👑KRÁLOVNA PEKEL👑

Bratři Satana

Nikdy jsem neřešila kolik je bohů, nebo případně jestli vůbec nějaký bůh existuje. Nebyla jsem věřící, takže kdykoliv jsem se bavila s někým kdo věřil, nebo věří, skoro pokaždé jsem je zkritizovala. Například, že žádný bůh nám v životě nepomůže, kdyby nějaký bůh byl, tak nejsou nemoci, války, nebo též špatní lidé a co já jich potkala, za ten svůj krátký život. Jako malé mi vždy maminka vyprávěla spíše o řeckých bozích. I mně se více líbili, jelikož, by nebyl pouze jeden, ale bylo by jich dvanáct, kdyby jsme nepočítali Hádese. Ale já ho započítám, protože je to příbuzný Damiána a myslím, si že by měl být též uznávaný, vládl sám celému podsvětí, za to ti nahoře, tak těch tady vždy bylo dvanáct. Ale teď moje myšlenky a vzpomínky nejsou důležité, měla bych se soustředit na cestu.

Pegase jsem vůbec neovládala, letěl sám. Prohlédla jsem si okolí, pod námi byla hustá mlha, takže nešlo vidět, co se nachází pod námi. ,,Kdyby jsi tak mohl mluvit.." Řekla jsem Pegasovi, který si mi vůbec nevšímal. ,,Víš, je to těžké, když máš někoho rád, ale vzít si ho nemůžeš. A já se ptám, to jsem vážně musela zemřít, abych potkala svého prince na bílém koni? Teda omlouvám se, na černém Pegasovi." Pegas zastříhal ušima a z jeho nozdrů vyšel malý plamínek. ,,Asi nejsi moc přátelský, co?" Zeptala jsem se jeho, ale odpověď jsem nečekala. Zavřela jsem oči. ,,Lottie? Kde jsi mám o tebe strach, vrať se zpět.." Ozval se hlas v mé hlavě, rychle jsem se probudila, ale stále jsem se nacházela na hřbetu Pegase. Ten hlas jsem poznala, byl to Damián. Dělala jsem, že jsem nic neslyšela, i když jsem ho chtěla mít u sebe. Pegas začal pomalu přistávat před obrovskou zlatou bránu, za kterou se nacházelo snad milion schodů. Pegas na mě otočil hlavu. ,,Dál mi nevezmeš?" Zeptala jsem se. Pegas mi shodil na zem a odletěl pryč. ,,Jo, jasně nech mi tady samotnou.. Víš, jsem možná jediná, která to tady ještě nezná, ale v pohodě já si poradím.." Zakřičela jsem na Pegase, který se ode mně vzdaloval. ,,Podivné děvče, neříkám vše je tady možné, ale přeci každý ví, že Pegas nemluví..." Řekl muž stojící za mnou, byl opřený o bránu. Měl na sobě bílé roucho, Krk mu zdobil zlatý křížek. ,,Promiňte, ale vy jste kdo?" Zeptala jsem se, muže jsem zřejmě zaskočila. ,,Vy vážně nevíte kdo jsem?" Zeptal se muž a díval se na mě podezíravě. ,,Ne, vážně netuším.." Řekla jsem. ,,Nejste vy náhodou slečna Damiána?" Zeptal se muž. ,,Podle toho, kterého myslíte.." Řekla jsem, muž si mi prohlížel od hlavy až k patě. ,,Přece syna.. Pardon odteď již Satana." Řekl muž, neprojevil žádnou lítost nad smrtí Damiánovo otce. ,,Dá se to tak říct." Odpověděla jsem. ,,Jste velmi odvážná si zacházet s Ďáblem, pokaždé když si někdo začne s Podsvětí, neví co ho čeká.. No, to je teď vedlejší, co tady hledáte?" Zeptal se muž a hledal něco v kapse. Radši jsem jeho řeč o Podsvětí vypustila z hlavy. ,,Mám jít za bratry, bývalého Satana, abych to upřesnila." Řekla jsem drze. ,,Zajisté, omlouvám se, že jsem se vám ještě nepředstavil, jmenuji se Perseus, syn Dia." Uklonil se přede mnou a políbil mojí ruku. ,,Počkat, vy jste ten co zachránil Andromedu.. Já myslela, že je to jen pověst." Vypadlo ze mě, v tu chvíli jsem se opravdu cítila trapně. ,,No tak je to pravda, tadá!" Roztáhl paže a začal se smát, nebyl to normální smích, ale povrchní, udělal ze mě úplnou blbku. ,,Nesmějte se mi, jak mám vědět, že vše co psalo řeckých bájích, je pravda... Převyprávěla bych vám něco o vás, ale to by jste byl ještě víc namyšlený než jste teď.." Řekla jsem podrážděně. Perseus otevřel bránu a ukázal rukou, ať vejdu dovnitř. ,,Dík." Řekla jsem a vešla. ,,Doprovodím vás." Řekl slušně Perseus. ,,To je dobrý, já to zvládnu sama jděte radši za Andromedou, nebo useknout nebohé medúze hlavu, nashle." Odkopla jsem ho a co nejrychleji utíkala do obrovských schodů. ,,My dva se ještě uvidíme." Zakřičel na mě, ale to již mi mizel v husté mlze. 

