Destiny's child |slovak hockey players|

5.

Pohled Týny:
"Kam jdeš?" ptala jsem se Any, která právě seběhla schody a vypadala, že se má k odchodu. "Na stadion" odpověděla mi a proto jsem se zvedla z gauče a šla jsem za ní do chodby. "Hele Anet, mně se to moc nelíbí. Buď opatrná, ju?" řekla jsem jí a měla jsem strach pustit ji samotnou. Bůh ví, co vyvede. Ale zakázat jí to taky nemůžu, že? Prostě mi nezbývalo než doufat, že ví, co dělá.

Pohled Any:
Vystoupila jsem před stadionem a když jsem u vchodu procházela kolem party holek, které jsem neznala, slyšela jsem je se bavit. "Povedala by som, že si si nevybrala práve dobre. Šimon je krajší ako Adam" řekla ta jedna. V tom mě ale další zastavila.
"A práve ty sem ideš kvôli komu?" Sjela mě pohledem. "No víš, nechci tě zklamat, ale kvůli spolužákovi" odpověděla jsem a vydala se dál. Místo toho, abych se rovnou vydala na tribuny, tak jsem čekala před šatnou, až vyleze Adam. A taky jsem se po chvíli dočkala. "V piatok máme zápas, prídeš ma podporiť?" ptal se a já v jeho očích viděla jiskřičky. "Nevím, jestli jsem na to zrovna dobrý adept" odpověděla jsem mu. "Nieviem o nikom lepším" řekl a zadíval se mi do očí. Nevím, co to do mě vjelo, ale začala jsem se k němu přibližovat. Stoupla jsem si na špičky a políbila jsem ho. V břiše mi vybuchl ohňostroj a po celém těle jsem cítila brnění. "Přijdu" řekla jsem, když jsme se odtáhli a usmála jsem se. "Počkáš na mňa? Odprevadím ťa" řekl ještě než musel jít a já jen kývla. Vydala jsem se konečně se posadit a sledovala jsem je. Vyfotila jsem fotku a poslala jí Týně se slovy vážně nepřijdeš? Zdá se, že Jurimu to bez tebe moc nejde po chvíli jsem si všimla, že si o mně holky, co předtím stály venku povídají a chvíli jsem měla pocit, že si mě začali i fotit. Proto jsem se zvedla a šla jsem k nim. "Nějáký problém dámy?" ozvala jsem se s co nejironičtějším tónem jsem dokázala. "N..no asi n-nie" řekla jedna z nich. "My jen, že Adam si na tréning dievča nikdy nepozval" ozvala se další, já se na ni jen podívala a bez odpovědi jsem se vydala si sednout zpátky na své místo.
Po tréningu jsem na něj čekala přesně tak, jak jsme se domluvili. "Naozaj si počkala" smál se jak sluníčko. "Jasně, že jo" úsměv jsem mu opětovala a on mi dal pusu na tvář. Měli jsme namířeno ven a mně pořád vrtalo hlavou to, co řekla ta holka. "Můžu mít otázku?" ptala jsem se nervózně. "Pýtaj sa na čokoľvek" řekl mi. "Byly tam nějáké holky a povídaly si o mně. Tak jsem za nimi šla a tvrdily mi, že sis holku na trénink ještě nepozval" byla jsem nervózní. On se zastavil a podíval se na mě. "Hovoril som ti, že ťa nechcem iba do postele" dal mi pusu a potom, co si se mnou propletl prsty jsme šli dál. Celou cestu jsme si povídali a když jsme došli až před náš dům, mělo nastat loučení. Upřímně se mi vůbec nechtělo domů. Objal mě a já si to užívala. Když se začal přibližovat, tak jsem ho ale zastavila. Zatvářil se zmateně a proto jsem ukázala na náš barák a řekla jsem mu "Však víš, že mám zvědavou ségru" usmála jsem se a on se mnou.
Zabouchla jsem za sebou dveře od domu a najednou se přede mnou objevila Kiki. "Prosimtě sundej ty hadry, seš cítit jako on. Nechci vědět, co jste dělali, když jsi stihla takhle načichnout" rýpla si a já jsem se jen s úsměvem na tváři vydala nahoru do pokoje.

