Klan vrahů

Část 7

Modrá tlapa se napřímila a ledovým tónem mňoukla: "Dáte nám ho bez boje? Nebo bude prolita krev."

Její hlas byl až děsivě klidný. V duchu doufala že se jen tak svého území nevzdají, chtěla bojovat. Malý černý učedník se třásl strachy. Jeho krátká srst byla naježená a z očí mu byl vidět strach. Světluška ho pozorovala divným pohledem ze kterého Modrá tlapa nedokázala nic vyčíst.

"Nikdy!" Zařval mourovatý kocour a skočil po Modré tlapě. Ta napřáhla tlapu a chytla nepřítelovy hlavu. Třískla s ní o zem. "Nezabíjej mě prosím! Slituj se!" Sténal kocour zoufale.

Modrá tlapa ale potřebovala už někomu prokousnout hrdlo. "Pozdravuj ode mě své předky!" Zavolala a zakousla se nepřítelovy do krku.

Přitom zahlédla Světlušku jak bojuje s malým učedníkem. Přeprala by ho ale nepoužívala drápky. "Světluško! Použij drá...." Víc už nedořekla, jelikož do ní ze strany vrazil další válečník.

Srazil ji na zem a škrábal záda. Modrá tlapa se překulila a když ležela na zádech, vystartovala do vzduchu a válečníkovy chytla krk. Kost křupla a kocour ležel na zemi s krví u pusy. Škubal sebou jako kdyby měl záchvat a sténal.

Tento zvuk Modrá tlapa milovala. Ohlédla se po Bílem drápovi co právě zabil válečníka a vydala se za mourovatým. Světluška už nebojovala a učedník byl pryč.

Bílý dráp udělal pachovou značku a vítězoslavně zavyl. Modrá tlama mezi tím tlapou rozpárala umírajícího válečníka a s potěšením se olízla. Její bíle tlapy byly teď celé červené a její obličej bil celí od krve, ale ne od její. Jediný zranění co měla, byla poškrábaná záda.
U Temné řeky doběhla Světlušku s Bílým a přidala se k nim. Ode dneška mají větší území.
Něco jí stále vrtalo hlavou, Proč Světluška nezabila toho učedníka? Že by byla slabá?
Nebo ho nechtěla zabít....