Po náročných schodech jsem konečně byla nahoře. Viděla jsem před sebou sídlo samotných bohů, ale ne tak úplně jak bych si ho představila, bylo již skoro rozpadlé. Zaklepala jsem jemně na dveře, které ihned sebou třískly na zem. Za nimi se nacházela mramorová podlaha. ,,Přeješ si něco?" Zeptal se hluboký mužský hlas. ,,Dobrý den, jsem tady správně, je to tady sídlo bohů? Jen se chci ujistit, jelikož to moc jako sídlo bohů nevypadá, ale nechci rýpat." Řekla jsem do temnoty. Ze tmy vyšel potrhaný muž, byl od krve, měl rozškrábnuté jedno oko a kulhal. ,,Omlouvám se, nejspíš jsem přišla nevhod." Omluvila jsem se muži. ,,Nemyslím si, přišla jsi právě včas Charlotte." Řekl muž, který se zastavil těsně přede mnou. ,,Co se zde stalo?" Zeptala jsem se. Muž se podíval kolem sebe. ,,Temnota se blíží.. Všechny nás zahubí, nikdo ho již nezastaví, jedině můj bratr Damián." Řekl muž. ,,Omluvte mi, že vám skáču do řeči, ale pan Morningside je mrtvý... Zabil ho..." V očích jsem měla slzy, vzpomněla jsem si na to jak, Rafaelův dvojník drží ve svých rukách jeho hlavu, jak kapičky krve padají na zem. ,,To nemůže být pravda..." Řekl muž ,,Musí to přestat, jeho hněv potřebujeme uhasit." Pokračoval muž. ,,Já vždy říkal, že se nemát stát hlavním andělem, věděl jsem již jako malý, že nás zradí." Řekl muž. ,,Když jsem zdědil po otci trůn i jméno, musím ho zastavit, stejně jakoby to udělal on.." V rukách se mu objevil obrovský blesk. ,,Božstvo, jdeme se pomstít za našeho bratra! Povstaňte, vezmněte své zbraně a jde se bojovat!" Zakřičel. Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou. ,,Počkat, jen tak hádám, vy jste Zeus?" Zeptala jsem se. ,,Ano jsem, ale mladší.." Usmál se a vzal mi za ruku. ,,Teď mi ukaž, kde je tvůj milý a odveď mi k němu." Řekl Zeus. ,,No kde by byl, doufám, že zůstal doma v podsvětí." Řekla jsem. ,,Lepší bude, když se teď posadíš, víš, když jsi letěla sem, čas plynul rychle. Je to teď tak měsíc, co jsi odešla z podsvětí. Mezitím nás navštívil Rafael a zničil Olymp. Je mi to líto, že jsi se to dozvěděla takto, ale mi už ho najdeme, pojď" Řekl Zeus, hned k nám přiběhli dva Pegasové, jeden bílý a druhý černý. Naskočili jsme na ně a vyrazili najít Dama.
Když jsme přistávali v podsvětí, krajina okolo již nebyla tolik zničená. Začínalo to zde vypadat jako když jsem to viděla poprvé. Seskočila jsem rychle z Pegase a utíkala do paláce. Uprostřed sálu seděl Damián na červeném koberci a ve svých rukách držel svou matku. Po tvářích mu stékaly slzy. Přiběhl ke mně Zeus a chytil mi za rameno. ,,Jsi rychlá." Řekl a usmál se. Damián zjistil, že se nacházíme s ním v místnosti. ,,Lottie?" Řekl smutně a otřel si slzy z tváří. ,,Dame." Rychle jsem k němu přiběhla a dala mu pusu na čelo. Posadila jsem se vedle něj a chytila ho za ruku. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se a podívala se na Luna, která na něm ležela. ,,To nic.." Podíval se na mě Dam. ,,Jakmile zemřel otec, ona věděla, že je na řadě, jelikož když si ho brala za svého muže, slíbili si, že budou jako jedna duše. A když zemřel otec, bylo hned jasné, že ona zemře s ním." Řekl Damián. Zeus se postavil za nás a usmál se. ,,Musím říct, že z tebe vyrostl vládce.  