Who Am I Now? - Funtime Roxy [ZRUŠENO]

Part 47

*po hodině vysvětlovaní*

„A pak se vaše duše dostali do animatroniků a hotovo... Álelůja!" řeknu a s radostí se opřu o židly. Všichni se na sebe zmateně koukali.
„To snad není pravda... Takže jsme teď v těch animatronikách uvězněni?" zeptá se Chloe. Kývnu. Chloe se skoro rozbrečí.
„Ne! To přece nejde! Já mám doma rodinu! Nemůžu přece prožít zbytek svého života takhle! Vždyť je mi teprve 12! Ještě jsem si ani neužil život!" začne jančit David.
„Já tě chápu Davide, ale... " nedořeknu větu.
„A neříkej mi takhle! Je to všechno tvoje vina!" zařve na Liu. Lia se na něho prudce otočí.
„Moje?!" řekne Lia.
„Jo tvoje! Byl to tvůj napád sem v nocí lízt!" zařve David.
„Však jste s tim souhlasili!" křikne
„Klid" řeknu nejistě.
„Ale jak tě mohl takový nápad vůbec napadnout! Kvůli tobě jsme teď takhle dopadli!" řve na Liu.
„Neřvi na mě, doprdele! Jak jsem měla tušit že nás tady někdo zabije?!" křikne
„Tak zapni mozek! To snad dá rozum!!!" řve dál.
„TICHO!!!!" zařvu se zlostí.
„NEHÁZEJ TU ŠPÍNU NA NÍ! VŠAK JÁ JSEM TAKHLE DOPADLA ZE STEJNÉHO DŮVODU! NEMŮŽE ZA TO ŽE TEN PARCHAT JE STÁLE NAŽIVU! A BUDU TI TAKHLE ŘÍKAT DAVIDE! JÁ JSEM SI TAKY ZVYKLA NA SVOJE JMÉNO! A DOKONCE ANI MOC NELITUJU TOHO ŽE JSEM TEĎ ROBOT! KONEČNĚ MÁM POKOJ OD ŠKOLY! ŽÁDNÁ ŠIKANA! NOVÁ RODINA! PRAVÁ LÁSKA! VĚRNÍ PŘÁTELÉ! TAK UŽ SE SAKRA UKLIDNI!" dořvala jsem. Všichni na mě koukali.
„Cože jsi to říkala? Pravá láska?" řekne David.
*no super, skvěle Roxy! Prvně si dávej bacha než ti vyjede z huby něco co nechceš aby ostatní věděli* řeknu si.
„Odpovíš?" řekne David.
„Víš ty co... Zapomeňte že jsem tohle někdy řekla, jo?" řeknu.
„Dobře?" řekne Lia.
„Tak... Tobě Adel budem řikat od dneška Lia... Jackovi David.... Jakeovi Bluxy a Chloe Stella, kapišto?" řeknu. Všichni kývnou.
„Gut" řeknu a zvednu se. Přijdu k oknu. Podívám se a jediné co uvidim je neznámé město...
*někde tam v dáli se o mě bojí... A já se zase bojím o ně... Doufám že je někdy zase uvidím* řeknu si.
„Lauro?" řekne Lia za mnou. Nereaguju. Povzdechne si.
„Roxy?" řekne.
„Ano?" řeknu bez toho abych se na ní otočila.
„Můžu si k tobě přisednout?" zeptá se. Kývnu. Vezme si židly a sedne si vedle mě.
„Co jsi myslela tím pravá lá-" skočím jí do řeči.
„Hele já to fakt nechci řešit!" řeknu uraženě.
„Tak promiň... " řekne potichu. Pak bylo ticho.
„Stýská se ti po rodině?" zeptá se.
„Podle toho jakou myslíš... " řeknu.
„Oboje" řekne.
„Samozdřejmě že se mi stýská po mé pravé rodině... Ale o po nich se mi stýská víc... " řeknu
„Jakto?" řekne udiveně.
„Zvykla jsem si na ně... " řeknu. Pak bylo zase ticho.
„Jaký to je... Ztratit svojí rodinu... A pak potkat novou... Ale tu ztratit taky...?" řekne opatrně.
„Máš pocit... Jakoby jsi neměla smysl žít... Odhozená... Chladná... " řeknu potichu.
„Myslíš že si na nás zvykneš?" řekne.
„Jasně že jo! Ale jestli ztratím i vás... Tak už fakt budu prožívat život v depkách" řeknu.
„To se nestane" řekne
„... Doufám... " řeknu.
„A co Emily?" zeptá se.
„O tý jsem dlouho neslyšela... Od té doby co zjistila že jsem animatronik... Jsem jí nikdy neviděla.... " řeknu chladně.
„Myslíš že se tě bojí?"
„Asi... Nemám tušení... " společně jsme koukali na hvězdy a bavili se o normálních věcech.

*???*
„Vše jde hezky podle plánu... " zachichotám se.

Takže... Doufám že váš rok 2020 začal v klidu a pohodě
Mě moc ne xD
Každopádně... Dnes odjíždim na Šumavu se třidou... Na tyden... Bez wifi lul
Takže týden nevyjde new kapitola qwp
To přežijete xd
A teď jdu spát jinak v těch 8:00 dneska nevztanu xddd
Bye bye~