Ria Clonmelská (hraničářův učeň ff) CZ

Kapitola 4

Nasedla jsem na Bakaru. Klisna pod sedlem ztuhla. Chystala jsem se jí pobídnout, ale v tu chvíli divoce vyhodila. pevně jsem se chytla otěží a začala napínavý souboj.... Který trval zhruba 30 sekund. 

Bakara mě vyhodila ze sedla a já spadla do prachu. Zvedla jsem se a uraženě se podívala na Bakaru. Ta si odfrkla a pohodila při tom hlavou. Otočila jsem se na smějícího se Boba a netečného Halta. Nadechla jsem se. Pak zase vydechla. Pak jsem se zvýrazněným důrazem na výslovnost araluenštiny zeptala: "Proč mě ten kůň shodil? Jestly je tohle jedno z tvých super vlastností, tak si radši nechám Melody." Bob se dosmál a Halt pronesl: "Je to jedna z výborných vlastností. Hraničářští koně se nedají ukradnout, jak už jsem řekl." Pozastavila jsem se. "Jo, to už si říkal. Jak zařídím, aby si tenhle přerostlý pes nemyslel, že jsem zloděj?" Teď se slova ujal Bob: "Jednoduše ho poprosíš." Už jsem se nadechovala, ale Bob hned pokračoval: "Řekneš mu speciální heslo, na které zareaguje jen a pouze Bakara." Pochybovačně jsem se na něj podívala. Pak jsem bezděčně pohlédla na Halta. Sice mu nebylo vidět do tváře, ale poznala jsem, že pod ní přikyvuje. Povzdechla jsem si. "No, jestli je to tak obrovsky-tajné, tak půjdeme dál od tý zelený hroudy támhle." Bob se zase rozchechtal. "Zajisté madam, tudy." Když jsme poodešli z doslechu hraničáře, Bob ke mě přišel, a jednoduše řekl: "Puis-je monter?" Zmateně jsem se na něj podívala. "Je to Iberionsky. Znamená to: mohu nasednout?" Jen jsem přikývla. Pak jsem si to tiše zopakovala. Bob se rozchechtal, "To neříkej mě, ale tomu koni!" 

Povzdechla jsem si a s pocitem že si ze mě dělají blázna jsem přešla k Bakaře. Ta se na mě podívala se zvědavým leskem v očích. sklonila jsem se k jejímu uchu a řekla: "Puis-je monter?" Bob se usmál a řekl: "Zkus to teď!" "Ještě otázka.... To jí to budu muset říkat pokaždý? Já nevím.... Když budu utíkat před nepřítelem a...." Bob mě nenechal domluvit. "Samozřejmě že ne! Bakara si to zapamatuje, a příště, až budeš utíkat před nepřáteli tě nechá nasednout rovnou." Konečně jsem nasedla na malého koníka. Bakara se lehce zachvěla vzrušením, ale nezačala zase vyvádět jako předtím. Jemně jsem ji pobíla a ona se s lehkostí dala do kroku. Pak do klusu. Pak do cvalu. Bylo úžasné jak rychle přešla z kroku do cvalu. Bob mi v rychlosti otevřel bránu na pláně. Pobídla jsem Bakaru do cvalu. Klisna se doslova rozletěla. Při jízdě mi pravděpodobně ušel nadšené zavýsknutí. Pak jakoby mimochodem jsem jemně zatočila doleva směrem k větší spadlé kládě. Jastli jsem předtím neměla pocit, že Bakara letí, v tenhle moment jsem ho měla zaručeně. Klisna přeskočila kládu a ani nezpomalila. Bylo to ůžasné. Rozhodla jsem se však, že je čas se vrátit. Jak daleko jsme dojely, a hlavně jakou rychlostí se statek přibližoval mi sebral dech.

Neměla jsem o ani když Bakara Na 5 krocích zastavila. Ohromeně jsem seskočila ze sedla. Bob mě uvítal s otevřenou náručí. "Vidím, že máš úžasně mírný úchop na otěže. To je dobře. Bakara bude v dobrých rukou." Úkosem jsem se podívala na Halta. Ten mi beze slova kývl. To vystačilo za všechny pochvaly, co od něj mohly přijít. Tušila jsem, že Halt si na chválu nepotrpí. Nadšeně jsem došla k menšímu soudku plným jablek. Jedno jsem dala Bakaře, druhý jsem si dala sama. Halt konečně něco řekl, i když to Bakara úplně neocenila." Rio, nepřekrmuj jí, nebo ti ztloustne." Bakara pohodila hlavou a naštvaně na Halta frkla. Myslím, že v názoru, kolik jablek může kůň mít se Bakara s Haltem budou lišit. Zvesela jsem se usmála. Halt něco zamručel a pak prohlásil, že už musíme vyrazit. Bob se zářivě usmál a řekl: "Tak, Rio, a pořádně Haltovy zahraj na loutnu." Usmála jsem se zpátky, zamávala, a Halt nevesele zamručel něco ve smyslu otravných učňů. Jako důkaz jeho slov jsem vytáhla loutnu, Bakaru řídila koleny a začala jsem zpívat veselou hibernskou písničku. Možná se mi to zdálo, ale dala bych ruku za to, že jsem kdesi za zatáčkou slyšela smích.

Tak, to je pro dnešek vše. Doufám, že vás příběh baví

Jo a ještě něco. V sobotu jedu na hory až do další soboty, takže nebudu moct vydávat. Zato moje sestra kakaový drak určitě nebude lenit a něco vám tam vydá. Takže se zkuste podívat i na její knihy na tomto účtě. 

teď už se s vámi doopravdy loučí

                                                        RealyBadGamer