Dva deníky

2.

16. 2. 2023- Deník Kami 

Ráno jsem se vzbudila, otevřela IG a všimla jsem si, že mi přišla odpověď od Radima, že se rád se mnou sejde. Kromě toho mi taky přišla zpráva ve znění: Rád bych věděl, jak si přišla ke svému exotickému původu. Odepsala jsem: To takhle jednou moje máma jela do Japonska, tam potkala mého tátu, zamilovali se a měli mě. Tedy, před tím měli bráchu. Ten je pořád v Tokiu, já jsem odešla na tento rok studovat tady, abych se zlepšila v češtině a lépe poznala zdejší kulturu. Kdyby máma nejela za mnou na návštěvu, možná by byla tu s námi ještě...
Nemůžeš za to., byla jeho odpověď. 
Já vím, ale i tak mě to trápí, mám maminku moc ráda., odepsala jsem. 

Konverzace mezi dvojící
Kami: Ty jsi taky bez mámy, tak mi rozumíš.
Radim: Já o ní přišel, když mi bylo šest let. Spáchala sebevraždu. 
Kami: To je příšerné!
Radim: Ano, bylo to hrozné. Dozvěděl jsem se to až nedávno, že neumřela pod vlivem nemoci, ale že se zastřelila.
Kami: V kolikati letech ses tuhle hrůzu dozvěděl?
Radim: No, v současnosti mi je dvacet, ve dvaceti. Tobě je kolik?
Kami: Je mi sedmnáct let. 
Radim: Proč ses rozhodla využít výměnný program? 
Kami: Chtěla jsem zkusit, jaké to je jíst ve školní jídelně a neklanět se učiteli. Tady mi to přijde mnohem svobodnější, než doma. Máte více volna, delší volno. Když přijdu pozdě, jenom se mě zeptají proč a řeknou: ,,Vyřiďte si to s třídním." Kromě dopsání omluvenky se nic neděje, pokud to není nějak extrémní. Také se mi líbilo zaměření. Co jsi studoval ty?
Radim: Já jsem ještě na vysoké škole, studuji IT, protože jsem to studoval na stejné škole, na které jseš současně ty. K počítačům jsem měl blízko odmalička. 
Kami: A pracuješ během výšky?
Radim: Na částečný úvazek dělám v jedné firmě. Opravuji nejen kompy.
Kami: Máš holku?
Radim: Nemám.
Kami: Taky jsem nezadaná. 
Radim: Láska přijde, když to neočekáváš. 
Kami: Může to tak být.

16. 2. 2023- Deník Radima

Děvče na mě působí velmi mile. Zeptala se mě, zda-li mám nějakou holku. Nemám a nehledám zatím žádnou. Chci jen pomstít mámu. 
Jakmile jsem dopsal předchozí větu, objevil se v mém pokoji táta. Zeptal se mě: ,,Co si dělal včera, když jsem ti to řekl?" 
,,Šel jsem na hřbitov za mámou." 
,,Nechceš doufám udělat nějakou blbost."
,,Na ty nemám náladu." odpověděl jsem. Vstal jsem, posnídal a strávil den v práci, jak mám ve zvyku. Přednášky mám každé pondělí, úterý a čtvrtek, ale ve čtvrtek se mi víc hodily večery, proto jsem si je hodil na pět odpoledne. V osm končím a běžím k Adrianovi na byt. Přespím tam a ráno se vracím k Samovi na byt. Předtím si ale odpracuji čtyři hodiny. Obvykle při přednášce poslouchám, akorát dneska jsem si jí pouze nahrál na diktafon. Ani poznámky jsem si nedělal. Přemýšlel jsem o své pomstě. Chtělo by to nějakou mladou figurantku, která by ho zaujala. Dopisovala by si s ním, ta konverzace by se celá nahrála a předala policii. V té konverzaci by se jí přiznal ke všem dívkám, které nedobrovolně zneuctil.
Takhle jsem uvažoval nad tím. Jenomže moje plány se zbořily, když jsem přes spolužáka rameno přečetl zprávu, která měla titulek: Muž (40) bude souzen za neúmyslné zabití. Psalo se v ní, že Nikolaj B., který byl v minulosti odsouzen za znásilnění Ornelly Könnigové († 22, sebevražda)  bude nyní souzen za to, že narazil do česko-japonské občanky Kamily Woang (†42). V současnosti pobývá ve vyšetřovací vazbě. 
Tak to nevyjde., ozvalo se mi v hlavě. ,,Kurva..." vyslovil jsem naštvaně. 
,,Co kurvuješ?" otočil se na mě spolužák.
,,Nemám žvýkačky..." vymyslel jsem si tuhle výmluvu. Bylo mi uvěřeno. Celou přednášku jsem přemýšlel o náhradním řešení. Před spaním jsem uvažoval nad Kami. Nedávalo mi do hlavy, jak mohla o mém stvořiteli mluvit jako o někom známém, když její matka ho neznala. Mám pocit, že s ním něco měla. Nedivil bych se tomu. Ona- exotická kráska a on milovník mládí.

