Dva deníky

1.

15. 2. 2023- Deník Radima

Před nedávnem jsem zjistil, že nejsem svého otce. Jako malý jsem tušil, že má výška nemá důvod v podobě s ním, ale nikdy jsem nechtěl věřit, že ten muž, který do nebe miloval maminku není můj táta. Je jenom z půlky. Vychoval mě, dal mi dobrý vzor, ale nezplodil mě. Já jsem se na svět dostal díky jedné osudové noci. Mou mamku, která byla šestnáctiletá dívka zneužil muž jménem Nikolaj Burkonov. Podle vyprávění táty- myslím Sama, manžela mojí maminky to byl dvoumetrový hnědovlasý muž, jenž byl známý pro svou zálibu pro motokros a krásné ženy. Matku si vybral pro svůj hrozný zločin na základě minulosti. Tehdy jedenáctiletá dívenka měla ráda místního Cassanovu, ale naštěstí byla natolik rozumná, že se z toho vzpamatovala. Jenomže když se zamilovala do táty, stala se z ní pěkná a veselá dívka. To se panu Burkonovovi zalíbilo. Ještě ten večer jí násilím a opilý nejen chtíčem připravil o nevinnost a zkomplikoval studium na gymnáziu. Samuel Könnig však maminku nadále miloval- věděl, že ona nebyla nijak vyzývavá. První roky života moc si pochopitelně nepamatuji. Trvalé bydliště jsme měli v otcově bytě, ale pobývali jsme nejvíc na vesnici u babi a dědy. Prožíval jsem dětství, jako každé vesnické dítě- pomáhal s domácností a měl rád zvířata. 

Když mi bylo šest let, máma umřela. Ve věku dvaceti dvou let se zastřelila tatínkovou pistolí. Tenkrát mi bylo řečeno, že už delší dobu byla nemocná a andělíčci si jí povolali k sobě, aby se netrápila. Teprve až teď, v dvaceti letech mi Sam řekl, že je můj otčím a že máma spáchala sebevraždu. ,,Ačkoliv se snažila být tu pro tebe, bylo to pro ní těžké, protože jsi podobný vzhledově tomu, kdo jí navždy poznamenal."
,,Kdo jí mě udělal?" Táta mi pověděl jméno toho prasete. Honily se mi hlavou nejrůznější otázky: Proč? Byl za to nějak potrestaný?
,,Dostal za to pět a půl let natvrdo, ale odseděl si tři roky. Pustili ho za dobré chování."
,,Tak málo za takový trest?!" Vyslovil jsem otázku, která mě žere dál. ,,A o mně ví?"
,,Ano. Dědeček, jako zákonný zástupce tvé mámy, požadoval u soudu výživné pro ní a tebe jako odškodné. Každý měsíc měl za vás platit patnáct tisíc, ale soud mu po roce snížil částku na pět tisíc kvůli tomu, že ve vězení ztratil své příjmy. 

