👑KRÁLOVNA PEKEL👑

Černé jezero

Šli jsme bahnitou cestičkou, kolem nás se nacházely suché stromy a keře. Byla hustá mlha, takže jsme sotva viděli na cestu. Strašně moc  jsem se těšila, až uvidím zase Damiána. Ale najednou jsme zastavili. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se. Robin se na mě otočil. ,,Potichu." Podívala jsem se před nás a viděla obludu s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Jako bych zkameněla, všichni padlí andělé vytáhli své luky a šípy. Když jsme chtěli pomalu odejít. Někdo z nás šlápl na malý klacík. Ozvalo se hlasité křupnutí. Hydra pomalu otočila všech svých devět hlav. ,,BĚŽ!!!" Zakřičel Robin. Všichni jsme se rozběhli, ale stejně jsem si myslela, že to nemá cenu a hydra nás dožene. Šlo slyšet jak se k nám přibližuje. Patricius ke mně přiběhl a chytil oběma rukama za pas. Podívala jsem se pod sebe a viděla jsem, že se vznáším. ,,Neboj se nepustím Vás, naše královno." Řekl Patricius, který hýbal jeho obrovskými křídly. Že začátku jsem měla strach, ale teď jsem si let užívala. Ještě jednou jsem se podívala pode mě, ale kvůli husté mlze jsem neviděla nic co se nachází pode mnou.
Letěli jsme již strašně dlouho, mlha pomaličku mizela. Patricius začal pomalu se snášet. Jakmile jsme byli na zemi, opatrně mi položil. Rozhlédla jsem se kolem mě, viděla jsem pouze Patricia, nikdy jiný zde nebyl. ,,Kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se. Patricius si vzal jeho luk do ruky, nechtěl se mě podívat. ,,Oni zůstali tam?" Nechtělo se mi tomu věřit. Patricius přikývl. ,,A je nějaká možnost, že.. " Podíval se na mě. ,,Charlotte Theo Greenová, mám pocit, že jsi zažila už i horší věci. Oni tě pouze bránili, chtěli aby jsi se dostala odtud pryč a moje povinnost, je tě dostat do bezpečí k Damiánovi." Řekl Patricius, vzal mi za ruku a šel po cestě pryč.
Nevěděla jsem kolik nám ještě zbývá cesty. Patricius se stále rozhlížel kolem nás a kontroloval, jestli jsme v bezpečí.  ,,Kdy už tam budeme." Chtěla jsem být již odtud pryč a také být s Damem. ,,Už jen pár kiláků a budeme tam." Řekl otráveně Patricius. Nacházeli jsme se na rozcestí. ,,Kam teď?" Zeptala jsem se. ,,Nechceš si chvíli odpočinout?" Nabídl a ukázal směrem na spadlý strom, zřejmě viděl můj pot, který mi ztékal po obličeji. Nacházeli jsme se v lese, bylo zde vlhko a horko. Podívala jsme se za sebe a viděla bažiny, ale ne obyčejné. Byly to lávové bažiny a co jsi pamatuji z Damovo deníku, tak zde žijí Fénixové a také hellwormové. Fénix je ohnivý pták, který zemře, tak že sám sebe spálí na popel a poté se z toho popela opět narodí. Je vzácné ho vidět, většinou se skrývá. Ale když získáte, jakýmkoliv způsobem jeho krev nebo slzu, budete odolní vůči ohni a dostanete tu možnost se stát samotným Fénixem.  A Hellwormové to jsou obří červy, kteří přežívají v lávě. Vyskočí ven z lávové bažiny a nebo z lávového jezera a s stáhnou tě sebou, poté tě upálí za živa a nebo tě rozdrtí jejich obrovskými tesáky. Jedna výhoda, že jsou slepí.

,,Nemáš něco k pití?" Zeptala jsem se Patricia, poté co jsem se dostala z mých hlubokých myšlenek. ,,Kde bych vzal něco k pítí?" Zeptal se nechápavě Patricius. Zklamaně jsem se podívala nad sebe. Vedle mě se nacházel obrovský strom. Na jedné z jeho větví se nacházel Ohnivý pták - FÉNIX! ,,Koukni!" Ukázala jsem na sebe. Patricius se také podíl na tu stejnou větev. ,,To není možný, já už je neviděl stovky let, oni nevymřeli.." Řekl s nadšením. Během toho, co jsme na něj zírali, začal nádherně zpívat. Patricius se posadil vedle mě a nemohl z něj spustit oči. ,,Nepůjdeme?" Zeptala jsem se a vstala ze stromu. Patricius stále seděl a nevnímal mi. ,,Halo? Slyšíš?" Znervózněla jsem. Přestal mrkat a jeho dech se zastavil. Byl zhypnotizovaný Fénixem. Napadlo mi, ale to není možné, vždyť jsou to neškodní ptáčci. Chytila jsem ho za ramena a zatřásla s ním. Jako by zkameněl, stále se díval na větev, kde byl Fénix. Rozhlédla jsem se kolem nás. Nikoho jsem neviděla. Podívala jsem se na Fénixe, který již odlétal. Zřejmě ho něco vyplašilo. Posadila jsem se vedle Patricia a dala mojí hlavu na jeho rameno. Najednou se mi chtělo strašně moc spát, začaly se mi zavírat oči. Neudržela jsem se a usnula.

