Dva deníky

3.

19. 2. 2023- Deník Kami

Povídám si takhle přes videohovor s bráchou, když někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a v nich Nikolaj. „Co tady chceš?" vyslovila jsem svou myšlenku. Na to, že jsem ho nerada viděla, jsem reagovala velmi klidně. Aspoň poprvé.
„Ahoj, gejšo." vyslovil pozdrav, co mne tak iritoval. „Co by? Pustili mě z vyšetřovací vazby, to přece chce oslavit." Chytil mě za tváře a snažil se svými rty obtisknout na ty moje.
„Jak to, že tě pustili?! Vždyť si srazil mou mámu, ujel si a neposkytl jí první pomoc!" křičela jsem až hystericky. Děsilo mě, že s ledovým klidem mi na to opáčil: „Právník mi dokázal, že jsem volal záchranku a že jsem byl náhodný kolemjdoucí, který na cestě srazil srnku. Takže ne, ne, ne. Žádné vrah tvoji mámy."
„Ty bastarde! Já vím, že si jí to udělal ty!" Však karma si tě najde., říkala jsem mu pohledem.
„A jak to víš? Viděla si mě?"
„Jo, viděla. Viděla jsem tvou tvář!" připomenula jsem. V ten okamžik klid se stal vztekem. To však neplatilo pro něho.
„I kdybys to řekla, nikdo ti neuvěří, Kamilko. Bude to bráno jako očernění mojí osoby za to, že si zklamaná, že náš poměr byl jen v rámci sexu. Nikdo ti neuvěří."
,,Táhni!" seřvala jsem ho. ,,Zmiz mi z života!" Chtěla jsem zavřít dveře, ale on je chytl. ,,To ty ses dostala do mého života."
,,Měla jsem ti uklízet, ne s tebou šukat." 
,,Měl jsem na to jiný názor. A stále mám, třeba tě přesvědčím, abys mluvila v můj prospěch." Hladil mě konečkami prstů po rameni. ,,Vypadni!" práskla jsem dveřmi. 
,,Ještě se uvidíme!" vykřikl do zavřených dveří. Tádovi jsem řekla, že budeme muset končit, protože budu se muset učit. Byla jsem roztěkaná, neklidná. Taťkovi se to nezdálo, protože takovou mě nezná. ,,Co se děje?" 
,,Je mi smutno po mámě." zveličila jsem to, co je i pravda. Aby mě uklidnil, pustil mi hudbu z Amélie z Montmartu, uvařil mi čaj a se slovy: ,,Kdykoliv se můžeme vrátit domů." mě obejmul.
,,Brzy se vrátíme." odpověděla jsem. ,,Mám tě ráda." Večer jsem napsala Radimovi: Nikolaje propustili! Budou ho vyšetřovat na svobodě, ale policie si myslí, že je nevinný a že to on zavolal záchranku.