Pohled Týny:
Ráno mi přišlo, že je Any v pokoji podezřele dlouho, tak jsem pro ni šla, protože bylo půl osmé a Juraj s klukama už čekali venku. Když jsem ale otevřela dveře, tak Aneta už byla pryč. Proto jsem dveře teda zase zavřela a šla jsem se obout. Nasedla jsem do auta a všichni se na mě zmateně podívali. "Kde si nechala Anet?" Zeptal se zvědavě Filip. "Není doma, asi šla dřív" odpověděla jsem mu a už teď mi bylo jasné, že si to s ní musím ve škole vyřídit. Zastavili jsme u školy a hned jak jsem vystoupila z auta, tak jsem se rozhlédla po parkovišti a viděla jsem svojí úžasnou sestřičku, jak si povídá se Žlnkou a náramě se bavili. V tu chvíli mi to docvaklo a hned jsem si to k nim štrádovala. "Kam ideš?" volal za mnou Juraj, ale já ho totálně ignorovala. Byla jsem kousek od nich a Aneta se na mě konečně otočila. Hned od Adama o dva kroky couvla a nahodila její klasický co zase chceš pohled. O to větší vztek se ve mě probudil.
"Dovolíš?" Řekla jsem ironicky, když jsem chytla Anetu za ruku a měla v plánu odtáhnout ji pryč. "Jasné, ona nemôže mať kamarátov predsa" odpověděl mi úplně stejným tónem. Arogantní kretén. "Může, ale speciálně u tebe bych pochybovala" otočila jsem se a šla jsem i s Any pryč. Ta se na něj ješte se slovy "Tak zatím, uvidíme se ve třídě" otočila a poslala mu vzdušnou pusu.
"No to si ze mě už opravdu děláš prdel ne? On? Zrovna on?" Rozčilovala jsem se a její nezaujatý výraz mě vytáčel ještě víc. "O co ti jde? Sama se taháš s Jurajem. Přestaň se chovat, jako bys byla moje máma!" To už se rozčilovala taky. "Jak myslíš, ale já to myslela dobře. Pak za mnou nechoď brečet" uklidnila jsem se a vydala jsem se za klukama, kteří stáli u brány. Došli jsme až ke skříňkám, ve kterých jsme si nechali bundy a vzali jsme si potřebné učebnice. Kluci odešli a zůstala jsem tam sama s Jurajem. "No vieš, hovoril som si, že ak by si chcela mohli by sme sa po škole stretnúť" usmál se a já byla zase úplně v háji. "Ráda" souhlasila jsem a on mě ještě na rozloučenou objal. Já jsem si ještě v hlavě znovu přehrávala dnešní chaotické ráno, když jsem ale zaslechla rozhovor, který se ozýval z druhé strany skříňek, stalo se ještě chaotičtějším.
"Takže ti podľahla ako každá, hovoril som ti" Filip.
"Ale to je ten problém, ty to nechápeš" Žlnka. No to už si ze mě snad dělají prdel. On mě opravdu bude srát pořád? Vím, že cizí rozhovory by se neměly poslouchat, ale očividně šlo o Any, takže já prostě musela.
"No nehovor mi, že si sa zamiloval! Adam, takto to nefunguje a ty to vieš!" Oponoval mu Filip, když zjistil, že Adam nejspíš žádné zlé úmysly nemá. "Však já nehovorím, že som sa zamiloval. Ale páčí sa mi a mám ju rád, inak by som ťa neprosil nech ma z toho zoznamu vymažeš" byl už celkem frustrovanej a já byla v šoku. Upřímně? Jemu nevěřím ani slovo. S Anetou se o tom taky bavit nebudu, nemá to cenu. Přišla jsem na první hodinu, sedla jsem si vedle ní a ona dělala jakoby nic. Podle mě si vůbec neuvědomuje, že si zahrává s ohněm.

Pohled Any:
"Hej!" Drkla jsem do Kiki, která seděla vedle mě. "Co?" ta je zase příjemná. "Po škole mě doma nečekej, ju?" usmála jsem se a její výraz se opět změnil na ten podezřívavý, který měla poslední dobou víc než často. "Budeš s nim ne? Že mě to nepřekvapuje už" naštvaně se otočila a začala se věnovat svému sešitu. Nechápu, proč je tak naštvaná. Sama tráví čas s největším kurevníkem školy a pak se tváří, že mě chce chránit?