Jakmile jsem se probrala objevila jsem se v bílé místnosti, nic okolo mě nebylo, nenacházela se zde již lávová bažina, ani spadlý strom na kterém jsem před tím seděla, dokonce ani Patricius. Rozběhla jsem se, nebyly zde žádné zdi, jako by byla ta místnost nekonečná. ,,Lottie?" Zavolal někdo za mnou, rychle jsem se otočila a viděla tam stát Damiána, byl oblečený celý v bílém. ,,Dame?" Zakřičela jsem na něj. Rozběhla jsem se k němu, ale stále se oddaloval. Najednou jsem slyšela další čtyři lidi volat mé jméno, otočila jsem se kolem sebe a viděla Robina, Rave, Hazel a Patricia. Nevěděla jsem co se děje. Začal se mi točit celý svět, upadla jsem na mé kolena, chytila jsem se za hlavu a křičela jsem: ,,Ať už to všechno skončí!!!"

,,Charlotte?! Lottie!! Slyšíš, prober se!" Otevřela jsem oči, nade mnou stál Patricius celý vyděšený. ,,Jsi v pořádku? Neuhodila jsi se?" Zeptal se starostlivě. ,,Co se stalo?" Chytila jsem se za hlavu a promnula jsem si oči. ,,Zvedla jsi se a už jsem viděl, jak se řítíš k zemi. Nemohl jsem tě strašně dlouho probrat, už je to skoro hodinu, co tady takhle ležíš." Patricius mi opřel o strom. Stále se mi hlava točila a byla jsem unavená. ,,Oni ví kde jsi.. Měli bychom už jít dál.. Můžeš jít?" Zeptal se Patricius. Přikývla jsem, začala jsem se pomalu zvedat za pomoci Patricia. ,,Děkuju." Podívala jsem se na něj a usmála se. On mi úsměv oplatil. ,,Já za tebe ručím, musí tě odvést v bezpečí k Damovi." Řekl, pomaličku jsme odcházeli.

Když jsme se vzdalovali od lávových bažin, bylo mi již lépe. Šli jsme temným lesem, místo zablácené cesty se zde nacházely bílé kameny. ,,Každou chvíli by jsme tam měli být." Řekl vesele Patricius. A také měl pravdu, vyšli jsme z hustého lesa a nacházeli jsem se na dřevěném molu, které se houpalo do rytmu vln na jezeře. ,,Máme jít k nějaké Svaté trojici." Řekla jsem Patriciovi. Jen přikývl a vzal mi za ruku. ,,Dokud tě nedám Damiánovi, nehneš se ode mě." Podíval se jestli ho poslouchám. Sešli jsme z mola a šli podél jezera. Už jsem pochopila jeho název. Doopravdy bylo tmavě modré, skoro černé. Napadlo mi co se v něm musí asi ukrývat, když nejde vidět na dno. Podívala jsem se před sebe a viděla jsem tři bílé sochy vedle sebe. a uprostřed nich se nacházela tmavá postava. Podívala jsem se s úsměvem na Patricia. ,,On je tady!" Vytrhla jsem se Patriciovi z ruky a rozeběhla jsem se k Damovi. ,,Lottie! Stůj, je to past!" Zakřičel na mě na Patricius. Zabrzdila jsem a rychle se na něj otočila. Ale to už jsem viděla, že ho svírají ve svých hnátech Andělští hledači. Podívala jsem se na postavu, co měl být Dam. Byl to Sam převlečený za Damiána. Pomalu se ke mně přibližoval. ,,Andílci přeci neutíkají." Chytil mi za ruce Rafael. Patricius se snažil vykroutit hledačům z rukou, ale nepodařilo se mu to. ,,Ty nevíš jaké máš štěstí, že jsme tě našli. Díky tomu, že tolik věříte dopisům od nějakého Damiána." Cukala jsem sebou. ,,Teď tě už nikdo nepomůže holčičko, všechny své přátele jsi nechala zabít. Jen kvůli tomu, aby jsi se dostala k Damiánovi. A nepovedlo se ti to, jak vidíš, zbytečně přišli o svůj život." Zasmál se Rafael. Otočil mi na Patricia. ,,A teď se dívej, jak přijdeš o posledního." Jeden Hledač vytáhl svou ostrou mačetu a přimáčkl ji k Patriciově hrudi. Nechtěla jsem se na to dívat, ale nemohla jsem zavřít oči, nešlo to. Kroutila jsem hlavou, křičela ať přestanou, ale nepomáhalo to. Hledač propíchl Patricia a pustili ho na zem. Patricius se na mě podíval a usmál se. ,,Všechno bude dobrý, pamatuj on si pro tebe přijde.." To byla poslední věta co jsem od něj slyšela. Slzy mi stékaly po tvářích. ,,Proč jste to udělali?!" Zakřičela jsem na Rafaela. ,,Teď půjdeš s námi a do podsvětí, již nikdy nezavítáš." Usmál se na mě Rafael, za ruku mi vzal Sam. Neusmíval se, díval se do země.

Jakmile jsme byli v Ráji, ihned jsme šli do mé chatky. Aby mi nikdo neviděl. ,,Převleč se, poté něco oznámíme všem." Řekl Rafael a nechal mi samotnou se Samem v chatce. ,,Proč jste to udělali?" Zeptala jsem se Sama. Ten se na mě podíval, nejdříve nic říct nechtěl. Ale po chvilce odpověděl. ,,Víš, oni můj otec a Damiánův otec, spolu vždycky bojovali. A to jen kvůli tomu, že Damiánův otec si vzal dívku, kterou měl můj otec rád. A on mu to nikdy nezapomenul. A teď to chce vrátit přes mě. Já bych nikdy Damovi neublížil, neříkám, že ho mám zrovna v oblibě, ale nikdy bych mu takhle moc neublížil..." Řekl Sam smutně. Začala jsem mu věřit. ,,Ale já ho mám ráda a chci ho mít vedle sebe.." Řekla jsem s brekem. ,,To není tak jednoduché.. Teď už je pozdě.." Řekl Sam. ,,Proč?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Můj otec chce oznámit, že jsme se my dva zasnoubili."