láska na táboře

💜 7. 💜

Vzbudila jsem se uprostřed noci a zjistila jsem že je ještě diskotéka. Chtěla jsem tam na chvíli být. Sice mezi lidmi být zas tak moc nemusím, ale prostě mě to zajímá. Tak jsem vstala a něco neformálního jsem si oblékla a vyrazila do hlavní budovy. Sice mě nohy sotva nesly, ale unesli.

Když jsem vešla dovnitř, vyšla jsem schody a vešla do tělocvičny. Jakmile jsem otevřela dveře přede mnou stál Jakub a líbal se s Natálií. Vůbec se tomu nebránil. Začali mi téct slzy a chtěla utéct, ale v tu chvíli se mi podlomily nohy a já spadla na podlahu. V tu chvíli mě viděl Jakub a začal mi říkat ,, není to tak jak to vypadalo přísahám!" Sklonil se ke mě že mě odnese, ale já mu mezi vzlyky řekla že nechci aby mě odnášel. Neposlechl mě a než jsem se vzpamatovala tak mě už někam nesl. Oči jsem měla skleněné a tak jsem přes ně moc neviděla, spíše rozmazaně.

Položil mě na lavičku a já uslyšela vodopád. Hned jsem věděla kde jsme. Nehybně jsem ležela na lavičce a chtěla utéct, ale moje tělo mě neposlouchalo. Klekl si vedle mě a já se mu podívala do očí, nic jsem však z nich vyčíst v tuhle chvíli nedokázala. ,, Prosím vyslechni mě! Já jí nepolíbil!" Řekl a položil mi svojí ruku na tu mojí, já však uhnula. ,, Nevypadalo to tak! Ani jsi se nebránil! Říkal jsi mi že kdyby na tebe něco zkusila že ji odkopnes! A teď? Je to opak!" Nechala jsem slzy téct a on se pořád divák do mých očí. ,, Prosím věř mi!" Ukápla mu slza z oka. ,, Nevím jestli ti mám věřit!" Řekla jsem upřímně a zvedla jsem se a odešla jsem.

Chodila jsem jen tak v lese nebo v areálu tábora. Jakuba jsem z hlavy dostat za žádnou cenu však nedokázala. Vešla jsem do hlavní budovy a namířila jsem si to do kuchyně. Vzala si nožík a řízla jsem se na ruku u paže. Bylo to to jediné co mi teď pomohlo a uklidňovalo. Bolest mě vždy z nějaké neznámého důvodu uklidní a dokáže aspoň na chvíli zapomenout. U sebe jsem měla lékárničku z které jsem si vytáhla náplast a pak si to ještě obvázala. Sedla jsem si do rohu linky a nohy si přitáhla k bradě. Nechala jsem slzy v klidu téct.

Asi po hodině se předemnou objevili nohy a já doufala že to není Jakub nebo Natálie. Když jsem vzhledla vzhůru uviděla jsem El . ,, Co se to proboha stalo? To je tvoje krev? Co máš s rukou?" Vypadala vyděšeně jenom jsem kývla a ona mi řekla ať jdu za ní a tak jsem šla. Šli jsme do ředitelny a já se posadila a El naproti mě. ,, Co se stalo Emo? Kdo ti to udělal?" Podívala se na mojí ruku a já chvíli váhala jestli jí mám říct pravdu nebo ne, ale usoudila jsem že ne. ,, Víte to jsem si udělala já!" Koukla jsem se jí do očí. ,, Proč?" Jenom jsem kývla že nevím, přitom jsem věděla ale tohle nikdo vědět nemusí. Ví to jenom Jakub a já doufám že už to neví celý tábor. ,, V tomto případě ti musím zavolat rodiče, je mi to líto zítra s Annou odjíždíš!" Vyvalila jsem na ní oči. ,, Dobře! Ale neříkej rodičům o té ruce prosím! Těžko by se to vysvětlovalo!" Udělala jsem na ní psí oči a tak kývla. Byla jsem ráda že už odjíždím, ale na druhou stranu se mi bude stýskat po Káji a po Anně samozřejmě taky. Problém je ten že mi bude trvat asi týden než na Jakuba zapomenu. Možná dýl. Teď ho, ale miluji a zároveň nenávidím.

Jen tak jsem seděla na židli a poslouchala co El řekla rodičům. ,,...... nikdo se tu sní nebaví a je tu sama a s nikým nekomunikuje...." Ulevilo se mi. Na tohle jsou už rodiče zvyklí takže to pro ně nebude problém to nějak vstřebat. Což pro mě bude těžké na něho zapomenout.
El mě poslala do chatky a tak jsem vstala a šla.

Když jsem však vstoupila do chatky tak tam seděli holky a koukali na mě se soucitný pohledem. ,, Je nám to líto Emo!" Promluvila Anna a hned za ní Kája ,,On jí nepolíbil věř nám!" Sedla jsem si na postel a holkám řekla něco co je šokovalo. ,, Holky zítra odjíždím domů! Neptejte se proč prostě to tak je a budete mi chybět!" Kapka slzy mi stekla po tváři a holky mě objali, objetí jsem jim objetovala. ,,Budeme si všichni volat!" Řekla Kája a já s Anno jsme přikívli. Lehla jsem si na postel a do uší jsem si dala sluchátka. Mobil mi půjčila Anna. Zapla jsem si tam písničku ( viz média) a otočila jsem se ke zdi a nechala téct slzy. Po chvíli jsem usnula.......