Strážce Subjektu A7

I.

Prudký nádech a rychlé přetočení v bok. To mi pomohlo, abych dostala se svých plic vodu. Hned jakmile aspoň trochu přijdu k sobě, čeká mě další šok. Sedím v nějaké kleci, která jede velkou rychlostí nahoru. Začnu opět zrychleně dýchat a v panice si zalezu do kouta. Ne, nesmím se poddat strachu, hlavní je přežít ať se děje cokoli. Musím najít něco čím tu klec zastavím. Prohledám v rychlosti asi tři krabice kolem sebe! ale ani v jedné nenajdu nic k použití. Navíc to neustále chrochtající prase mi na klidu moc nepřidává. Co tu vůbec dělá? A co tu dělám já? Kdy se ta věc zastaví? Jako by to vyslyšelo mé myšlenky a během chvíle sebou klec prudce cukne v prudkém nárazu. Já na nic nečekám a v rychlosti se schovám za tři velké krabice v rohu.

Odklopí se víko a já si musím přikrýt oči v prudkém návalu světla. To mi, ale poslouží k tomu, že si všimnu batohu, který má v boční kapce nůž. Pěvně ho stisknu v ruce a čekám co se stane. Odklopí se i druhé víko a do klece skočí nějaký kluk. Vypadá celkem neškodně, ale to nemusí být pravda. 

,, Tak co Newte už si našel bažu?"

Začnou se ozývat ze shora nějaké hlasy.

,, Ne, vypadá to, že nikdo nepřijel."

Odpoví ten kluk v kleci. Jako odpověď se mu ozve udivené zalapání po dechu.

,, Ale to není možné podívej se pořádně."

Popožene ho k hledání další hlas. On se znovu rozhlídne a já se více skrčím aniž bych vydala sebemenší zvuk.

,, Nikdo tu není, prostě vynosíme ty krabice."

Odpoví ten kluk. Otočí se ke mně zády. Já na nic nečekám a rychle vylezu ze svého úkrytu. Než se stačí pořádně vzpamatovat, co je to za zvuk, podkopnu mu nohy až sebou praští na zem klece. Sehnu se nad něj a přiložím mu nůž ke krku. Vidím v jeho očím překvapení a ze shora se ozvou též překvapené výdechy. Nejčastěji zazní poznámka typu ,, to je holka". Což úplně nechápu, ale nemám čas nad tím uvažovat. 

,, Takže bude to takhle, vy mě necháte projít a nic se mu nestane."

Řeknu nahlas a změřím si ty nahoře pohledem. Ti se začnou smát. Nechápavě je pozoruju v záchvatu smíchu než toho blonďáka, co pode mnou leží, praštím rukojetí nože do spánku a on omdlí. Je hned přejde smích, ale než stačí pořádně zareagovat, vyskočím pomocí dvou krabic ven z klece. Procpu se mezi nimi a přitom jim rozdám pár ran. Pak se dám se na zběsilý útěk. Všimnu si nějaké brány a zamířím tam.

,, Dostali jsme drsňačku!"

,, A taky pěkně rychlou běžkyni!"

,, Chyťte ji!"

Ozývají se za mnou výkřiky. Já je ale nevnímám a po posledním ještě zrychlím. 

,, Mihno zastav ji!"

Otočím se dozadu, abych zjistila, kde jsou, když ucítím tvrdý náraz. Někdo na mě skočil a shodil na zem. Zkouší mi chytnout ruce, ale já se jen tak nedám a peru se sním. Chvilku má navrch, potom ale nahoře nad ním skončím já a uštědřím mu pěst do obličeje. Možná se ptáte proč nevyužiju nůž, tak ten se někam vytratil po mém pádu. Napřahuju se, že mu dám ještě jednu ránu než budu pokračovat v útěku, když mě ochromí pronikavý zvuk. Bolestně se chytnu za hlavu. Ten asiat, s kterým se peru, toho využije a shodí mě pod sebe. Už se nestačím bránit, protože přiběhnou i ostatní a chytnou mi ruce až se nemůžu hnout.

,, Dejte ode mě ty ruce pryč! Já tu nezůstanu ani minutu!"

Naštvaně křičím a cukám sebou. Moc mi to ale nepomáhá. Dojde k nám nějaký černá kluk asi kolem devatenácti a celou si mě prohlédne jako by nevěřil, že jsem opravdu holka. Co s tím tady všichni mají?