17. 2. 2023- Deník Kami

Pochopitelně jsem byla ve škole jako tělo bez duše. Táta mi říkal, že ještě nemusím tam chodit, ale chtěla jsem aspoň trochu rozpustit od oněch událostí. A taky jsem nechtěla komplikovat to všem učitelům. Moc se těším na dnešní setkání. Mám ho brát jako rande vois? Asi ano, když mě pozval takový nádherný muž...
Mám se mu již svěřit, s tím, co mi ten samý vůl, který mi zabil mámu udělal?
Mám mu říct, že si se mnou dlouhodobě užíval? Snažím se to sama v sobě promlčet- zabít tu hroznou vzpomínku, ale je to pro mě těžké. Nemohu věřit, že místo brigády jsem si přivydělávala jako jeho osobní prostitutka. Toho tak fascinovalo moje mladí? Nebo můj původ?

Píšu po schůzce. Moc jsem si jí užila, skončila sice jinak, než se očekávalo, ale i tak byla báječná. Počkal na mě před školou, jak jsme si dohodli. Podali jsme si ruky a vyrazili na oběd. On ještě neobědval a já neměla chuť na školní jídelnu. Zastavili jsme se v asijském bistru blízko školy. Hovořili jsme o hlavně o vrahovi našich matek a mém bývalém milenci. Dneska se to dozvěděl. Mlčela jsem stále o tom jako hrobka, jelikož se za to pochopitelně stydím. Jemu to ale nedalo, vyptával se mě, jak ho můžu znát. V bistru jsem mu to neřekla, teprve, až když jsme skončili u něho v bytě. Málem by k něčemu i došlo, ale překvapivě on mému svádění nepodlehl.
Po pár polibcích mě od sebe odtrhl se slovy: ,,Sorry, ale já vztahy na jednu noc nehledám." Po vyslovení věty: ,,Mně by to nevadilo. Já jsem prcala i s vrahem mojí mámy." ode mě odstoupil dál. 
,,Cože?"
,,No... Já a Nikolaj jsme byli milenci, před tím, než se to stalo. No milenci... Tak bych to řekla, kdybychom se měli rádi. Ale naše styky měly k lásce asi tak blízko, jako já k šťastné a vyrovnané dívce. Prakticky jsem byla jeho osobní děvka." 
,,To si děláš kozy." byla jeho reakce.
,,Nedělám. Ale o panenství jsem přišla už v Japonsku se svým prvním klukem, takže šukání mi nevadilo." 
,,Mělo mě to napadnout, že si nevinná jen z venku." 
,,To víte, pane, my holky z Asie, my rády anime." Tuhle větu jsem vyslovila zvýšeným hláskem, kterým jsem imitovala Vietnamky, které potkávám ve večerce. Obvykle, kdy tohle udělám, lidé se buď ironicky, nebo vážně zasmějí, ale Radim ne. Měl stále kamenný výraz. Teprve, až když jsem asi dvaceti minutách trapného ticha vyslovila, že půjdu domů, jeho tvář dostala nějaké pohyblivé rysy. 
,,Sejdeme se brzy zase?" zeptal se. 
,,Sejdem, pokud bude zájem." Odešla jsem, plná nadšení, že jsem měla rande s pěkným klukem.

17. 2. 2023- Deník Radima

Líbali jsme se. Nebýt (doz)vědomí, že Kami byla oblíbená prostitutka toho bastarda, docela bych si to užil. Jenomže, ona byla celkem hrr. Málem bysme se spolu vyspali, jenomže vyhnul jsem se tomu. Nechtěl jsem, není to můj styl vyspat se hned po prvním setkání. Nikdy jsem nehledal vztahy na jednu noc. S Andreou (bože, neměl bych si jí připomínat) jsme o to přišli až spolu v osmnácti, po společné dohodě. I když jsme se rozešli, rád vzpomínám na naše první milování. Původně jsme se jenom mazlili, pak se to zvrtlo! Jak to píšu, červenám se...
Možná jsem se mohl nechat svést... Ne, jedině, až budete spolu chodit. Třeba, po splnění poslání by se nad tím dalo uvažovat.

Snažím se usnout, ale je to těžké. Asi jsem až moc zažraný do představ, jak Nikolaje odsuzují na delší trest a zároveň by mi soud přiznal nějaké odškodné. Ať už jednorázové, nebo v splátkách. Zavřel jsem oči, ale vyrušil mě Instagram. Byla to zpráva od Kami ve znění: Uvidíme se v pondělí?
Můžeme? Ráno nebo večer?, odpověděl jsem.
Pokud můžeme od sedmi do osmi ráno, klidně. Odpadla mi hodina, tak můžeme zajít na snídani. 
Rád., byla moje reakce. Třeba mě něco do pondělí napadne.