To co si ty zažil, by nikdo nezvládl jen tak přenést přes srdce. Viděl si zemřít otce i matku a stále se držíš. Dovol mi, abych před tebou poklekl, jelikož ty jsi pro mě hrdina." Řekl Zeus. ,,Strýčku!" Zavolal radostně Dam. ,,Nesmíme to tak nechat Damiáne, musíme ho najít. Vždyť víš, že to není první koho on zabil.." Řekl Zeus zklamaně. Damián přikývl a díval se jen na mě. ,,Kde jsou ostatní?" Zeptal se Zeus. ,,Opravují krajinu, určitě mají již hotovo. Každou chvíli by tu měli být." Řekl Damián, postavil se vedle mě a objal mi kolem ramen. ,,Damíku, měli by jste si všichni odpočinout. Bylo toho hodně." Řekl Zeus a myslel to vážně. ,,Strejdo!" Ozvalo se po otevření dveří. Stál v nich Robin, Rave i Jack. ,,To není možný, jak tenhle malý záprdek vyrostl." Zasmál se Zeus a běžel Robina přivítat. Mezitím mi Dam chytil za bradu a políbil. ,,Tohle mi již nesmíš dělat má princezno." Řekl tiše a usmíval. ,,Mám plán." Řekl Zeus, všichni se na něj otočili a poslouchali. ,,Dnes bych již za Rafaelem nešel, jelikož to nemá cenu, stejně ho jen tak nenajdeme. Co takhle si odpočinout a pořádně se posilnit." Řekl Zeus s úsměvem. Když jsem se podívala na ostatní, vypadalo to, že souhlasí. Jen čekali, co řekne Damián. Ten se podíval na mě a přikývl na souhlas. Poté poprosil dvě své služebnice, aby připravily pořádnou večeři z věcí, které zbyly a nezničily se. Všem ukázal pokoj, kde dnešní noc přenocují, až na mě. Zůstala jsem s ním jako poslední. Chytil mi za ruku a vedl mi k jeho pokoji. ,,A kde budeš spát ty? Já si zabírám postel!" Vykřikla jsem a rychle skočila na obrovskou postel. Damián zavřel dveře a usmál se. ,,Nedělej, že jsi tady poprvé." Řekl a posadil se na postel vedle mě. Stále se přišoupával ke mně blíže. ,,Tak co, už jsi si to rozmyslela?" Podíval se na mě jeho nádhernýma očima. Přikývla jsem, jelikož jsem to věděla již od začátku, co chci. ,,Tak povídej." Řekl Dam napjatě. ,,A to si neklekneš jo? Tak to si to možná ještě rozmyslím." Řekla jsem s úsměvem. Damián se zvedl z postele, nahodil jeho okouzlující úsměv a poklekl. ,,Dobře tak ještě jednou a doufám ,že již naposledy." Zasmáli jsme se oba dva. ,,Charlotte Theo Greenová, staneš se mou ženou a královnou podsvětí?" Usmál se, chytil mi za ruku a položil na ni nádherný prsten s červeným kamínkem. Zapištěla jsem jako malá holka, vyskočila na nohy a začala skákat radostí. Damián se zvedl. ,,Tak co?" Zeptal se. ,,Jasně, že ano, byla bych blbá kdybych řekla ne.." Zasmála jsem se a skočila na něj a začala ho líbat. Damián si mi chytil za pas a pomalu se posadil se mnou na postel.

Za dvě hodiny jsme přišli do místnosti, kde již na nás všichni čekali s hostinou. ,,Kde jste byli?" Zeptala se Rave, podívala jsem se na Damiána a ten zčervenal. Chytil mou ruku a ukázal všem můj prsten. ,,No ty vole..." Vyprskl Robin. Zeus začal tleskat. ,,Blahopřeji děti, už bylo na čase." Řekl s úsměvem. Posadila jsem se vedle Damiána a začali jsme jíst.

Když se blížilo k půlnoci, šli jsme si lehnout. Po horké a uklidňující koupeli jsem si šla lehnout k Damovi, který již na mě čekal. ,,Miluju tě." Řekl jeho sladkým hlasem. ,,Já tebe taky, ty můj Ďáblíku." Damián mi odhrnul vlasy z obličeje. ,,Co kdyby svatba byla již zítra, vždyť ji nemusíme mít nějakou obrovskou, jen pár přátel." Řekl nadšeně. ,,Tak rychle?" Zeptala jsem se a bylo mi to jedno, jelikož jsem s ním chtěla být už od začátku, takže jsem souhlasila s každým jeho slovem.