HOLKA OD VEDLE

To nemůže být pravda...

Podíval se na zapadající slunce. ,,To je dlouhý příběh, řekl a rozmýšlel čím by začal. ,,Nico, máme času dost." Řekla jsem a chtěla znát pravdu. ,,No dobře, nejlepší bude to vzít od začátku.

Dal se do vyprávění: ,,Vše začalo tím, když jsme jeli s mojí rodinou na výlet. Můj táta byl dobrý řidič, nikdy se nic nestalo, když řídil on. Až na tento den.." Otočil se na mě se smutným obličejem a pokračoval: ,,Táta byl vedoucí jedné mafie tady v Římě. Každý se ho bál a ne jen v Římě, byl známý po celém světě. Jeho nejlepším zákazníkem byl..." Nechtěl vyslovit to jméno, ale mně bylo jasné o koho se jedná, proto jsem ho nechala pokračovat. ,,Tvůj táta, objednával si u něj skoro každý den. Potom co se mým rodičům narodil můj bráška, táta chtěl se vším skončit, ale potom co vše začal, tak to nešlo tak lehce. Proto dokončil svou rozdělanou práci a dál už nechtěl začínat. Jenže tvůj táta ho pořád otravoval a říkal, že ho nutně potřebuje. Můj táta ho odmítal. A po všem odmítání se tvůj táta naštval a šel proti mému tátovi, chtel udělatvse pro to, aby ho zničil. Potom se narodil tvůj brácha a tvůj táta se rozhodl, že toho zatím nechá. Když se narodil Pietro, tak já už byl půlroku na světě. Můj táta se změnil, byl to jiný člověk. Věnoval se rodině. Já ho měl strašně rád. Když mi byli čtyři roky rozhodli jsme se, že vyrazíme na výlet. Vše jsme si užívali do té doby, co jsme jeli po hlavní silnici. Skoro žádná auta nejezdila. Co si pamatuji bylo, jak táta šlápnul rychle na brzdu. Potom jsem se probudil v nemocnici, vedle ležel bráška a spal, teda doufal jsem, že spí. Pak přišli doktoři a moje babička, kterou jsem viděl poprvé v životě a ta se mi ujala, od té doby tady s ní bydlím. Babička mi vše vysvětlila, že jsme měli autonehodu, nikdo nevěděl její příčinu, ale co všichni věděli bylo, že čtyřletý kluk přežil jako jediný. Byl jsem při tom když zemřeli. Do teď si to budu vyčítat, že jsem jako jediný přežil." Otočil se na mě se slzami v očích. ,,Je mi to líto Nicolasi, já nevěděla, co můj táta dělal.."

Cestou domů mi držel za ruku, nechtěla jsem ho pustit, chtěla jsem být s ním navždy. Přišli jsme ke mně domů, nikdo zde nebyl, jak jsem předpokládala. Zavřeli jsme za sebou dveře a šli ke mně do pokoje. Posadil si mě na jeho klín, pohladil mi po tváři, chytil mně zezadu a přitáhl ještě blíž. Začal mě líbat na krku, poté na rty. Nemohla jsem se odtrhnout. Pomalinku jsme se začali svlékat. Položil mě na postel a začal mě ještě víc líbat.

Leželi jsme vedle sebe a já nechápala co se právě teď stalo. Měla jsem v břiše motýli. Přitulila jsem se k němu a dala mu hlavu na hrudník. V jeho objetí jsem začala usínat, v tom najednou jsme uslyšeli bouchnutí dveří. ,,Nelly! Jsi doma?" Byla to máma, vyletěli jsme z postele a začali se hned oblékat. Nicolas zaběhl hned do koupelny a mezitím maminka už přišla do pokoje, já stála uprostřed místnosti a ani se nehnula.

,,Tady jsi, mám pro tebe takový návrh." Usmála se na mě. ,,Jo.. A jaký?" Zeptala jsem se. ,,Že bychom šli do kina, co říkáš?" Podívala jsem se za mamku a viděla Nicolasovo peněženku a mobil. ,,Jasně, klidně můžeme jít," rychle jsem ji vyhnala z pokoje a šla do koupelny. Nicolas tam nebyl, místo něj tam bylo otevřené okno. Podívala jsem se dolů z okna a viděla jak právě Nicolas slezl dolů. Zamával na mě a usmál se. Pak šel ke dveřím a já už slyšela zvonek, rychle jsem běžela dolů, ale to už stihla maminka otevřít. ,,Ahoj Nicolasi, copak se stalo?" Zeptala se. ,,Dobrý den, paní Moretti, no my jsme byli s Nelly na něčem domluvení, tak jsem ji přišel vyzvednout." Usmál se. ,,No my jsme chtěli jít teď do kina, ale víš co, pojď s námi." Nabídla mu. ,,Tak jestli to nikomu nebude vadit, proč ne."

Hned jak jsme přijeli do kina, maminka šla koupit lístky a nějaké to občerstvení. Já a Nico jsme čekali na lavičce, držel mě za ruku a pozoroval mě. Mezitím přišla maminka a řekla, že už můžeme jít do sálu.

Film byl určitě pěkný, ale já s Nicolasem jsme z něj nic neměli, jelikož jsme se stále o něčem bavili.

Jakmile jsem přijeli domů, Nicolas chtěl jít, ale mamka ho zastavila a řekla ať dnes zůstane u nás. Nicolas nenamítal a šel s námi. Po koupeli jsme si lehli do postele. Přitulila jsem se k němu, on si mi chytl a držel mi až do rána.