HOLKA OD VEDLE

Únos

,,Nico, to je samozřejmost, proč bych tě tady nechávala?" Zeptala jsem se. ,,Jen chci, aby jsme si říkali všechny naše tajemství, jo?" Podíval se mi do očí a řekl: ,,Tak to by jsi měla vědět, ještě něco." Bála jsem se co řekne, vypadalo to,že to myslí vážně. ,,Víš.." Podíval se na modřinu na jeho levém boku. ,,Jak bych to jen řekl.." co se mi snaží říct, chtěla jsem už vědět od čeho ta modřina a všechny jizvy vlastně jsou. ,,Já to musel udělat, neměl si začínat." Zvedl se a šel se postavit k oknu. ,,Co jsi musel udělat?" Zeptala jsem se, začala jsem být nervózní, že něco provedl. ,,No.. Ten tvůj nový kamarád si začal. Já se jen bránil." Nechtělo se mi tomu věřit, Nico a Seb se poprali? ,,A kvůli čemu? Nejspíš to nebyla, jen tak normální rvačka, kdy máš takovou modřinu, ne?" Usmál se a řekl: ,,Já jsem na tom ještě dobře." A začal se potichu smát. ,,Co tím myslíš?" Otočil se na mě a řekl: ,,Já o tebe budu bojovat, i kdyby mi to mělo stát život." A odešel na horu.

O tři týdny později
Seděla jsem na pohovce, podívala se na mobil, který se zrovna rozsvítil. Napsal mi Seb. Co teď chce? Ve zprávě bylo napsáno: Ahoj, promiň, že zrovna teď otravuji, ale potřebuji s tebou nutně mluvit, hlavně ať tě nevidí Nicolas, že odcházíš. Co to má znamenat? Pomyslela jsem si. Šla jsem se podívat na Nicolase, ten seděl u stolu a psal zřejmě novou písničku. ,,Copak Nelly?" Otočil se na mě a řekl. ,,Jdu ven, chceš něco přinést?" Udiveně se na mě podíval. ,,Kam jdeš?" Musela jsem rychle neco vymyslet. ,,No za Francescou," usmál se a řekl: ,,Tak to jo, já se lekl, že jdeš zase s tím Sebastiánem... Pozdravuj ji." A vrátil se zpátky ke psaní. Mezitím já se sbalila a šla za Sebem.
Čekal na konci naší ulice. ,,Ahoj,co se děje," řekla jsem. ,,Ahoj,neviděl tě, že ne?" Nechápavě jsem se na něj dívala. ,,Nico? Řekla jsem, že jdu s Francescou ven." Usmál se. ,,To je super, pojď rychle." Popadl mi za ruku a táhl mi do nejbližšího auta. ,,Kam jedem?" Zeptala jsem se. ,,To se dozvíš, až tam dojedeme." Nevěděla jsem co se děje a doufala, že každou chvíli dostanu vysvětlení.
,,Máš mobil?" Zeptal se Seb. ,,Mám, proč se ptáš?" Rychle mi ho vytrhl z ruky a nechtěl mi ho vrátit, řidiče jsem neviděla, okna byla zakrytá, takže přes ně nešlo vidět. Chtěla jsem mít Nicolase u sebe, lhala jsem mu, on si myslí, že jsem s Francescou, teď když se něco stane, tak mi nepomůže... ,,Klidně spi, bude to ještě dlouhá cesta." Řekl Seb.
Musela být venku už tma. Doufala jsem, že se Nicolas po mně shání, přeci mu to muselo být divné, že jsem ještě nepřišla. A pak jsem si vzpomněla, že dnes má vystupovat s kapelou.
Po delší době jsem usnula, nevěděla jsem kam jedem, co se vůbec právě teď děje.
Auto jelo po štěrku, podle zvuku jsem to poznala, poté z ničeho nic zastavilo. Že by jsme byli už na místě? Pomyslela jsem si. Seb z auta vyšel a auto se zamklo, zřejmě abych neutekla. Najednou jsem viděla, jak se otevírají dveře, posunula jsem se do rohu a čekala co se stane dál.
,,Tady ji máte, jak jsem vám slíbil pane M." Viděla jsem Sebastiána jak někomu říká, že mi přivezl. ,,Konečně ji tady mám, pak tě odměním, jak se slíbil," ten hlas jsem poznala, ale nechtělo se mi tomu věřit, že by Seb tohle udělal. ,,Nelly, kdepak tě mám." Řekl otec, který si právě stoupl před dveře auta. Sebastián stal vedle něj, nevěřícně jsem se na něj dívala a řekla: ,,Proč jsi to udělal? Kvůli penězům?" Zasmál se a řekl: ,,To taky, ale co bych pro svého vedoucího neudělal, Nellinko. Teď budeš se svým tatínkem, jak si přál, je to hezký vás vidět zase pohromadě." A odešel. Táta mi podával ruku, teď už to nešlo změnit, musel by se stát jediné zázrak, aby se odtud dostala.

Mezitím v Římě
Přijel jsem domů. ,,Nelly, jsem doma." Řekl jsem, odložil si klíče a rozsvítil světla. Nikdo se neozval, tak jsem to zkusil ještě jednou. ,,Nelly, jsi tady?" Stále nic, proto jsem prošel celý barák, Nikdo zde nebyl. Vyběhl jsem ven a viděl jak právě před sousední dům přijíždí taxík. Viděl jsem Francescu, jak z něj vychází, ale Nelly ne. Rychle jsem k ní běžel a zeptal se: ,,Kde je Nelly, měla být s tebou." Zarazil jsem ji. ,,Se mnou?" Nechápavě se zeptala. ,,No s tebou. Prosím řekni mi ,že s tebou, alespoň byla." Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. Sedl jsem si na schody. ,,Proč mi lhala?" Francesca se posadila vedle mě a řekla. ,,Možná proto měla důvod, aby ti neřekla pravdu." Zamyslel jsem se, kde by mohla být a hned mi to bylo jasné. ,,Ten hajzl!" Vyskočil jsem a běžel pro klíče, nasedl jsem na motorku a jel." Francesca stála před domem a nevěděla co se děje. Ale já věděl, kdo se nedožije zítřka.