Ema se den před odjezdem dozví že jede na 14 dní na tábor na který se vůbec netěší. Pro ní jsou tábory nuda a nebaví jí to tam. Jet tam, ale musí. Na táboře potká holky s kterými se skamarádí. Potká tam však kluka, který je takový ten "nejznámější"...
Ráno jsem se vzbudila kolem 8 ráno. Vzala jsem si ručník a šla do umýváren. Ty byli jako vždycky plné takže jsem musela čekat. Když jsem byla hotová tak jsem si vyměnila obvaz, který byl schovaný pod včerejším tričku a ještě k tomu mokrý. Když jsem byla hotová tak jsem se vydala do chatky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Holky už byli v chatce a čekali na mě než si zabalím. No totiž za chvíli pro mě mají přijít rodiče a tak jsem to dobalovala teď. Když jsem měla vše sbaleno tak jsme šli s holkama do jídelny.
Jakmile jsme tam vešli tak můj pohled sjel na Jakuba jak se dívá taky na mě a tak jsem naše pohledy přerušila a šla za holkama k našemu stolu. Do jídelny přišla El a začala říkat nějaký program. Na konci řekla něco co překvapilo Jakuba, ale mě to bylo úplně uprdele. Jenom jsem poslouchala. ,,A ještě Jakube vyber si nějaký jiný tým prosím! Ema za chvíli odchází a tak tu budeš bez ní tak si nějaký vyber!" Podíval se na mě, ale žádnou odezvu z mé strany nedostal. Čekala jsem že si vybere tým kde je Natálie, ale vybral si Káju a Matyáše. po svém proslovu El řekla ať si dáme odchod a že tí co odjíždějí mají za chvíli sraz před bránou.
Tak jsem teda šla do své chatky s holkama. Tam jsme se rozloučili a slíbili si že příští rok znovu tady a že si budeme volat i psát. Vzala jsem si kufr s taškou, které měli být na šťastných 14 dní tábora, ale nakonec to je na 7 dní nešťastných tábora. Odcházela jsem z chatky a pomalu se loučila s táborem. I když si odtud beru dobré, ale i špatně vzpomínky. Tady na tomto táboře nechávám všechny vzpomínky jak na Natálií tak i na Jakuba. Jakuba pořád miluju, ale hold on mě zase né 😥. Ukápla mi slza a já už čekala před bránou.
Táta s mámou už přijížděli a když se auto zastavilo tak jsem se pozdravila s tátou a s mámou. Předala jsem tátovi moje tašky a kufr a chtěla nastoupit, ale v ten moment mě někdo chytil za zápěstí a otočil si mě čelem k sobě. Byl to Jakub. ,,Co chceš? Tobě nestačí jak si mi ublížil?" Podívala jsem se na něho i on do mých. ,, Vpohode holčičko?" Zeptal se táta a já kývla. Táta nasedl do auta a Jakub mi konečně odpověděl. ,, Já vím že jsem ti ublížil a moc, ale ona mě políbila. Když jsem se chtěl odtáhnout tak se přitiskla blíž a já jí nechtěl uhodit já holky nebyju! Prosím věř mi! Rukou mi zajel do vlasů a já svojí hlavu zabořila do jeho hrudi. Když jsem se odtáhla tak mi spadl kámen ze srdce. Ano uvěřila jsem mu i to co holky říkali se shodovalo s jeho omluvou. ,, Prosím neodjížděj! Vím že je to kvůli mě!" Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty. ,, Není to kvůli tobě! Teda částečně ne!" Ještě jsem mu na ruku napsala číslo a do ucha mu pošeptala ,, miluju tě a vždy budu! Sbohem!" Tímto slovy jsem nastoupila do auta a táta se rozjel.
V půlce cesty mi někdo něco řekl asi mamka. ,,Co to bylo za mladíka?" Zeptala se mamka a na obličeji se jí rýsoval úsměv. ,,Mami! To je moje věc i trochu soukromí potřebuji!" Řekla jsem rázně a pevně doufala že to co se před táborem stalo nikdo z nich neviděl. Protože táta by vyšiloval. Nesnese pohled že bych měla kluka. Celou cestu jsem pozorovala rozmazanou krajinu a byla v myšlenkami někde úplně jinde.
Když táta zastavil u našeho domu tak jsem vystoupila a vytáhla jsem si věci. Máma byla ještě v autě s někým telefonovala. Tak jsem vešla s radostí do našeho domu a když jsem byla ve svém pokoji tak jsem si zatáhla závěsy, zamkla dveře a spala jsem. Vůně domova a svojí postele mi fakt chyběla ze všech nejvíc. A tak jsem byla ráda že teď můžu klidně spát......
