Za zdí mého domu kvete květina
Krásou a něhou se rozplývá
Kvítky jenž jsou rudé jako krev
Pohlcují její duši a řev
A já?
Já sedím, pozoruju ji
Je-li je tak dokonalá
Proč mi je smutno z ní?
Každý den vidím
Lidi okolo té květiny chodí
Nutkání po ní vztáhnout ruku
Jen na chvíli
A už nikdy nepochopit krásu její.
Ale i květina má své přání
A tak furt sedím, pozoruju ji
Udělám ji šťastnou?
Utrhnu ji.
A tím zničím její kvítky nasáklé rudou krví.
By me in September 2022
