Dva deníky

6.

Deník Radima- 10. 3. 2023

Opět se opakoval ten sen ze včera- procházel jsem se s Kami, zastavili jsme se u hrobečků našich mamin. Zřejmě jsem se ocitali v alternativní realitě, kde jsme spolu chodili a také již je po soudu s Nikolajem, který byl odsouzen na dvacet let s odvykací léčbou na šest let. Řekl jsem jí v tom snu: ,,Miláčku, musím se ti s něčím přiznat." 
,,Ano? Copak mi chceš říct?" 
,,Jsem Nikolajův syn." přiznal jsem po okolků. ,,Mojí mámu, když znásilnil, tak ji tím oplodnil."
,,Ty jsi byl možná ním stvořený, ale vychovaný si byl svým otcem, manželem tvé mámy. Miluji tě a budu s tebou." 
Miluji tě? Opravdu mi tohle řekla ve snu? Jsem si jistý, že jí nechci? 

Přemýšlím. Říct, neříct. Lhát, zapírat. To mě žere. 

Deník Kami- 13. 3. 2023
Olanský mi sdělil, co chce udělat. ,,Už máme hodně důkazů, můžeme to dát na soud. Jeho syn, který se narodil paní Könnigové ho chce zažalovat kvůli jednorázovému odškodnému."
,,Nikolaj má syna?" překvapilo mě. 
,,Jmenuje se Radim Könnig." odpověděl. Takže proto ten zájem., došlo mi. Proto asi ten odpor, když jsem ho sváděla. On by nedokázal milovat se s milenkou svého biologického otce, proto mě odmítal., honily se mi hlavou tyto myšlenky. Byla jsem z toho ve velikém šoku. 
,,Jste v pořádku?" zeptal se Olanský. 
,,Jo, jsem. V pohodě." odbila jsem ho. Nebyla jsem v pohodě. On to poznal, dle jeho slov jsem byla pobledlá a málem jsem tam sebou švihla o zem. Skoro jsem omdlela, kdyby mě on nepoložil na gauč a nepodložil moje nohy dvěma velkými polštáři. Dal mi sklenici vody, kterou jsem vypila, následně mě odvezl dom. Táta mi řekl: Škoda, že je starší. Docela by se mi líbil. Ale mně ne. Olanský není můj smysl života, je to jen pán, který mi pomáhá dojít k pravdě a poslat toho bastarda za mříže.

Deník Radima- 14. 3. 2023

Už jsem to nemohl vydržet. Věděl jsem, že nemůžu dlouho zapírat a proto jsem se rozhodl říct jí pravdu. Odpoledne jsem počkal na ní před školou. Řekl jsem jí, že s ní potřebuji mluvit a pozval jí na kafe. Při čekání na nápoje mi řekla, že se včera dozvěděla od detektiva Olanského to, co jsem jí chtěl říct. Takže jsem ani nemusel nic uvádět. Kéž bych vrátil čas, nebo jí to řekl dřív...
,,Proč jsem se to musela dozvědět až od něj? Proč jsi mi to neřekl?" 
,,Styděl jsem se, Kami. Já ho nenávidím, on zkurvil život mým rodičům. Už nikdy to nebyli ti dva cukroví medvídci jako z fotek prvního roku jejich vztahu."
,,Ty jsi myslíš, že bych tě nenáviděla jenom proto, že jsi jeho syn? Ty jsi mou mámu nesrazil! Ty jsi se mnou nikdy nespal. Nemusel jsi mi to tajit."
,,Nemusel, mrzí mě to." 
,,Styděl ses, rozumím. Ale mohla jsem to vědět." 
,,Kami, Nikolaj maminku znásilnil... Víš, jak je pro mně těžké žít s tím, že se svým opravdovým tatou mám společné jenom příjmení?" 
,,Tak proto jsi mě odmítal. Nechceš opakovat jeho osud."
,,Tak nějak. Nechci zkazit život nevinné holce." 
,,Líbila jsem se ti?" zeptala se mě se slzami na krajíčku. 
,,Líbíš se mi, ale nejsem schopen tě milovat. Už přeci jen pro to, co si prožila s mým tátou. Já to nedokážu. Láká mě to s tebou chodit, ale kdybychom se spolu měli vyspat... Pozvracel bych se." 
,,Jsem škaredá?!" rozplakala se. ,,Nebo co? Jsi snad imtotent?"
,,Poslouchala si? Já nešukám s milenkami vraha mojí mámy... Nemiluji tě. Zasloužíš si někoho, kdo by tě zbožňoval, nestahoval se mu žaludek z toho, že sis párkrát vrzla s Nikolajem. Promiň." Bez dalších dodatků jsem odešel z místnosti. Zaplatil i za ní a odešel jsem. 

