Dcery mafiána - BTS

9

„Ona to vážně udělala..." nechtěl uvěřit tomu, co se právě stalo, Namjoon, když je dvojčata opustily.

„Vždyť ona ho zabila!" začal panikařit Jimin a Taehyung při téhle větě zase omdlel.

„Buďte zticha! Takhle zabijou někoho dalš-" sykl Suga, ale zlomil se mu hlas.

„Yoongi má pravdu. Odteď.. Ať... Ať se stane cokoliv, musíme je zkrátka... poslouchat a.. A o nic se nesnažit." řekl RM, který se zrovna silou vůle přiměl vydat zvuk připomínající smysluplnou řeč.

Za obrazovkou počítače zrovna dvojčata poslouchala jejich rozhovor.

„Vypadá to, že se už konečně poučili." poznamenala JS.

Jejich zajatcům se hlavám míhaly ale jiné myšlenky.
Jak dlouho už tady jsme? Kam postoupila policie? Najdou nás? Kdo jsou ty dvě holky? Kdo se stane příště jejich obětí?

,,Měly bychom se zase podívat, na co ti jejich géniové zase přišli." řekla jsem a hledala si Harryho číslo z korejské policie. Když jsem ho začala vyzvánět, něco mi po chvíli čekání nesedělo.

Jakto že to ještě nezvedl?

D měla stejný výraz.
,,Že by na to přišli?" zeptala jsem se znepokojeně a vytočila dalšího. James. Spadl mi kámen ze srdce, když to zvedl, ale zase se mi na něj navalil další, když jsem uslyšela jeho oznámení: ,,Policie na to přišla. Chytili Harryho a od něj se dozvěděli vlastně všechny informace o vás včetně vaší přesné polohy. A polohy zbylých členů BTS."

,,Jak dlouho už to je?" zeptala jsem se naléhavě a neklidně jsem zaryla nehty do drahé kožené sedačky.

,,Pět hodin včetně přípravy na rychlý odlet do Ameriky."

,,Cože?! Jakto že jsi nám to neřekl dřív?!" vyjela jsem na něj.

,,Nešlo to. Všechno se prohledávalo, zaměstnávali mě, štěstím jsem stihl všechno skrýt. Měli byste zmizet, letí k-"

,,JS? DS? Zaznamenali jsme letadla. Letí k nám policie." vtrhl k nám další chlap. Típla jsem hovor.

,,D, máme práci." řekla jsem, ani jsem se na svou sestru neotočila a už jsem si to mířila do sklepa. Naťukala jsem kód a otevřela jsem.

Čtyři páry očí se na mě otočily. Přešla jsem k Taehyungovi a zvedla jeho hlavu za bradu, abych se přesvědčila, že opravdu omdlel.

Stejně mu dáme ale ještě uspávadlo.
Usoudila jsem.
Pro jist-

,,N-nech ho!" vykřikl Suga a já se zarazila. Pustila jsem Taehyungovu hlavu, která volně přepadla zase dopředu.

Čeho že mám nechat?
Otočila jsem se k němu a pobaveně se usmála.
Jemu to asi pořád ještě nedošlo.

Přešla jsem k němu a dala mu pěstí, až natočil hlavu na stranu. Přiložila jsem mu pistoli zespodu dozadu na bradu, čímž jsem jeho hlavu zvedla. Zahákla jsem prst za spoušť a už bych si málem vychutnala další smrt...

,,J, teď ne!" zarazil mě hlas mého dvojčete ze dveří. Já se na ni otočila.

,,Proč? Zaslouží si to." řekla jsem a zatlačila jsem na pistoli tak, až jsem ho donutila zaklonit hlavu ještě víc. On mě ale i přesto až drze odhodlaně probodával pohledem.

,,Za necelý čtyři hodiny jsou tady. Musíme zmizet a zahladit stopy. Jestli se z toho nedostaneme, mohl by nám posloužit jako rukojmí." připomněla mi situaci a já neochotně uklidila pistoli do pouzdra u opasku. Pak jsem se k němu zase otočila.

,,Jestli se z toho vykroutíme, zabiju tě." sykla jsem mu do ucha a vpíchla mu do krku uspávací látku.