Klan vrahů

Část 2

Její území bylo z velké části hory, kousek les a louka. V horách žil ještě jeden klan, Skalní klan. Kočky tohoto klanu se Vražedných bojí, nikdy nepřekročili hranice.

Modrá tlapa zavětřila a ucítila jestřába. Uměla lovit vše, a to i lišky a jezevce. Oni jsou totiž úplně blbý a když je shodí ze skály, omráčí je a pak zabije tak má k obědu jezevce nebo lišku.

Tentokrát však lovila velkého ptáka. Musí se přiblížit co nejvíce k němu a jít po hlavě. Aby nevzlétl i s vámi na pařátech.

Modrá tlapa prvního jestřába ulovila v sedmi měsících, v dobu se jich trochu bála, teď už ne.
Přikrčila se a kradla se mezi kameny k velkému ptákovy.

Povrch byl v tomto období rozpálený od sluníčka, kočky z jiných klanů by si zde spálily tlapky. Vražedný a Skalní klan mají tlapky přizpůsobené na tvrdé a horké povrchy.

Už byla jednu délku ocasu od ptáka, vyskočila a dopadla mu přímo na hlavu. Pták hlavu sklonil a dřív než stihl zapištět, vrhla se mu po krku a zakousla ho.

Neměla moc ráda jestřáby ale koťata si ráda hrají s peřím a taky se jimi dají vystlat pelíšky.

Chytla velkého ptáka a vlekla ho do tábora. Zastavila se na kraji srázu ze kterého se slézá pomocí Velkých kamenů o kousek dál do lesa a pak se vyšplhá po cestě do tábora.
Zahleděla se dolů do lesa a spatřila zvláštní černou kočku.

Nechala ptáka ptákem a rozeběhla se k Velkým kamenům, seběhla dolů a velkými skoky přiběhla k vetřelci.

Bez varovaní po něm skočila, chytla jeho malou hlavu do drápů a bouchla s ní o zem. Nepodařilo se jí omráčit. Držela vetřelce u země a než stihla zakousnout se vetřelci do krku, promluvil.

"Mě nezabiješ, už jsem mrtvá." Řekl vetřelec klidným a tichým hlasem.