Bratři Mafiáni

Třináct

Probudila jsem se ve stejné posteli s nebesy jako minulý den akorát jsem v ní nebyla sama. S leknutím jsem se rychle posadila a pohlédla na spícího Jaydena vedle mé ruky. Jen se nad mou přehnanou reakcí zachechtal a já tak mohla vidět jeho smějící se potetovaná záda. S námahou jsem si snažila vzpomenout co se včera stalo. Ale na co si pamatuji je to že jsem usnula na pohodlném gauči se zspnutou televizí ve které byla winx sága. To mi došlo že mě nejspíš musel zase přenést a donést mě do téhle hříšně příjemné postele s ještě více hříšným mužem. Uvolněně jsem zase ulehla do teplých a voňavých peřin s tím že se ještě chvíli vyspím.

Znovu už do mě šťouchala svým vyhublím prstíkem Olivie která se tu z ničeho nic objevila s velkým úsměvem na tváři. Pomalu ale jistě nebyla jenom moje práva ruka. Byla to i moje nejlepší kamarádka se kterou jsem si mohla povídat o čem koliv. S úsměvem jsem se na ní podívala a následně ji uvěznila ve svém dlouhém a pevném objetí. Ona mi ho s radostí opětovala a sedla si na postel vedle mě. Ve které úplnou náhodou už neležel Jayden.
"Už jsem si myslela že jsi nám jako šípková Růženka usnula navěky„
Zasmála se a prohrábla si své dlouhé hnědé a kudrnaté vlasy. Ns to jsem ji neodpověděla. Zaskočena tím že už je jedenáct hodin jsem vylezla z postele.

" Jak dlouho už tady jste„
Hodila jsem po ní svůj polštář který obratem chytla a hodila ho po mně zpátky.
" Hned jak jsi zavolala jsme se zbalili a vyrazili za tebou. Takže na Alijašce takové tři hodiny a tady tak hodinu a půl. Pane jo ten kluk je vážně sexy„
Zhodnotila Jaydonův vzhled. Tomu jsme se jenom zasmála a vydala se do koupelny do které vlezla i Olivie abychom si mohly povídat.
"Neříkej mi že není hezkej a že se ti alespoň trochu nelíbí „
Nadhodila konverzaci a u toho mi žehlila mé neposedné vlasy.
" Neříkám že není hezkej„
"Takže se ti líbí „ zakřičela až moc nahlas a já po ní hodila vražedný pohled. V jejích pomněnkových očích se značilo jasné promiň nad kterým jsem jenom mávla rukou že je to v pohodě.
" To stejné můžu říct i já o Dylanovi„
Zasmála jsem se a málem dostala facku kdybych se jí rychle neuhla.

S Olivii jsme stihly probrat všechny kluky tady a popovídat si o holčičích věcech což mi tak strašně chybělo. Byla jsem za to neskutečně vděčná.
Potom co jsme si navzájem udělali make-up si Olivie zašmatrala v mé skříni a vyhrabala černou koženkovou sukni a velké volné tričko s potiskem velkého kroutícího se hada.

Nevim proč ale vždycky se mi hadi neuvěřitelně líbili. Jsou to takové stvůřičky s velkými kusadly ve kterých je jed pokud uděláte moc rychlý pohyb nebo uděláte něco co se jim nelíbí. Zakousnou se jejich mocným jedem do vás a vy po pár bolestivých vteřinách umíráte. Jsou mi až moc podobní na to abych je neměla ráda. Jsem jimi doslova posedlá ale zároveň z nich mám neuvěřitelný respekt který si u mě jentak někdo nezískává zadarmo. Ale tihle stvůřičky. Ho mají celý bez jakýchkoliv nejasností.

S Olívií jsme sešli dolů do nějaké kanceláře kde byli úplně vašichi. Byla to velká prostorná místnost s dlouhým dřevěným stolem a velkým diamantovým lustrem. Tato místnost na mě udělala velký dojem a moc se mi líbila. Vonělo to tu jako staré dřevo pokacené někde daleko v lesích. Jakoby ten samotný stůl měl v sobě příběh který si chce každý přečíst a nebude litovat. Byl opravdu nádherný a s obdivou jsem sledovala každý jeho záhyb. Následně se mi ale do obzoru dostal člověk kterému dlužím svůj život. Rozběhla jsem se přes celou dlouhou místnost plných lidí a přímo jemu skočila do jeho otevřené náruče. Přivinul si mě ještě víc k sobě a svými svalnatými pažemi mě objal jak to nikdo ještě nikdy neudělal. S úsměvem na tváři mi stekla malá slzička štěstí kterou neměl možnost nikdo z nich naštěstí ani zachytit. Přesto jsem si byla jistá že tu malou neposlušnou kapičku štěstí Jayden viděl. A bylo mi to upřímně jedno.
"Madison tak moc jsem se o tebe bál „
Spustil mě na zem a pohladil mě jako malou ustrašenou holčičku po tváři.
Usmál se na mě svým kouzelným úsměvem a věnoval mi tak hezký výhled na jeho bílý chrup. Sladce jsem se usmála a přešla do prostoru tak aby mě všichni viděli a slyšeli. Pokynula jsem hlavou aby si všichni pohodlně sedli a tsky tak udělali. To samé jsem zopakovala i já a posadila se vedle Jaydena a Olivie po mé pravici. Lidé v místnosti ani nedutali a čekali co se bude dít dál.