20. 2. 2023- Deník Radima

Během víkendu mi přišla od Kami zpráva, že mého biologického otce pustili na svobodu pro nedostatek důkazů. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jak dneska stačí, aby měl člověk dobrého právníka. Byl jsem ale už unavený, proto jsem odepsal: Promluvíme si o tom zítra. Taky, že promluvili. Sešli jsme v městském bistru, kde jsem posnídal já muffin a ona vafle s marmeládou. Hovořili jsme společně o mém plánu dostat ho do vězení na delší čas. ,,Ale to nepůjde bez důkazů."
,,Nepůjde to jen tak." Vzpomenul jsem si na spolužačku Yvču z paralelní třídy, jejíž starší sestra je úspěšná advokátka. ,,Počkej... Spolužačka má sestru a z ní právnička. Pokud rozumí trestnímu právu, může nám pomoci." Vytáhl jsem si z kapsy její vizitku, kterou jsem dostal na srazu absolventů. 
,,Myslíš, že by Judr. Žaneta Královská měla čas na dva mladé lidi, kteří jsou znechucení ze zločinů, které Nikolaj udělal na jejich matkách?" 
„Mohla by." vyslovil jsem, jak jsem přemýšlel. Po deseti minutové odmlce se z ničeho nic zeptala, jestli mám rád anime.
„Líbil se mi Zápisník smrti." odpověděl jsem. „Jinak tento žánr není můj favorite." Nechápal jsem, proč si chce z ničeho nic povídat o něčem jiném, než co bylo účelem probrání aneb, co teď, když ten vůl je volně svobodě. Poněkud mi lichotilo, že si se mnou začala takhle povídat. Zeptal jsem si jí na oplátku, jak vnímá českou kulturu. 
,,Japonská je mi pochopitelně bližší, ale i českou mám velmi ráda. Je pro mě velmi pohádková, kouzelná. Vy Slované jste magický národ. Ty máš nějaké zahraniční předky?" začala vyzvídat. ,,Nemám, ani z máminy, ani z tátovy strany." odpověděl jsem na to. 
,,Jsi hrozně hezký." polichotila mi. 
,,Díky." Velmi rád jsem vedle tento hovor. Bylo fajn zjistit o ní něco navíc. Začala se mi tak pomalu líbit... Ale city musím nechat stranou, jde mi hlavně o matku. O tom, aby ten smrad pochopil, že jsem jeho syn a že pár tisíců mi maminku nevrátí. 
,,Co kdybychom poprosili nějakou detektivní kancelář, aby zjistila špínu na Nikolaje?" vyslovila nápad Kami. 
,,Myslím si, že je to dobrý nápad. Klidně můžeme jim pomáhat." odpověděl jsem. ,,Já oslovím právničku a ty můžeš jít za detektivy." Vizitku jsem si tedy mohl vzít zpátky, protože ona dostala za úkol něco jiného.
,,Dobře... Zítra bych na to mohla mít čas." odpověděla ona. Večer jsem zavolal ségře spolužačky, ale ta mě poslala s tím do prdele. ,,Nemám čas řešit nějakého úchyla, já řeším skutečné kriminálníky. Oslovte někoho jiného, nashle." 
Tohle, že je kvalitní právník?! Ten by mi řekl: Omlouvám se, jsem zaneprázdněn, ale doporučím vám kolegu. Napsal jsem Kami, ať jedná s detektivy, že mě právnička nevyšla. 

