Její malé tajemství

7

*Sofie's POV*

Au. Moje hlava. Otráveně jsem otevřela oči a snažila se posadit. Kde to jsem? Rozhlédla jsem se po místnosti. Pokoj jsem vůbec nepoznávala. Byl sladěn do bílo hnědé barvy a byl obrovský. Naproti mně byla velká skříň. Na pravé straně dvě křesílka a konferenční stolek. Strop i stěny byly obloženy hnědým dřevem. Sofie? Co to kurva? Snažila jsem se vzpomenout. Agáta. Drinky. Hodně drinků. O ne. Lilian. Volala jsem Lilian. Sofie, na co jsi to proboha myslela. Plácla jsem se do čela. Au... moje hlava. 

Pomalu se mi začaly vybavovat útržky ze včerejšího večera. Najednou jsem ztuhla. Sofie, ty jsi v ložnici Lilian. Cítila jsem, jak mi pomalu rudnou tváře. Ty jsi po ní včera chtěla sex. Ach Sofie, co tě to napadlo. Chtěla jsem si lehnout, zahrabat se a probudit se z této noční můry, ale moje rozhodnutí upoutal bílý papírek položený na nočním stolku vedle mě. Opatrně jsem ho vzala a začala otevírat. Byl od ní, její písmo poznám.

Dobré ráno, vypij sklenici vody s práškem. Bude ti lépe. Vše máš nachystané na stolku. Poté se oblékni a přijdi dolů. Budu v obývacím pokoji. Lilian

Nic. Z jejího vzkazu jsem nevyčetla žádné emoce. Lilian, proč jsi tak složitá? Opatrně jsem se natáhla a podala si sklenici vody. Vhodila jsem do ní šumivou tabletku a na ex celou sklenici vypila. Lepší. Nebylo mi úplně špatně, ale už jsem se určitě cítila i lépe. Dnes to naštěstí odnesla pouze lehká bolest hlavy.

Po chvilce přemlouvání jsem konečně vstala a zamířila do koupelny. Raději jsem tentokrát šla do té pro hosty. Nechtěla jsem pokoušet štěstí víc, než je zdrávo. Lilian to podle všeho též tušila, protože hned po otevření dveří jsem našla na toaletním stolku čisté oblečení. Nic extra. Černé tílko a černé kraťasy. Usmála jsem se. Přeci jen má nějaké city. Sundala jsem si upocené pyžamo a vstoupila do sprchového koutu. Studená voda. Ta člověka opravdu probere, ale člověk v ní nemůže být moc dlouho.

Sofie, ty jsi spala v její ložnici. Ty ses jí dotýkala. Oh... Lilian tak krásně voněla.  Říkala jsem si, když jsem si hrála se svými prsy. Nejprve jsem si je masírovala, pak jsem si je začala dráždit. Protože, když si odmyslíte tu trapnou část, tak to bylo splnění mého snu. Ale jen z části, ale i tak! Byla jsem u Lilian v posteli. S ní! Už už jsem byla připravená sjet mými prsty trošku níž...

„Slečno White?" Najednou se ozvalo zaklepání. Rychle jsem vypnula vodu. „Ano?" Odpověděla jsem rozpačitě. To neznělo jako Lilian. Je tu snad někdo další? „Slečna Moore na vás čeká dole a nemá ráda dlouhé čekání." Ozvalo se zpoza dveří s lehkým úšklebkem na konci věty. „Hned tam budu." Řekla jsem lehce vystrašeným tónem. Vzala jsem si ručník, osušila se, vyčistila si zuby a převlékla se do nachystaného oblečení.

„Sofie." Ozvala se Lilian, jakmile mě viděla přicházet. „Dobré ráno." Špitla jsem. Lilian byla nádherná. Na sobě měla černé šaty a vysoké černé podpatky. V místnosti se nacházelo pár pokojských, které uklízely pokoj. „Ráno? Sofie je skoro čas oběda." Odpověděla mi Lilian přísně. Polkla jsem. „Dnes máš ale štěstí, dala jsem nám celý volný den." Dořekla a potutelně se usmála. Počkat? Vážně tohle pro mě Lilian udělala? „Teď se prosím posaď a řekni mi, co se včera stalo. A vy prosím odejděte a nechce nám chvíli soukromí" Sakra. Ona na ten včerejšek nezapomněla? Smutně jsem si povzdychla. Pokojské jen přikývly a nechaly nás o samotě.

Posadila jsem se na gauč naproti ní. Najednou bylo těžké dívat se do těch jejích uhrančivých očí. Raději jsem sklopila zrak. Moje prsty na nohou byly momentálně ta nejzajímavější věc v mém životě. Chvilku bylo ticho. „Sofie, zeptám se tě ještě jednou a pravdu prosím, co se včera stalo? Mám si dělat starosti?" Nebyl čas na lhaní. Nechtěla jsem, aby měla kvůli mně Lilian starosti „Včera jsem byla s mojí kamarádkou Agátou, jenže ona si s sebou vzala svého přítele, což mi neřekla a místo aby byla se mnou, tak byla jen s ním. A to nebylo fér. Že ne? Najednou jsem se cítila sama... potřebovala jsem tě vidět." Vyhrkla jsem se ze sebe strašně rychle a bez přemýšlení. Pak jsem se odmlčela. „Prostě jsem tě potřebovala." Špitla jsem a cítila, jak mi hoří tváře.