"Jak jsme už někteří nešťastníci mohli zjistit. Nad našimi životy teď vysí válka které alespoň podle mých informací nejde předejít. Vím že je to hrozné a proto jsem všechny mé členy mafie SANGU✞︎NARIO potřebovala tady. Abychom se mohli všichni zdokonalit k boji. Abychom se mohli vyškolit a být těmi nejlepšími. Naše mafie je silná. Její členové jsou vyjímeční a nejobávanější lidi Ameriky. Proto pár dní strávíme tady v tom domě. Chovejte se tu tedy jako doma ale buďte ohleduplní. Trénovat začneme zítra „

Dokončila jsem s úlevou svůj dlouhý ale přesto důležitý monolog který se doufám zapsal do hlavy všem kterým měl. Na tváři se mi objevil lehký avšak upřímný úšklebek plný radosti. Poté už se jenom pilo dobře připravené víno v místních vinných sklepech, skvěle upravená whisky která tu proudila všem za pouhých pár minut naším krevním oběhem ale také se jedla výborná večeře připravená těmi nejlepšími kuchaři široko daleko. Všechno se zdálo být pro tento moment dokonalé a já tak mohla poznat zbytek mého úžasného týmu. Nebyla to velká mafia. Naopak. Byla opravdu malinká ale pro mě to bylo jedno velké plus. Mohla jsem se v poklidu zamířit na každého z těchto lidí a vytrénovat je k samotné božské dokonalosti která je v těchto těžkých časech potřeba na sto procent. Těšila jsem se na další pekelné dny s těmito lidmi. Bude to zábava ale zároveň z nás poteče i krev. Jak to ovšem chodí už pěknou dobu.

Po chutné večeři a večerního pokru který se nemile protáhl až do brzkých ranních hodin i přes to že jsme měli brzy ráno vstávat. Jsme se všichni odebrali do svých soukromích komnat a ulehli s plnými břichy do heboučké ustlané postele. S úsměvem na tváři jsem usínala vedle Jaydena který už dávno zavřel svá očka a odberal se do světa ve kterém nikdo nezná své meze. A může být kýmkoliv a čímkoliv. A já se k němu zanedlouho přidala. Usínala jsem s příjemným pocitem a zároveň v plném bezpečí.

Rána jsou vždycky těžká. Říkala jsem vám jak nesnáším vstávání?
Ano
Nenávidím ho a nejlépe to nedělejte. Jsem pro svůj spánek udělat naprosto všechno ať je to sebevíc šílené a někdy i nechutné. Proto když mě Jayden probudil šíleným rachotem který vycházel někde z venčí, měla jsem ho chuť zastřelit nejbližší nabitou zbraní.
Nesouhlasně jsem zabručela na náznak ať toho nechá a pokusila se spát nerušeně dál. Toho příjemného ticha se mi ale už nedostalo tak jak jsem si představovala. Rachot byl čím dál tím větší a já se naštvaně zvedla z vyhřáté postele která mi hned na to začala chybět jako nikdy před tím. S pohledem upřeným na otevřené dveře od velkého balkónu mi předběhl mráz po odhalených zádech. Urychleně jsem se zvedla z postele a běžela ty prokleté dveře ihned zavřít. Ale u otevřených dveří jsem se silně zastavila a koukala na to divadlo venku. Celý můj tým byl už dávno vzhůru s oblečením na sobě a trenující venku v té ohavné zimě které nebylo zrovna pomálu.
"Kdo jim tohle udělal „
Zašla jsem nad tím divadlem a přitom se klepala jako osyka. Jayden teprve teď postřehl že jsem se probudila ale hned se zase otočil ns tu parádu před ním.
" Měla by ses k nim přidat. Určitě to potřebuješ víc než oni„
To snad nemůže myslet vážně.
Tak on mě vytáhne z postele a pak mě tu ještě uráží jak moc jsem neschopná a potřebuji řádný výcvik který mi byl dopřán už v mých čerstvích dvanácti letech. Jako puberťák jsem to nenáviděla. Teď mi to zachránilo můj holý krk. Naštvaná a úplně promrzlá do kostí jsem se vratila do místnosti která byla celá prochladlá. Nehodlala jsem se tu zdržet. Popadla jsem co jsem mohla a šla se převléknout jinam.

❤️