👑KRÁLOVNA PEKEL👑

🖤Seznámení 🖤

,,Mami, každou chvíli tam budu, pak mi to řekneš, teď řídím jo?" Položila jsem mobil na sedačku spolujezdce. Zvedla jsem hlavu zpět k volantu. ,,Pane bože!!!" Vykřikla jsem, šlo slyšet jen pískání brzd. Narazila jsem do něčeho, kolem mého auta byl hustá mlha. Auta stalo na jeho střeše. Podařilo se mi dostat ven. Po hlavě mně stékala krev. Nemohla jsem tomu věřit, že stále žiju. Rozhlédla jsem se kolem a ta věc, co před tím stála uprostřed silnice, tam teď nebyla. Zahlédla jsem skupinku lidí, jak pospíchají ke mně. ,,Jsem v pořádku," zavolala jsem na ně. Ale jakoby by me neslyšeli. ,,Dělej! Volej hned záchranku. Slečno mi vás odtamtud dostaneme." Řekla paní, která si hned klekla k mému autu. ,,Ale vždyť já jsem tady.." Řekla jsem. Ale stále si mi nikdo nevšímal.
Posadila jsem se a opřela se o své auto. ,,To nemůže být pravda... Já mám teď být na oslavě tátovo narozenin. Já, panebože.." Mezitím co už přijela záchranka a hasiči, kteří vytahovali nějaké tělo z auta.. To tělo bylo moje. Vyskočila jsem na nohy, stále jsem to nepochopila. ,,Vždyť jsem tady!!" Zakřičela jsem, chtělo se mi brečet, ale jakoby někdo mé slzy zastavil.
Viděla jsem přijíždět moje rodiče. ,,Charlotte!!!" Běžela ke mně maminka. ,,Bude v pořádku, řekněte něco!" Křičela na doktory, ty mlčeli a neřekli ani slovo. Chtěla jsem ji obejmout, ale to by mi nemohl někdo chytit za rameno. ,,Je to strašný vidět sama sebe,viď?" Opřel se o mé rameno muž, který byl celý v bílém a usmíval se na mě. ,,Víš, měl jsem tě upozornit, ať nejezdíš, ale ono to nemá cenu, ty stejně vždy děláš pravý opak." Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou. ,,Cože?!" Vykřikla jsem. ,,Snad konečně dostanu někoho s kým se dá pracovat, ale teď už pojď musím tě odvést, už teď je pozdě."
Než jsem stihla pobrat vše co mi řekl, tak už mi táhl za ruku. Rozběhl se a odrazil se jednou nohou. On vzlétl přitom mi drží za ruku. ,,Nedívej se pod sebe." Bohužel to řekl pozdě. ,,Co se to sakra děje!!!" Křičela jsem z plných plic. ,,Nekřič tak, stejně tě slyším jen já. Vše tě vysvětlí, ti nahoře." Poté mi přestal odpovídat na jakoukoliv otázku. Zavřela jsem oči a doufala, že se teď probudím v mojí posteli.
,,Vítej v Ráji." Řekl hluboký mužský hlas. Otevřela jsem oči a přede mnou stál vysoký muž s bílými vlasy a plnovousem. ,,Těší mě, jmenuji se Arial. Jak máme říkat tobě?" Mlčky jsem si ho prohlížela, poté jsem odpověděla: ,,Já se jmenuji Charlotte..." Nemohla jsem si vzpomenout na své příjmení. ,,Křestní jméno nám bohatě stačí. Ještě jednou vítej mezi nami. Teď se tě ujme tady Jack, vysvětlí tě vše jak to tady chodí a kdyby jsi měla otázky, zodpoví tě je." Otočil a jakoby se propadl do země. ,,Ahoj," Pozdravil mě Jack. Měl dlouhé hnědé vlasy, díval se na mě jeho zelenýma očima. Na sobě měl bílou košili a hnědé kalhoty. Na krku mu visel náhrdelník s křížkem. Mezitím co jsem si ho prohlížela už mi podával ruku. ,,Já jsem Charlotte." Usmál se. ,,Já vím, chceš to vysvětlit, co se vlastně stalo nebo radši ne?" Zeptal se. ,,Mám strašně moc otázek, ale tolik času nejspíš nemáme." Řekla jsem.
Mezitím co mi odpovídal na mé otázky, jsme došli k velkému paláci. Celý byl postaven z mramoru, střecha byla ze zlata, dívali jsme se na masivní dveře, které byly z tmavého dřeva. Jack přistoupil, vzal do ruku zlaté klepadlo a už se jen ozývaly obří rány, které vytvářel Jack klepáním na bránu.

Dveře se pomaličku otevíraly. Stál v nich vysoký muž. ,,Jacku?" Řekl hlubokým hlasem. ,,Ahoj, tohle je Charlotte, je tu nová, mám ji tady provést, pustíš nás, prosím." Jack se k němu přiblížil, otočil se na mě a podal mi ruku. Muž že dveří odstoupil vedle. ,,Není zrovna dobrá doba, na to ji sem brát, on je tady." Zašeptal a sklopil hlavu. Jack se zastavil, měl vyděšený výraz, stiskl mi ruku,že se mi jeho prsty zarývaly do kůže. ,,Au, Jacku přestaň." Řekla jsem a ucukla. ,,Promiň, já jen... Proč si to neřekl dřív!!! Eduarde, víš co se může stát, když on uvidí Charlotte! Vždyť ho znáš, myslí si kdo není, protože je syn samotného vládce pekel a věří v to, že mu to tady všechno patří." Křičel Jack na Eduarda, strážce paláce. Dívala jsem se na ně, jak se dohadují. Někdo mi chytl za rameno. Začalo mi být horko. Pomaličku jsem otočila hlavu a viděla může, který se díval uhranutým pohledem. ,,A co kdyby jsi mi to řekl do očí, Jacku." Řekl muž za mnou. Jack se na něj podíval, byl vyděšený, zřejmě z toho může, který před chvílí přišel.
,,Já.. Já.. Já.. " Jack začal koktat. ,,Co ty Já,Já? Povídej co jsi říkal před tím a řekni to i stejným tónem, ale mně do očí." Přistoupil k němu blíže. ,,Pane Morningside nechte ho být. On je bránil tu ubohou dívku." Řekl Eduard, aby ubránil Jacka. ,,Kdo tobě dovolil mluvit?" Řekl muž, který si oba prohlížel jedovatých pohledem. Poté se otočil na mě. ,,Omlouvám se, že jsem se ještě nepředstavil, Damián Asmodeus Morningside." Podal mi ruku a uklonil se. ,,Já jsem Charlotte.." Představila jsem se. ,,Krásné jméno." Usmál se, v jeho očích se objevily plamínky. ,,Damiáne!!" Zakřičel muž stojící uprostřed sálu. ,,Potřebuješ něco Samíku?" Řekl Damián. Jack ke mně rychle přiběhl a odtáhl mi k Eduardovi. ,,Ani se nehni rozumíš, teď teprve uvidíš sílu pekel."