👑KRÁLOVNA PEKEL👑

Satanovo svatba

Konečně nastal ten Šťastný den. Když jsem se probudila po Damiánovi nebyl ani stopa. Pouze rudé šaty, které byly přehozené přes křeslo naproti posteli. Promnula jsem si oči a pomalu vstala. Podívala jsem se na dveře u kterých stál Rafael. ,,Nevěř mu.. nikomu zde nevěř, chtějí tě oklamat.." Znovu jsem si rychle promnula oči a nikdo se zde nenacházel. ,,Nejspíš jen halucinace..." Řekla jsem si pro sebe. V tom vtrhla do pokoje Rave. ,,Tak kdepak je ta naše nevěsta?" Zeptala se, i když viděla, že stojím přímo před ní. ,,Tady jsem." Přihlásila jsem se. ,,Vždyť já tě vidím. Co říkáš na šaty? Líbí se ti, vybíral je sám." Řekla nadšeně. Přikývla jsem. Rave mi je položila do rukou, byly lehké jako peříčko a tak nádherné. ,,Tak honem, obleč si je." Popohnala mi Rave.

Vše se dělo strašně moc rychle. Přišel ke mně Jack, který mi měl odvést k oltáři. Usmál se na mě. ,,Strašně tě to sluší, nevím jestli si tě zaslouží." Řekl a podal mi ruku. ,,On si mi určitě zaslouží." Řekla jsem s nadšením. ,,No já nevím.." Řekl Jack nejistě, ale i přesto mi vedl po červených a černých růžích k oltáři, kde již čekal Damián v černém obleku. Usmál se na mě, úsměv se mu oplatila. Klekla jsem si vedle něj a chytila ho za ruku. Zeus byl místo oddávajícího. Začal povídat ty známé řeči. Neposlouchala jsem ho do té doby, když řekl vyměňte si krev. Podívala jsem se na něj. Z mých očí šel jasný názor - To nemyslíte vážně.." Otočila jsem se na Dama, kterému již Zeus podávala zlatou dýku. Pozorovala jsem ho, jak si řeže ostrou dýkou do žíly. Po jeho ruce, začala pomalu stékat rudá, skoro až černá krev. Podal mi jeho ruku. ,,Co s tím?" Zeptala jsem se, jelikož mi to přišlo dost nechutné. ,,Napij se." Řekla Rave, která seděla za mnou. Damián mi druhou rukou odhrnul závoj utkaný z černých pavučin. Chytila jsem ho ruku, podívala se na tu krev a chtěla se napít. ,,Námitka!" Zakřičela osoba za námi. Rychle jsme se otočili, stál tam Rafael. ,,Damiáne, Damiáne.. Dost jsem přemýšlel, jak ublížit tobě. A teď již to vím. Proto jsem zde." Řekl Rafael a přibližoval se k nám. Všichni jakoby byli přibití k zemi. ,,Říct tady tvé slečně pravdu." Damiána Rafaelovo slova zaskočili. ,,Co po mně chceš?" Zeptal se Dam. ,,Charlotte, chceš vědět pravdu?" Zeptal se mi Rafael. ,,O čem vědět pravdu?" Zeptala jsem se. ,,O něm." Ukázal na něj. Prohlédla jsem si Damiána, který nemohl nic dělat. ,,Řekni, ať už je to cokoliv, mě nezastrašíš, já ho miluji." Řekla jsem sebejistě. ,,Jak chceš," Řekl tiše Rafael. ,,Vsadím se, že tě neřekl, co vše utrpíš, kvůli této svatbě. Jak tě to bude bolet a jaká jsou tady všude monstra. Plánuje to s tebou již od začátku. Chce tě jen kvůli tvé krvi. Nejspíše tě neřekl, ani tohle že?" Řekl Rafael a byl již u nás. ,,Nic mu nevěř, je to jen ubohý zrádce, který nenašel svůj klid." Zakřičel na nás Zeus. ,,Co s mojí krví?" Zeptala jsem se, na to mi ale Rafael neodpověděl a přiblížil se k Damovi, který se stále nemohl hnout. Vzal jeho ruku a zkoumal krev, která mu stékala na zem. ,,Tak Satanovo krev, jsem ještě neměl, je to pro mě novinka." Damián se chtěl bránit, ale nemohl. Podíval se na mě. ,,Lottie, já tě to vysvětlím, slibuji, prosím pomoc nám.." Řekl zklamaně. Odkopla jsem Rafaela a napila se Damovo krve já. Damián byl zaskočený, rychle jsem popadla dýku, která se nacházela vedle Dama. Řízla jsem si do žíly, krev mi vystříkla na tvář, přiblížila jsem se k Damovi a nastavila mu mojí ruku. Damián se na mě podíval, aby se ujistil, že to myslím vážně. Přikývla jsem a on se též napil.  Na krku se mi zvětšovaly všechny žilky, jeho krev mi proudila tělem. Damián se usmál. Končetiny mi začali brnět a pálit. Hlava se mi začala motat, podívala jsem se naposledy na Dama a upadla na zem.
