Elizabeth Sanchéz, 21 letá holka, která bydlí v Londýně s její matkou, ale je narozená ve Španělsku, přesněji řečeno v Barceloně. Nevěří na jinou lásku než je ta kamaradská a rodinná, ale kdo ví co všechno se může stát.
Bylo 6:00, když mi zazvonil budík. Chvíli jsem se ještě převalovala v posteli, protože se mi nechtělo vstávat. Napsala jsem Rose jestli už je vzhůru, jelikož má problémy se vstáváním před osmou hodinou.
E: Dobré ráno, už jsi vzhůru?
R: Dobré ráno, joo neboj, jsem.
E: Není možné haha. Napíšu ti, jak budu nasedat do taxíku, ať vylezeš před dům.
R: Ok.
Vykopala jsem se z postele a šla do koupelny, dát si sprchu na probrání. Následně si vyčistila obličej, vysušila vlasy a lehce se namalovala. Z koupelny jsem došla ke skříni a chvíli se v ní přehrabovala s přemýšlením, co si vezmu na sebe.
Nakonec jsem si oblékla tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem měla vlasy suché udělala jsem si drdol a sbalila si zbytek oblečení, nabíječku a podobné věci, které jsem do téhle doby ještě potřebovala. Kufry s taškami jsem postupně snesla do dolního patra ke dveřím a šla do kuchyně si dát rychlou snídani. Vzala jsem si jen jogurt, protože brzo ráno nemám nikdy hlad. Při jezení jsem projela Instagram a další sociální sítě, dokud mi nezazvonil budík, že je 8:30 a za chvíli tady bude taxi. Lžičku z jogurtu jsem rychle opláchla, dala na své místo a kelímek vyhodila do koše. Následně jsem přešla k botníku, kde jsem si obula boty a začala věci vynášet ven k cestě. Nakonec jsem dveře zamkla a napsala Rose, ať se nachystá, protože taxi tady už byl.
E: Už budu na cestě♥
Rose si zprávu jen zobrazila a tím mi dala najevo, že stíhá. Nastoupila jsem do taxi, pozdravila, nadiktovala adresu Rose a vyjeli jsme směrem k jejímu domu.
Rose už stepovala u cesty, kde stála i její máma. Nejspíš aby jí pomohla zavazadla naskládat do kufru auta, protože Rose toho má 2x více než já, jak kdyby se tam už stěhovala nadobro.
,,Na jak dlouho ty do té Barcelony letíš Rose?" Smála jsem se, když jsem vystoupila z auta, abych jí a její mamku mohla pozdravit.
,,Nikdy nevíš, co se může stát. Radši budu připravená na všechno." Odvětila mi vážným hlasem, ale taky to brala s humorem, protože se usmívala jak měsíček na nebi.
,,Ahoj Eliz, dejte tam na sebe hlavně pozor a jak budete u Christiana tak Rose připomeň, ať se mi ozve, že je vše v pořádku." Pozdravila mě Sarah.
,,Neboj, připomenu jí to, taky musím volat mamce, jak budeme na místě." Ujistila jsem ji. Asi jsem vás o tom neinformovala, ale Rose je strašně zapomnětlivý člověk. Je jen pár věcí, které si fakt pamatuje, ale už i jen to je u ní pokrok.
,,Mamko, tak už nás nezdržuj, jinak na to letiště s takovou můžeme jít s Eliz pěšky." Řekla Rose, ale na konci věty se zasmála. Nevím jestli by se smála, kdyby jsme opravdu šly pěšky, když autem to na letiště trvá půl hodiny.
Rozloučily jsme se, nastoupily do taxi a jely směr letiště.
Když jsme dojely na letiště, nechaly jsme se odbavit a čekaly na náš let. Poletíme něco málo přes 2 hodiny, které mám stejně v plánu s Rose prospat, protože ani jedna nejsme vyspané.
V letadle
,,Rose, já mám strach." Pronesla jsem potichu a mnula si ruce.