21. 2. 2023- Deník Kami

Včera jsem se na schůzce s ním dobře bavila, oba jsem došli k názoru, že bychom se měli spojit s nějakým soukromým detektivem a právničkou. Sami se pomstít nemůžeme. Je to hra, zahrajeme na city, abychom byli neviní. Nejradši bych ho odpráskla sama, jak on odpráskl mojí mámu. Ale nejsme blbá, i kdybych byla pečlivá, přišli by na to. Teď jsem přišla do detektivní kanceláře Bertold a Olanský, se slzami v očích a spustila pláč, který byl pravdivý- když jsem si vzpomněla před školou, jak mě maminka přijela překvapit, to ve mně vyvolalo hysterický pláč: ,,Dobrý den, promiňte, že sem vpadám." 
,,Dobrý den." pozdravil mě silný vysoký chlapík. ,,Přejete si?"
,,Ten smrad běží na svobodě, přitom srazil mou mámu." hroutila jsem se. 
,,Co se stalo? Posaďte se." odpověděl muž ve věku padesáti let. Spustila jsem příběh. ,,Pravidelně souložila jsem s jedním mužem, kterému jsem původně měla uklízet. Ale nakonec jsem mu byla milenkou. Rozešla jsem se s ním a on mi pak srazil mámu. Jsem si jistá, že to byl on, viděla jsem jeho tvář." 
,,Proč jste to neřekla policii?" 
,,Přišel za mnou a vyhrožoval mi, že mi nikdo neuvěří. Přišla jsem za vámi, abyste taky zjistili, jestli nemá nějaké další vroubky. Vždyť v minulosti znásilnil mladou slečnu a odseděl si jenom půlku trestu." vzpomněla jsem si na případ Radimovy mámy.
,,Takže, jak se jmenuje ten vrah?" zeptal se znovu chlapík, kterému by mohlo být míň, než třicet-Olanský. Poskytla jsem jméno, vzhled, co jsem o něm věděla. 
,,Ničeho se nebojte, najdeme něco, pokud se to podaří." uklidnil mě Bertold. Podával mi kapesník. ,,Slečno Woangová, jste ochotná nám zaplatit dle ceníku?" Pominula jsem, že mé příjmení přechylují, bylo mi to jedno.
,,Ráda bych, ale studuji."
,,Jsme ochotni vám dát slevu." pronesl Olanský. ,,Já váš případ si vezmu na starosti sám, takže to budete mít minimálně do 2 250 za měsíc. Můžete mi to i splácet po menších částkách." 
,,Děkuji vám, pane detektive." podala jsem mu ruku a chtěla odejít. Jenomže kolega Bertold na mě zakřičel: ,,Jste plnoletá, slečno Woangová?"
,,Je mi sedmnáct." odpověděla jsem. ,,Asi potřebujete ještě souhlas zákonného zástupce." docházelo mi.
,,Samozřejmě. Proč nepřišel váš tatínek, nebo poručník sám?" 
,,Otec neumí česky tak, aby mohl komunikovat s úřady. Je rád, že umí pozdravit a poděkovat." odpověděla jsem. Olanský, jenž stále stál a hleděl, jak odcházím- asi jsem se mu zalíbila, nevím- vytáhl ze stolu papír, o kterém mi řekl, ať ho táta podepíše, pokud bude souhlasit s tím, že budou hledat další informace o panu Burkonovi. 

K mému překvapení, tatínek bez komentáře souhlas podepsal. Vlastně, jeden komentář připustil. ,,Snad ten čert půjde do kriminálu až zčerná a už žádné ženě neublíží." snažil se říct známou českou frázi. Následně objal mě se slovy: ,,Trest nám jí ale nevrátí. To, že jsem ti to podepsal neznamená, že souhlasím. Za rok budeš plnoletá, ale přeji si, abys dospěla dřív. Tohle je tvá zodpovědnost." 
,,Neboj, nebudu dělat nic, na co nebudu pyšná." políbila jsem ho na tvář. Odešla jsem do svého pokoje. Na poličce mám fotku, kde jsem s mámou jako jedenáctiletá. Vytáhla jsem ze své dětské kasičky pětitisícovku, kterou mi dal Nikolaj za první styk. Pohlédla jsem na fotku a ukázala jí onu bankovku. ,,Mami, tyhle hnusné prachy budou využité na to, aby ten, co tě zabil a ještě zneužil Radimovu mámu dostal, co si zaslouží." Detektiv Olanský si mě vzal na starost, táta mi podepsal souhlasný papír., zněla zpráva, kterou jsem napsala Radimovi. Odpověděl: Šikovná si :) Navrhuji, abychom platili detektivovi na půl, přeci jen, studuješ. 
Nemusíš mi to nabízet, já chci, aby ty nečestné peníze, které jsem si vydělala sexem s vrahem našich mamin šly na to, aby jiné ženy neměly potřebu se zabíjet nebo nebyly zabity Nikolajem.
Tak aspoň budu platit naše setkání, pokud si zajdeme. Jinak opožděně díky, že jsme si popovídali i o něčem jiném, než o našich případech. Zajdeme někdy na oběd?

Můžeme., odepsala jsem. A kdy? 
V pátek? 
Dobrá, čekej před školou. Usmívala jsem se od ucha k uchu, což bylo poprvé od mámina úmrtí. Musela jsem se vyfotit a poslat mu to. Budu se následující dny usmívat, když vím, co mě čeká., napsala jsem k tomu.
Jsi nádherná., okomentoval onu fotku.