Bylo mi strašné horko, otevřela jsem oči a nacházela se v Damovo pokoji. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji. Vedle mě seděl Damián na židli a též spal, držel mi za ruku. Stále mi ještě bolela hlava. Ruce se mi třásly, ruku, kterou jsem si před tím rozřízla, jsem měla obvázanou. Damián se protáhl a usmál se na mě. ,,Všechno dobrý?" Zeptal se ustaraně. Přikývla jsem. Vstal ze židle a přisedl si ke mně. ,,Damiáne, chci to vysvětlit. Slíbil si to.." Řekla jsem unaveně. Damián mi chytil za ruku a podíval se mi do očí. ,,Ale slib mi, že budeš v klidu.." Řekl nejistě. Přikývla jsem. ,,Tak nejlepší bude začít od úplného začátku.. Začalo to již u tvé prababičky a přetrvává to až do teď. Když byla tvá prababička ve stejném věku jako jsi teď ty, potkala jednoho muže. Pro ni byl zajímavý, ale ostatní z něj měli strach a také k tomu měli důvod. Pouze tvá prababička, mám pocit, že se jmenovala Evelyn, se ho nebála. Trávila s ním každou sekundu jejího života. Jednoho dne, ale musel odejít. Evelyn s ním chtěla zůstat a on se jí rozhodl ukázat pravdu, myslel si, že ji zastraší, ale ona byla to samé co ty. Nebojácná, silná žena." Usmál se Damián a já ho poslouchala s napětím, jak to bude pokračovat dál. ,,Ten muž byl můj dědeček- Loki. Vzal ji sem do Podsvětí, ale to si neuvědomil, že jen tak člověka odtud nedostane. Vše ji zde ukázal a vysvětlil jak to zde chodí. Evelyn nic nezaskočilo a stále s ním chtěla být, jenže to nešlo, jelikož byla člověk a měla svou rodinu na Zemi. Děda ji to rozmlouval, tolikrát se pohádali, on ji miloval natolik, že ji dal vše, co chtěla, ale stále ji to nebylo dost. Jediné co chtěla byl on. U nás se říká, že každý Satan má svůj šarm a že okouzlí, každé pozemské děvče. Když se můj děda musel ženit, jelikož to bylo podle zákona tak dané, musela Evelyn odejít. Rozloučili se u brány, kterou jsi sem přišla. On ji stále chodíval navštěvovat, ale ona na něj zapomněla. Ale nechtěla, udělal to on, aby Evelyn vůbec odešla odtud. Vymazal ji všechny vzpomínky, které na něj měla. Myslel si, že je to tak lepší, ale to netušil, že se narodíš ty a budeš vypadat úplně stejně jako ona..." Dam se zvedl z postele a šel ke stolu, který se nacházel pod oknem. Byla na něm malá dřevěná krabička, otevřel ji a nacházely se v ní fotografie, vytáhl dvě a přišel ke mně. ,,To je on." Ukázal na fotku, kde byl jeho děda s Damiánovo otcem, jeho otec tam byl ještě jako nemluvně. Usmála jsem se a prohlížela si fotografii. Damián držel ještě druhou fotku v ruce. ,,A co tahle?" Zeptala jsem se. Damián mi ji podal a nacházela se na ni moje prababička a jeho děda. Byli spolu tak hezcí. ,,Ta fotka byla vyfocená než tvá prababička odešla navěky." Damián mi vzal fotku z ruky a odešel obě fotografie dát zpět do krabičky. ,,Takže mi chceš říct, že jsme mohli být k sobě příbuzný?" Přikývl a usmál se. ,,Ještě jsem neskončil.." Posadil se vedle mě. ,,Můj dědeček stále mluvil, že je nějaká žena na Zemi a musím na ni dohlédnout. Ukázal mi její fotky a popsal ji tak zajímavě, že by se s ní chtěl setkat každý. Když jsem konečně mohl zavítat na Zem, hned jsem šel k vašemu domu, jenže ona tam již nebyla, ale to já jsem nevěděl. Byla jsi tam jen ty a vypadala jsi stejně jako ona. Chtěl jsem s tebou trávit více času, protože jsem si myslel, že by jsi mohla vědět něco co mi děda neřekl. Později jsem se dozvěděl, že jsi její pravnučka, ale neřešil jsem to. My dva se známe již dlouho.." Nemohla jsem věřit, tomu co jsem slyšela. ,,Pamatuješ si ještě na toho černého krkavce, bylo to ještě mládě a ty jsi se ho ujala, že se o něj postaráš, jelikož jsi nikdy neviděla jeho matku?" Zeptal se Damián. Přikývla jsem a všechno mi začalo být jasné. ,,To jsem byl já, proměnil jsem se, abych tě lépe poznal. Poté jsem musel odejít, jelikož nějakou náhodou utekli Běsové, viděl jsem na Zemi Gabriela, viděl jsem vše, jak jste spolu chodili, všechno co jsi s ním prožila. Žárlil jsem na něj. A jakmile jsem se dozvěděl proč zde je, chtěl jsem ho zastavit, ale bylo již pozdě. Ty jsi nabourala a již se tě ujal tvůj strážný anděl. Gabriel za to nemohl to Rafael, zařídil to, nechtěl abych skončil já s tebou nebo i Gabriel, proto ho poslal aby tě zabil, aby tě měl pro svého syna." Řekl smutně Dam. ,,Takže ty jsi byl celou dobu se mnou? Panebože... Je toho teď strašně nového, o čem se dá přemýšlet.." Řekla jsem. ,,Radši bych o tom nepřemýšlel.." Usmál se. 

,,Hele vy dvě hrdličky, pojďte dolů je porada." Přiběhl k nám Robin. Dam mi pomohl vstát, otevřel dveře a šli jsme k ostatním.