Ihned jsem šel na hřbitov, kde jsem do vázy na jejím hrobu dal kytici, kterou jsem natrhal. Byla z kopretin a z pomněnek. Sliboval jsem, že budu dobrým synem pro Sama a že dám Burkonovovi za vyučenou. Nechtěl jsem ho zabít, i když si to zaslouží. Jenomže vrátí mi mrtvola násilníka mámu? Nevrátí. Chtěl jsem ho dostat do vězení na delší čas- přece máma není jediná oběť jeho úlisných úmyslů! A taky získat nějaké ty peníze navíc.
,,Získám tolik peněz, že bych mohl sponzorovat několik nadací pro oběti znásilnění." sliboval jsem náhrobnímu kameni, na kterém bylo napsáno: Zde leží Ornella Könnigová, milovaná manželka, maminka a dcera. Hleděl jsem prázdně na hrob a přemýšlel, jak to udělat. Jak vypátrat muže, který mi svým způsobem zabil matku. 
Najednou zaslechnu vzlykot, ráčil jsem jít za ním. Nejlépe šel slyšet u kostela, kde sedělo děvče malého vzrůstu. Zaujaly mě její dlouhé černé vlasy, které měly růžové konečky. Všiml jsem si podle barvy kůže, že je to Asiatka a šikmé oči- těma na mě pohlédla, když jí došlo, že se na ní koukám, to jen potvrdily.  ,,Dobrý den." pozdravila mě plynně česky.
,,Zdravím. Proč pláčeš?" zeptal jsem se. 
,,Moje maminka má dneska pohřeb. Nemusela by, kdyby jí nezabil ten pes." 
,,Jaký pes?" zajímalo mě. Bez optání jsem se posadil vedle ní. Kdyby protestovala, odešel bych, jenomže ona nevyjádřila žádný nesouhlas. 
,,Ten hnusný, vysoký vrah. Srazil jí motorkou a jen tak si odjel. Přitom on ji znal sotva od vidění, nerozumím tomu, proč ji jen tak srazil. Odjakživa jsem věděla, že ten Burkonov není v pořádku."
Počkej! Tvojí maminku zabil ten samý chlap, který zabil i tu mojí?, ozvalo se mi v hlavě. 
,,Nikolaj Burkonov?" vyslovil jsem jeho jméno.
,,Ty ho znáš?" překvapila jí moje reakce. 
,,Ano..." Strašně jsem se styděl nazvat ho biologickým otcem, bylo mi z jeho zločinu na zvracení. Pochopitelně, když neuběhla ani hodina od poznání pravdy. Řekl jsem, že v mládí znásilnil mojí maminku a odpykal si velmi směšný trest. 
,,To je příšerné!" vykřikla dívka s asijskými rysy a ještě více se dala do pláče. Podal jsem jí látkový kapesník, který jsem si po mamince zachoval jako památku. 
,,Nemůžeš za to, že na světě se vyskytují vrazi a násilníci." pronesl jsem spontánně. ,,Jinak já se jmenuji Radim Könnig. Jak se jmenuješ ty?"
,,Kami Woangová." Podala mi ruku a svými oči se podívala na mě. ,,Můžu tě pozvat na kávu, Kami?" Zase jsem vyslovil, co mi srdce poslalo na jazyk. Chtěl jsem jí poznat víc, viděl jsem v ní příjemné rozptýlení od šoku z pravdy.
,,Dneska ne, maminka má pohřeb, ale pozítří ve tři, klidně. Jsi ochoten dojít k soukromce?" 
,,To není problém. Studuješ tam?" vyzvídal jsem. Za těch pár minut na mě nepůsobila jako namyšlená, proto jsem byl překvapen, kde se chce sejít.
,,Ježiš, ne, jsem tady na Erasmu. Já studuji v rodném Japonsku." odpověděla mi. ,,Ale maminka byla Češka, proto umím výborně česky." 
,,Jak..." Jakmile jsem chtěl vyslovit další otázku, přivolali jí příbuzní, že už se bude rakev dávat do hrobu. Před tím, než si odběhla, hodila mi do ruky její studentskou vizitku, kde bylo kromě školy, kde nyní pobývá v rámci výměnného pobytu a jejího stálého studentského působiště, napsáno její číslo, školní email a osobní instagram. 
,,Můžeme domluvit se blíž ohledně toho kafe. Ráda jsem tě poznala." Hned ten večer jsem jí napsal do directu tuhle zprávu: Ahoj, rád jsem Tě taky poznal. Zatím se setkáním pozítří počítám. Před tím, než jsem usnul, projížděl jsem její profil v japonštině, který byl veřejný. Ten, na který jsem psal zprávu byl soukromý a nic jsem na něm neviděl. Před rokem jsem se snažil něco z japonštiny naučit a co jsem nevěděl, jsem dohledal v překladači. I tak jsem o ní kromě toho, že ráda chodí s kamarádkami za kulturou, ráda čte, dobře se učí a že má dobrý vztah s oběma rodiči- nyní teď s otcem nezjistil nic extra. Její profil tvořilo jen pět fotek za ty tři roky, co se přihlásila na onu platformu. I tak mě celkem zajímala, hlavně její propojení s panem Burkonovem. 

15. 2. 2023- Deník Kami

Nejradši bych se vrátila domů, abych zapomněla na místo, které mi vzalo mámu, jenomže jsem tady až do konce školního roku, tak to nebudu komplikovat. Bohatě stačí, že táta přiletěl z Tokia a kvůli mně pracuje na dálku. Trochu se mi ulevilo, když jsem si dala tři deci piva, ale jak mám blbý metabolismus, jsem z toho lehce opilá. Otosan mi je velkou oporou, říká mi: ,,Kdyby se ti náhodou zhoršil prospěch, pomůžu Ti. 
V kostele jsem omdlela, proto jsem seděla venku. Chvíli se mnou byla babička, pak jsem na lavičce zůstala sama. Pochopitelně jsem plakala- to bych jí neměla ráda, kdyby mi nebylo po ní teskno. Můj pláč byl asi hlasitý, protože přivolal vysokého mladého pána. Ten se se mnou dal do řeči. Nevím proč, pozval mě na kafe, asi jsem mu zdála moc hezká. Dala jsem mu svůj soukromý instagram. Požádal o mě sledování, tak jsem mu to přijala. Na jeho zprávu ohledně toho setkání jsem odepsala, že platí.