Destiny's child |slovak hockey players|

10.

Pohled Any:
Ráno mě probudily zvuky, které se ozývaly pokojem. Otevřela jsem oči a viděla jsem Filipa, snažícího se dostat přes kluky spící na zemi do koupelny. "Kocovinka?" Řekla jsem a začala jsem se mu smát. Bylo na první pohled vidět, že mu není dobře. "Asi som to trošku prehnal" odpověděl mi a už zavíral dveře od koupelny. "Hovoril som ti!" Křikl za ním ještě Juraj objímající Týnu a to očividně neměl dělat. "čo tu reveš debile?  asi mi praskne hlava" ozval se už i Dalibor vedle mě. "No když vás tak poslouchám, tak asi dojdu k nám pro prášky" s těmito slovy jsem se zvedla z postele a vydala jsem se do pokoje. V kufru jsem vyhrabala prášky a vydala jsem se zpátky za těmi idioty. Když neumí pít, ať nepijou, ne?
Otevřela jsem dveře a hned, jak jsem překročila práh, tak mi platíčko z ruky vyrval Filip. "záchrana, za toto ťa budem do smrti milovať" řekl Dalibor, který si sedal na postel a Filip se posadil vedle něj. "Tak se dejte do kopy a za hodinu se sejdeme na snídani" zasmála jsem se jim a šla jsem zase k nám. Potřebovala jsem se taky dát do kopy, včera se toho stalo až moc.
Zalezla jsem do sprchy a užívala jsem si ten osvobozující pocit. Převlečená a konečně osprchovaná jsem se vydala dolu na snídani. Kupodivu už všichni opravdu seděli u stolu, pohled na ně, byl ale komický. Jediný, kdo vypadal v pohodě byl Barcík, který toho moc nevypil. Proto jsem si sedla vedle něj, protože byl taky jedinej, s kým se teď dalo bavit.
"Ty Juri, už si mal v ruke telefón?" Spustil Šimon a všichni se na něj podívali. "Nemal, prečo?" Odpověděl mu a vypadal, že nemá tucha, o co jde. To jsme ale neměl nikdo. "Tak to ťa asi veľmi nepoteším" řekl ještě Šimon a půjčil mu svůj telefon. "Vzhľadom ku včerajšiemu incidentu, ktorý sa odohral na lyžiarskom výcviku strednej školy, kde študuje väčšina našich hráčov sme sa rozhodli nasledovne. Juraj Slafkovský neudržal nervy na uzde a pobil sa so spoluhráčom, preto dostal stopku do konca sezóny" přečetl nahlas a všichni jsme se nestačili divit. "A Samuel jako nic? Vždyť ses jí jenom zastal! Kde to jsme kurva!" Rozčílila jsem se. "Kľud, tak nejako som to čakal" zůstával v klidu a mě to rozčilovalo, protože si to nezasloužil on, ale Samuel.
Večer
Ne, že bychom na tom svahu dneska předvedli bůh ví co, ale i tak jsem byla dost unavená. Ležela jsem v posteli a scrolovala tiktok, když v tom někdo zaklepal. Šla jsem otevřít a tam stál Dalibor. "Môžeme sa porozprávať?" Zeptal se a zase mě spaloval pohledem. "Jasně, jenom ne tady. Týna už spí" zavřela jsem za sebou dveře a když jsme došli na balkon, který byl na konci chodby, tak jsem čekala, co z něj vypadne. "Od tej doby, čo si odišla sme sa nerozprávali o tom, čo sa stalo. Chcel by som sa ospravedlniť, nikdy som ti nechcel ublížiť a ty to veľmi dobre vieš" začal opatrně, ale já na něm viděla, že ho to trápí a že má na srdci mnohem víc věcí, co by mi chtěl říct. "Vím, ale slíbil jsi, že se přijdeš rozloučit a nebyl jsi tam. Byl jsi radši s ní a tenkrát jsi byl jediný, komu jsem věřila a spoléhala jsem na tebe" říct to nahlas bolelo víc, než jsem si původně myslela. "Keby som vedel, čo ku mne cítiš, tak by som sa snažil to vyriešiť, ale nikdy si mi o tom nepovedala. Každé leto som čakal, že zase prídeš a ono nič. Už som chcel dokonca ísť ja do Prahy, ale bolo nám len 15 a rodičom sa to veľmi nepáčilo" ani se na mě nepodíval. "Chtěla jsem ti to říct ten den, kdybys přišel, víš to" řekla jsem narovinu. "Keby som mohol vrátiť čas a povedať ti, že som to cítil úplne rovnako, urobil by som to" mluvil strašně potichu a spíš si to říkal sám pro sebe. "Cože jsi to řekl?" Moc dobře jsem to věděla, jen jsem si nebyla jistá, jestli jsem slyšela správně. "Že keby som mohol vrátiť čas a povedať ti, že ťa milujem, urobil by som to" s těmito slovy se na mě otočil a podíval se mi do očí. "Tohle už mi v životě nedělej"
Na druhou stranu jsem ale věděla, že nesmím dopustit, aby mezi námi něco bylo a já tak přišla o Adama. "Som naozaj rad že tu si" dodal ještě.
