Who Am I Now? - Funtime Roxy [ZRUŠENO]

Part 3

Otevřela jsem dveře od domu a zabouchla. Chvíli jsem tam jen tak stála a přemýšlela nad tím jestli budu mít průser nebo ne. Přišla jsem zdřejmě pozdě. Pak jsem se nadechla a šla do kuchyně. Hned jak mě máma uviděla tak se zvedla a řekla „kde jsi byla tak dlouho? Ani mobil mi nebereš"
„Omlouvám se, mobil jsem si nechala doma" řeknu a pak si sednu.
„Takže... Kde jsi byla?" řekne táta. Chvíli mlčim.
„Na hřišti. Byla jsem tam s kamarádkou" vyhrknu. Marry si povzdechne.
„To je snad prvně co tě vidim lhát, ségra" řekne Marry. Škubla jsem sebou.
„Co?" řeknu a podívám se na ní tázavě. Máma též.
„Šla se svou kámoškou k té pizzerce" Mámu to překvapilo a pak se na mě podívala naštvaným pohledem. Ztuhla jsem.
*kde se tohle sakra dozvěděla?!* řeknu si.
„Co jsi tam dělala?!" přidal se do hovoru táta.
„Nic jenom jsme kolem ní chodili a-" opět mě Marry vyruší.
„Koukali se do oken" vyhrkne Marry.
„Hey!" zařvu na ní. Máma se naštve ještě víc.
„Proč ji tam byla?!" řekne
„No... My jsme se jenom... Ehh... Nás jenom zajímalo jestli tam někdo nebo něco je" vykoktám. Marry už radši drží hubu a já taky. O těch krokách co jsme slyšeli jsem nechtěla mluvit.
„Příště tam už nepolezeš, ano?" řekne táta docela znepokujícím hlasem.
„Dobře" pípnu. Pak už to nikdo neřešil.

*po obědě*

Šla jsem nahoru do pokoje a vzala si mobil. Začala jsem si psát s Emily

Laura: Čau, tak co? Měla jsi problém kvůli tomu?

Emily: Ne, lhala jsem jim. Řekla jsem že jsem se s tebou šla projít, a ty?

Laura: No... Ja docela problém měla

Emily: Jakto?

Laura: Marry všechno vykecala

Emily: Marry? Jak to věděla?

Laura: To nevím

Emily: Zdřejmě šmírovala....

Laura: Taky si myslim... Ale víš co?

Emily: No?

Laura: Táta když se dozvěděl že jsme tam byly tak mi připadal že se tváří... Vyděšeně nebo tak nějak

Emily: A ty se mu divíš? Měl o tebe strach

Laura: To ne.... Když jsem přišla tak vypadal lehce naštavý ale jakmile Marry vykecala že jsme tam koukali do oken hned se najednou vyděsil

Emily: Hmm... To je divné

Laura: Že jo, proto jsem dostala nápad

Emily: ?

Laura: Táta něco tají... Měli bychom zjistit pravdu

Emily: Jakou pravdu?

Laura: Jestli ta "povídka" je skutečná nebo ne

Emily: Ale dej s tím pokoj...

Laura: Já to ale myslím vážně! Musíme se dostat do té pizzerie! Ale nesmí si nás nikdo všimnou a musíme tam jít v tu dobu kdy tam nikdo nebude

Emily: Takže kdy?

Laura: V noci

Emily: ZBLÁZNILA SES?! Za prvé! V noci mě do té pizzerie nedostaneš! Za druhé! Budeme mít akorát problém! A za třetí! Jak se tam dostanem?!

Laura: Za prvé... Dostanu... Za druhé... Nebudem když nás nikdo neuvidí... Za třetí... Ukradnu tátovi klíče ;)

Emily: Lauro... Tohle je fakt blbej nápad... To tam nemůžeme jít zítra když bude otevřeno?

Laura: Ne! To tam budou lidi!

Emily: Ale já tam v noci nepůjdu! Ty víš že se bojim tmy!

Laura: Ale notak! Vezmeme si sebou baterku

Emily: To nepomůže

Laura: Prosííím! Já chci zjistit pravdu!

Emily: Tak proč tam nejdeš sama?

Laura: Ty by jsi tam šla sama?

Emily: No.... Ne

Laura: Tak vidíš! Prosím! Budem tam jenom chvilku!

Emily: Notak fajn! Ale jestli budeme mít problém tak to bude na tebe!

Laura: Fajn

Emily: Ale... Jak vezmeš ty klíče?

Laura: Táta je má většinou v kabátu takže stačí využít jeho nepozornosti

Emily: Nebude jednodušší vzít ty klíče v noci když budou spát?

Laura: To je lepší nápad

Emily: A kdy bude sraz?

Laura: ve 23:30 sraz u hřiště... Kdyby byl problém tak si napíšem... Takže si nezapomeň nabít mobil a vzít si baterku!

Emily: Okay tak čau

Laura: Čau

*uživatel/ka Emily je nyní offline*

Odložila jsem mobil a vrhla se na notebook. Jsou 3 hodiny. Ještě je času dost. Začala jsem na notebooku hrát hry aby mi čas rychle utekl. Těšila jsem se... Ani nevím proč... Chtěla jsem se dozvědět pravdu... A brzo se jí dozvím!