Ema se den před odjezdem dozví že jede na 14 dní na tábor na který se vůbec netěší. Pro ní jsou tábory nuda a nebaví jí to tam. Jet tam, ale musí. Na táboře potká holky s kterými se skamarádí. Potká tam však kluka, který je takový ten "nejznámější"...
Před týdnem začali prázdniny a já se těším jak je strávím ve své posteli. Moje nejlepší kamarádka je teď momentálně na celé prázdniny v zahraničí takže sní nemůžu chodit ven. Ale jsem ráda že je strávím v posteli a doma aspoň nemusím nikam jezdit nebo chodit. Jsem totiž introvert. Je mi 17 let a vypadám asi nějak takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno jsem vstala kolem 10 a hned jak jsem otevřela oči, už na mě máma volala. ,, Emo, pojď sem za námi! Máme pro tebe překvapení!" Zařvala na mě máma přes celý dům. S ospalými oči jsem sešla schody a byl zázrak že jsem ještě nespadla.
( M - máma,T - táta E - já xd)
M - proč nejsi oblečená?
E - mami jsou prázdniny a já teď vstala!
T - to je jedno sedni si a poslouchej!
E - hm......
M - my jsme tě přihlásili na 14 dní na tábor a jedeš tam zítra!
E - ale to mi přece nemůžete udělat?!
T - nechceme aby jsi byla celé 2 měsíce doma!
E - no to je sice skvělý, ale já to tak chtěla!
M - neomlouvej a běž se nějak upravit!
Naštvaně jsem vstala od stolu a šla do svého pokoje. A mimochodem mojí rodiče neví že jsem introvert a tak když nikam nemusím tak prostě nejdu a jsem ráda.
,,Co si jako myslí? Proč zase mezi lidi?" Ptala jsem se sama sebe v duchu. Lehla jsem si zpátky do postele a odsud jsem nevylezla dalších 8 hodin.
Už mě to nebavilo tak jsem šla na zahradu, sedla si na trávu a četla jsem knížku. Řada čtu a když mám jít ven tak jenom zahrada což jsem měla plánu celé léto, ale teď se to všechno změnilo. Budu na nějakém táboře, kde nikoho neznám, bude tam nuda a ještě ke všemu budu mezi lidmi. Jo mám problém s lidmi. Nikdy nevím co o nich očekávat a tak jsem radši sticha a s nikým se nebavim. Venku nebyl ani slabý vítr a bylo hrozný horko a ten vítr bych uvítala.
Po chvíli jsem teda usoudila že půjdu zpátky do pokoje kde si zapnu větrák a nechám ho foukat na mě. Zavřela jsem dveře a šla nahoru do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a četla si tu knížku.
Můj pokoj:
Najednou slyším jak na mě máma volá jestli mám sbaleno. Uvědomila jsem si že jsem na to tak nějak zapomněla a zařvala jsem na mamku že dobaluju. Odpověď se mi nedostala a já vyšla z pokoje a na chodbě jsem zatáhla za šňůrku a ony pomalu sjeli.
Vyšla jsem po nic a začala jsem hledat kufr a malou tašku mezi senem a slámou. Na půdu jsem si chodila hrát jako malá se sestrou, která tu už mezi námi není. Ukápla mi slza když jsem si představila představila jak blbnem. Hned jsem začala rukama hledat mezi slámou a senem kufr a tašku. Našla jsem je a sešla nějak schody a dala je zpátky na strop.
Začala jsem kufrem a pak taškou. Když jsem tam hodila všechno tak jsem to odnesla dolů mamce a ona to postavila ke dveřím. Šla jsem zpátky do svého pokoje a vzala si fotku kde jsem byla já a moje sestra. I přes to že se to stalo před několika lety jsem musela brečet. Fotku jsem po několika minutách vrátila zpátky na svůj stůl a zapla si youtube a nějaké filmy. Koukala jsem na ně až do 22 večer a pak jsem usnula.....
