Její malé tajemství

2

*Sofie POV*

Došla jsem domů a konečně si pořádně oddechla. Podle mého názoru nemám šanci tu práci dostat. Byla jsem tak neprofesionální. Panebože Sofie. Začni se chovat jako dospělá. Došla jsem k mému šatníku. Vzteky jsem hodila košili i kalhoty na zem. Sundala jsem si podprsenku a došla do koupelny. Potřebovala jsem ze sebe omýt ten pocit.

Vlezla jsem do sprchy a pustila vodu. Dostavil se příjemný pocit tepla. Ale stále jsem nemohla přestat myslet na Lilian. Na její dokonalou postavu. Na její profesionální chování. Najednou jsem cítila, jak si moje prsty při představě na Lilian hrají s mojí kočičkou. Co to s tebou je Sofie? Je to jen jedna paní. Je o hodně starší než ty. Viděla jsi ji poprvé v životě. A je to sakra Llilan Moore. Ale nemohla jsem si pomoci. Jen ta představa mě a jí v jedné místnosti. Obě jen ve spodním prádle. Určitě nosí nějaké drahé kousky. Jak mě líbá... dotýká se mých bradavek... Ugh...

Vylezla jsem ze sprchy a oblékla si župan. Došla jsem do kuchyně a postavila si vodu na čaj. Potřebuji chvilku klidu. Vzala jsem si do ruky ovladač a zapnula Netflix. Zrovna vyšla další část mého oblíbeného seriálu. Bydlet sama je zvláštní. Bydlení u rodičů nebylo špatné. Mám se svými rodiči krásný vztah, ale kvůli škole jsem se musela přestěhovat do jiného státu. Ale občas mě dožene pocit samoty. Dřív tu se mnou aspoň bydlela Gabriela. Moje bývalá přítelkyně. Ale jak jsem říkala předtím. Před pár měsíci se se mnou rozešla kvůli jiné dívce. Byla jsem z toho zničená. Byly jsme spolu pět let. Ale postupně se z toho dostávám. Proto zabíjím moji samotu koukáním na seriály. Aspoň mi lépe ubíhá čas.

Zalila jsem si svůj šálek zeleného čaje a sedla si na gauč. Stále jsem nemohla dostat z hlavy to, jak se Lilian chovala. Byla tak chladná. Ale na druhou stranu chápu, že musí být přísná. Jinak by se nikdy nedostala tam, kde je teď.

Vzala jsem si do ruky telefon a scrollovala, co je nového. Otevřela jsem Instagram a zůstala v šoku. Gabriela přidala novou fotku se zásnubním prstenem. Dělá si srandu? Nejsou spolu ani půl roku a hned je zasnoubená? Hlavně, že mě říkala, že na svatbu je času dost. Občas jsem takové téma nadhodila. Teď nevím, jak se mám cítit. Cítila jsem, jak se mi třesou nohy. Nenapadlo mě nic lepšího než zavolat mé nejlepší kamarádce Agátě. Našla jsem její číslo a zmáčkla tlačítko.

„Ahoj moje milovaná kamarádko." Ozvalo se na druhé straně telefonu. „Ahoj Agi, co děláš? Myslíš, že by ses mohla na chvíli zastavit? Nechci být sama." Pípla jsem. „Stalo se něco?" Agáta najednou zvážněla. „Gabriela se zasnoubila..." „A doprdele.. za 20 minut jsem u tebe!" Rozloučily jsme se a já típla hovor. Ještěže tu Agáta je. Bydlíme kousek od sebe. Dřív jsme spolu byly pořád. Dokonce tu i chvíli bydlela. Ale bohužel od té doby, co si Agáta našla přítele, tráví veškerý svůj volný čas s ním. Samozřejmě, že jim to přeji, jen se potom cítím ještě víc sama. Napila jsem se čaje a rozhodla se převléct se do něčeho komfortnějšího.

Zazvonil zvonek. Došla jsem ke dveřím. Agáta. Rychle jsem je otevřela. „Ahoj Zlato... tak jak ti je?" Agáta vešla do místnosti. V ruce držela sušenky. Ví, že když potřebuji utěšit, potřebuji i něco sladkého. Pokrčila jsem rameny. „Bylo i líp...." Sedly jsme si na gauč. „Věřila bys tomu? Ona je zasnoubená..." Stále jsem z toho byla v šoku. „Sofia, to je v pořádku... nebyla ta pravá... věřím, že brzy najdeš někoho, kdo tě bude milovat celým svým srdcem." Hrnuly se mi slzy do očí. „A co když ne? Co když jsem divná..." Agáta se na mě dlouze podívala a utřela mi palcem slzu, která mi stékala z oka. „Nejsi divná, jsi jen výjimečná... věř mi." Dala mi pusu na čelo.

Jak jsem říkala, jsme kamarádky opravdu dlouho. Agáta je takový mateřský typ. Když tu bydlela, tak se v podstatě o mě starala. Vařila mi a byla mojí morální oporou. Vždy jsem věděla, že za ní můžu přijít a obejmout ji. Naučila mě, že bych si vždy po sobě měla uklízet a starat se o svoji domácnost, protože předtím vypadal můj byt jako jedno velké skladiště. Dnes je to už trošku lepší, ale jen trošku, proto když jsem věděla, že Agáta přijde, všechno, co nebylo na svém místě jsem naházela do jedné velké krabice. Dělám to tak vždy. A pak až nastane čas, krabici neochotně uklidím. A tak Když mi oznámila, že se chce stěhovat. Obrečela jsem to. Ale chápala jsem její důvody, byla a stále je zamilovaná. „Myslíš?" Vysoukala jsem ze sebe. Agáta jen přikývla. „Dej si sušenku, ta ti spraví náladu." Zasmála se a jednu mi podala. Změnily jsme téma. Povídala mi o své práci. Pracuje jako chůva. Včera jí prý jedno dítě kouslo na dětském hřišti. Jako upřímně tohle by nebyla moje vysněná práce snů. Při té představě jsem se otřásla.