Minulost nezměníš

Láska na první pohled #5

Asi jsem byl rád. Vrátil jsem mu úsměv. Povídali jsme si fakt dlouho. Ani jeden z nás moc čas nevnímal. Člověk se ani nenadál a bylo půl čtvrté. Oblékl jsem si nějaké oblečení po mamce a Slovensku.

Pak nás vyzvedl SSSR. Když viděl v čem jsem oblečen tak se prvně udivil, ale pak se jen usmál, a kdo ví třeba měl i slzy na krajíčku.

Pohled SSSR
Dojel jsem před nemocnici. Oba kluci stáli před vchodem. Pomalu jsem se k nim rozešel. Došel jsem skoro k nim a trhl sebou. "Československo?" Kluci se na mě koukali s udiveným pohledem. Já jen zavrtěl hlavou.

Je hrozně podobný své matce...

"Pojďte do auta. Vyhodím vás u stadionu."

Pohled Kanady

Už jsem v hokejovém úboru. SSSR slíbil, že oba doveze. Rozhodl jsem se na ně počkat před stadionem.

Za pár minut už auto zastavilo před budovou a Slovensko vyběhl z auta. Česko pomalu došlo k nám. To je dobré vědět. Medicína funguje. Vypadal celkem nejistě. Podal jsem mu ruku a vzal jsem ho spolu se Slovenskem na stadion.

Pohled Česka

Stáli jsme před stadionem. Až teď mi docházelo jak je velký. A co pak až jsme vešli dovnitř. Kdyby tu Kanada nebyl tak bychom se nejspíše ztratili.

Došli jsme do šatny, kde nás Kanada představil jeho spoluhráčům, ale i lidem z cizích týmů. Mě to začalo hodně zajímat. Pak jsme prošli kolem dalších šaten, rovnou k ledu. Led jsem viděl poprvé v životě a zamiloval jsem si ho..

Usadili jsme se na tribuně a sledovali malé postavy honící se za pukem. Jen jsem žasl. Puk nezastavil a střídali si ho oba týmy. Bylo srovnáno.

Kanada se na mě pousmál. Jel pozadu, ale zřejmě si to moc nevypočítal. Narazil přímo do mantinelu. Všichni se lekli a jeli ke Kanadě. On ležel na ledě, zřejmě v bezvědomí.

Rychle jsem vstal. "Co se děje?!"

Slovensko mě chtěl zastavit, ale já už utíkal k ledu. Lékaři ho už zřejmě nesli do zdravotní místnosti. Chtěl jsem jít s nima, ale jeden z hokejistů s modrou vlajkou se žlutým křížem mě zastavil.

"Nemůžeš tam jít. Až budou vědět co se stalo, tak tě k němu pustí." odvětil. "Jsem Švédsko." představil se.

Já se jen nervózně pousmál. "Česko." podal jsem mu ruku. On se na mě udiveně podíval.

"Ten kluk z novin..." dodal jsem.
"Jo už vím! Kanada o tobě mluvil."

Podíval jsem se k zemi. "Bude v pořádku?..." byl jsem z toho celkem nervózní. Švédsko to asi poznal a položil mi ruku na rameno.

"Není třeba se bát. Kanada bude v pořádku." Vrátil se poté zpátky na led. Moc času už jim nezbývalo. Poté co dohráli ke mě přišel opět Švédsko.

"Hele Kanada je celkem v pořádku, jen teď nebude moct hrát nějakou dobu." podíval se na mě.

"Nechtěl by jsi zkusit hokej?"zeptal se.

"Chybí nám teď hráč a kdyby ti to šlo-."

Přerušil jsem ho: "Fakt? Já bych to hrozně rád alespoň zkusil."

_______
Další část! Konečně 😅✨

Každopádně budu ráda když podpoříte mojí tvorbu hvězdičkou, komentářem či sdílením :>.
Na profilu najdete ještě jednu knížku, která je starší ale nevadí, že :).
Zatím ✨❤