Ráno
Chystala jsem se na snídani a nebyl čas se nějak extra připravovat natož lézt ještě do sprchy. Proto jsem si upletla copánky a hlavu si umyju večer. Kiki už šla a proto jsem na sebe natáhla šedé tepláky, černý rolák a vydala jsem se na snídani. Po příchodu do jídelny jsem šla za ostatními a když jsem došla ke stolu, tak mi došlo, že tady něco nehraje. Položila jsem si telefon s klíčemi na stůl a šla jsem si pro něco k jídlu. V tu ránu se vedle mě objevil Adam. "Rýchlo si ma vymenila" řekl a podíval se na mě. Proto jsem se na něj otočila s nechápavým výrazem. Tušila jsem, že naráží na včerejšek, ale říkat jsem mu nic nechtěla. "Hele, jestli máš nějákej problém, tak to stačí říct a ne se chovat od rána jako debil. Volala jsem ti, psala jsem ti a nic. Přijdu za vámi a ani se na mě nepodíváš, tak co ode mě chceš?" Radši jsem si vzala svoji snídani a šla jsem pryč. I se svými věcmi jsem si sedla vedle Dalibora a jen jsem poslouchala, o čem se ostatní bavili.
"Už jste slyšeli o tom novym klukovi co k nám nastoupil? Slyšela jsem prvačky se o něm bavit, prý nahradil Kňaža" řekla Kiki a mě dění u stolu začalo zase zajímat o něco víc. "No ak to bude rovnaký debil ako on, tak ani chodiť nemusí" vložil se do toho Juraj. "A víte aspoň, jak vypadá?" Poprvé jsem taky promluvila. "Ne, ale vsadím se, že ony ano" kývla směrem ke stolu za mnou, kde seděly již zmiňované prvačky.
"Pst! Máte instagram toho kluka nebo něco?" Nahla jsem se k jedné z nich. "Áno, daj mi telefón. Koniec koncov bude chodiť do triedy s vami, tak sa pozrite"
Odpověděla a ochotně mi jeho instagram našla u mě na telefonu. "Ukaž! Taky ho chci vidět!" Splašila se Týna a div se při zvedání od stolu nezabila.
"No nevím, asi nic pro mě" řekla a šla se posadit zpátky, buď se mi to zdálo, nebo si Juraj oddychl. "Mně se líbí, sympaťák" usmála jsem se a zmáčkla jsem tlačítko sledovat. Telefon jsem položila a konečně jsem se pustila do své snídaně. Nezapomněla jsem si ale všimnout Adamova pohledu. Chce dělat uraženýho, aniž by to se mnou vyřešil? Tak prosím, ale ať nečeká, že tuhle hru budu hrát s ním.
Odpoledne
"Nechceš vzít kluky a jít na panáka?" Ozvala se Kiki, když jsme se už hodinu nehnutě válely v posteli. "Ty klidně jdi, já zůstanu tady. S Adamem spolu nemluvíme a Daliborovi bych se radši vyhla" řekla jsem upřímně a když se zvedla, že tedy jde, tak já se jen ještě víc zahrabala do deky a chtěla jsem si dát šlofíka.  Po tom, co jsem slyšela bouchnutí dveří jsem zavřela oči a v tu ránu jsem byla tuhá.
Vzbudila jsem se až na večeři, ale ta mohla počkat a proto jsem nejdřív vzala do ruky telefon. uživatel markus.suchy vás začal/a sledovat