,,Z čeho? Vždyť jste s Christianem v kontaktu ne?" Zeptala se zmateně.
,,No to jo, ale nikdy jsme se nebavili o jeho soukromém životě. Co když má přítelkyni a ta mě bude nenávidět? Ani nevím jestli jsem připravená vidět, v jakém luxusu žije mezitím, co máma pracuje ze všech sil, aby jsme se měli dobře." Vysvětlila jsem jí.
,,Neboj se, vše bude v pohodě. Navíc tam přece budu s tebou, takže se nemusíš bát. A buď ráda, že na nějaký čas budeš žít v luxusu." Utěšila mě.
,,Jo, asi máš pravdu." Usmála jsem se.
***
Po dvou hodinách letu jsme byly konečně na místě. Vystoupily jsme z letadla, vzaly si své kufry a mířily ven z areálu letiště. Má nervozita stoupala. Neviděla jsem tátu hodně dlouho, protože jsme nemohli volat ani přes videochat, jelikož mám pocit, že ani neví, jak se s tím zachází.
Konečně jsme vyšly ven, kde na nás čekalo červené Audi Q2 a před ním táta. Páni ten si žije.
,,Eliz, jsi to ty?" Zeptal se táta s nadšením v hlase. Postavila jsem kufr, tašky na něj a rozeběhla se k němu.
,,Tati!!" Křikla jsem se slzami v očích, když jsem na něho doslova skočila. Naštěstí má nějakou tu postavu a udržel mě.
,,Bože, ty jsi ale vyrostla. Je z tebe nádherná žena." Řekl, když jsem už stála oběma nohama na zemi.
,,Za to ty jsi se vůbec nezměnil Chrisi." Řekla pro změnu Rose, aby na sebe upoutala pozornost, že je tady taky.
,,Rose, ty jsi tady taky? Strašně rád tě vidím." Přivítal ji objetím. Jo možná vám přijde divné, že mu Rose říká jménem, ale přece už nám není 10, takže oba přistoupili k tomu, aby mu Rose říkala jménem. Samozřejmě, když nám bylo s Rose 10, tak to pro ní byl strejda Chris.
,,Snad nevadí, že jsem přiletěla s Eliz, ale nemohla jsem jí nechat odletět samotnou tak daleko." Ujistila se Rose, že s tím není žádný problém.
,,Celkem jsem s tím i počítal, už jako malé jste byly jako sestry. Proto jsem vám každé nachystal pokoj pro hosty." Uklidnil Rose, ale mi hlavou létaly myšlenky typu pokoj pro hosty? To má nějakou vilu, že má i pokoje pro hosty? Myslela jsem si, že budeme spát na gauči nebo něco podobného. Táta si toho nejspíš všiml, takže nám vzal věci, dal je do auta, mezitím co my s Rose jsme nastoupily dovnitř.
Cesta proběhla v tichu, ale bylo to příjemné. Musela jsem přemýšlet, jestli jsem na tohle všechno připravená. Má otázka se zodpověděla sama, jen co jsme asi po tři čtvrtě hodiny jízdy přijeli na místo. Vystoupila jsem z auta a protřela si oči, abych se ujistila, že to není jen sen. Víte, jak jsem se zmiňovala o vile? Měla jsem pravdu. Právě jsem se dívala na obrovskou vilu. (Vilu máte v médiích nahoře)
Byla nádherná, ale jen to potvrdilo mou domněnku o tom, jak táta žije, mezitím co máma dře.
,,No ty kráso! Vypadá to tu jako z nějakého filmu!" Radovala se Rose, zatím co já se stále topila v myšlenkách. Za chvilku si toho všimla, tak se trochu uklidnila a pošťouchla mě, ať se proberu. Když jsme si pobraly nějaké věci a zbytek vzal táta, vydali jsme se dovnitř. Myslela jsem si, že vevnitř už to nebude takový šok, ale opět jsem se mýlila.
