, pomohli by jsme jak nejvíc by to šlo." položila mu pomalu ruku na rameno.
„Teď tě potřebujeme zpátky, prosím Frede." řekne se sklopenými uši. Phantom Freddy se pomalu usměje a nakloní se nad dárek.
Mangle se na mě otočí a radostí se rozzáří.
„Jsem na tebe hrd-" než jsem to stihla doříct, Freddy otevřel dárek a všechny vzpomínky vstřebal.

Vše bylo fuč.

Pískaní.
Hlasitější... A hlasitější...

„Probírá se, Shadow Freddy!" uslyším povědomý hlas.