Deník Kami- 15. 3. 2023

Jenom děvka... Nemůžu být s tím, koho mám ráda. Protože on ve mně vidí tu, v které měl svůj čurák jeden čurák.  Nenávidím se. Nejím, nespím, v škole jsem nepozorná. Možná ho mám fakt ráda, proto mě mrzí, že se se mnou bavil jenom kvůli svému plánu. Sere mě to.
Po škole jsem se procházela, zastavila jsem se na jedné lavičce. Tam jsem pila limetkovou kolu a přemýšlela o životě. Kurva! Proč jsem to takhle posrala?! Mohla jsem být šťastně zadaná, kdybych na rozkaz Nikolaja neroztáhla nohy!
Dala jsem se do pláče. A tak si tak pláču, pláču a pláču, když to na mě promluví známý hlas. Olanský! Z ničeho nic se zjevil jako anděl. Ptal se mě, co se stalo a co tu dělám. Potřebovala jsem se vyzpovídat, jako svojí "bestí". Byla jsem ráda, že si se mnou on povídá. 
,,To se může stát jenom mě... Píchat s otcem a zamilovat se do jeho syna."
,,Jako Jarmila z Kytice." odpověděl mi na to Olanský. Pohladil mě po tváři a se slovy: ,,Jednou to skončí." 
,,Vše zlé jednou pomine." odvětila jsem. ,,Proběhne soud. Jeho odsoudí a já se vrátím domů." 
,,Jste si jistá, že se chcete vrátit? Nepovažujete za domov Českou republiku?" ptal se zvědavě. 
,,Jsem. Můj domov navždy je Japonské císařství." Hleděl na mě na svatý obrázek a hladil mě po tváři. Neodvážila jsem se ho svést, bála jsem, že díky své váze mě zalehne. Ani jsem neměla náladu na něho vyjet. 

Deník Radima- 16. 3. 2023

Začínám litovat toho, co jsem ji řekl. Nepíše mi, nevolá. Myslel jsem si, že to vezme a že budeme kamarádi. Do prkna! Na co jsem tenkrát myslel?! Přehnal jsem to. Ublížil jsem jí. Ach jo, už aby to všechno bylo vyřešené. Zavolal jsem ji, omluvil se. Odvětila: ,,Je hezké, že jsi se omluvil, ale stalo se. Už to nevrátíš." Kdyby to tak šlo vrátit. 

Deník Radima- 17. 3. 2023 

Počkal jsem na Kami před školou. Předtím jsem jí koupil kytku- gerbery a bílé růže. Když vyšla, přišel jsem k ní se slovy: ,,Omlouvám se za to, že jsem ti tajil mou minulost a že jsem ti řekl, že se mi hnusíš." 
,,Tou kytkou to nevrátíš." pronesla toxicky. ,,Uvidíme se až na soudě. A pak se vrátím domů." Na kytku se ani nepodívala. Začal jsem se nesnášet víc. Kytičku pro ní jsem nakonec dal mamince na hrob. Plakal jsem a říkal jsem hrobu, co se stalo.