Bratři Mafiáni

Tři

Jeli jsme přes celou noc
Ani jeden z nas nemluvil
Jenom jsme seděli a každý se přehraboval ve svých vlastních myšlenkách
Jak jen mohl
Jak mi mohl zatajit něco tak důležitého
Jak mi mohl po takovou dobu lhát do očí
Dělalo se mi z něj špatně. Myslela jsem že není až tak špatný a že ho mafie nevtáhla celého. Opak byl však pravdou. Už byl v ní namočený až po uši a já musím utéct nebo tam vtáhne i mě. A to bych nerada
Narozdíl od něho mám city
Ozalo se svědomí a já zatřepala hlavou.
Dojeli jsme na okraj města Periora když jsem zahlédla čerpací stanici tak jsem zastavila
Potřebovala jsem na záchod a navíc jseme nejedli už několik dlouhých hodin
"Jdu si pro něco „
Řekla jsem Dylenovi a on vystoupil se mnou
" Někde tady tě potom nechám. Nepotřebuji někoho dalšího „
Začala jsem konverzaci ale on mě přerušil
"Madison, chci jet s tebou. Nenechám tě napospas samotnou v cizí zemi „ odmítl moji prosbu
" Já se ale o sebe dokážu potarat. Už v mnoha situacích jsem se o sebe dokázala postarat. Takže to teď dokážu taky. „ zakončila jsem náš rozjovor a vstoupila do menšího obchůdku.
Vzala jsem dvě bagety pro případ že ještě dlouho nezastavím. Nějakou vodu a žvýkačky.
Vše jem položila na pult příjemně smějícímu se pánovi
"Saranno cento corone"
Řekl a já se uchechtla
"Umíte anglicky? „
Zeptala jsem se s tím že odpověď bude kladná
" Cento corone Mrs. "
Sakriš nemám ponětí co říká. Kdo dneska ještě neumí anglicky?
" Ne, ptám se jestli umíte anglicky? „
"Nech to na mně „
vložil se do toho Dylan a odstrčil mě stranou. Já si jen uraženě skřížila ruce ma prsou.
" Mettetelo sopra di quello."
" Allora saranno duecento corone".
Dylan zaplatil dvoustovkou za nás oba a rozloučil se s prodavačem
"Od kdy umíš italsky? „
Zvědavě jsem se zeptala a sedla si do auta
" Moje matka byla italka, v naší domácnosti se většinou mluvilo italsky. Ale otec ten byl „
"Španěl„ doplnila jsem ho a zakousla se do lahodně vypadající bagety
Nebylo to jídlo které jsem jedla normálně ale úplně špatné to taky nebylo.
"Proč jsi přešel do mafie„ tato otázka mě vážně zajímala. Byl mladý, hezký a měl život před sebou. Neznám důvod proč by si chtěl zkazit život už teď.
" Můj táta. Zadlužil se a nesplatil ty peníze. Takže ho zabily a by nezabily mě ujal s mě tvůj táta. Díky němu vlastně tak nějak žiju „
" Takže jsi mu zavázaný„
Odtušila jsem správně, v mafii nejsou chyby
Když se zapřísáhneš a porušíš slib
Zemřeš
Takhle to tu chodí
A chodit bude
" Nechci tady někoho kdo je zapřísáhlý mému otcovi když před ním utíkám „
"Ne tak úplně „
" Jak to myslíš, ne tak úplně? „
To však nestihl doříct protože kolem naší pumpy projelo pět černých aut se značkou naší mafie. B$RGATA
Borgata je v překladu rodina zapojená do organizovaného zločinu.
Jsem inteligentní na to aby mi nebylo jasný že v tom jedou všichni mí bratři.
Už jsem totiž na řadě i já
Poslední potomek Andrewa Rodrigueze
Nechtěla jsem
Nechtěla jsem být jako ostatní
Nechtěla jsem se tím vtáhnout a pohltit
Chtěla jsem plnohodnotný milující život
To mi ale do mého osudu nikdo nezapsal
Je mi jasné že o svoji svobodu mimo mafianký svět budu muset bojovat
A budu muset jít přes mrtvoly
Skrčila jsem se v autě a čekala než projedou
Tak moc jsem doufala že si nás nevšimnou
Když jsem si myslela že je po všem narovnala jsme se
A to byla osudová chyba
U mého okýnka stál prodavač s pistolí v ruce u mé hlavy
Ruce se mi roztřásly a srdce rozbušilo
Dylan ani nedutal
Pomalu však stačil brzdu dolů
Chytil nenápadně volant
Teď jsem jen šlápla na plyn a rychlostí světla jsme se rozjeli od toho místa pryč. Prodavač za námi střílel ale úspěšně jsme se tomu vyhli takže jsme mohli pokračovat v cestě do města

"Co byla ta věc které ses zapřísáhl„
Zeptala jsem se
" Moje přísaha zněla
Vždy s tebou půjdu kamkoliv, budu s tebou kdekoliv a budu stát u tvého těla i duše vždy když to budeš potřebovat. Budu za tebe bojovat ať to bude stát cokoliv. Budu tvůj přítel a i kdyby to mělo porušit řád budu s tebou kamkoliv cestovat„ dodal sebevědomím hlasem a já se zasmála
Stále jsem mu však nevěřila
Život mě naučil abych si dávala pozor na to komu věřím a komu ne
Teď jsem se ale musela soustředit sama na sebe

Dojeli jsme do centra města
Byla jsem si až stoprocentně jistá že tu je někde otec s bratry
Potřebovala jsem si ale koupit nový mobil a nejlíp jsem potřebovala koupit i nové auto
A ano
Na všechno tohle peníze mám
Otec je jeden z nejobávanějších mafiánu amerika a to znamená že na své kreditce nemám nejmíň peněz
Vylezli jsme s Dylanem z auta a zamířili do obchodního centra kde jsem si koupila nějaké oblečení, nový mobil a už nám zbývalo jenom auto.
"Jaké by jsi chtěla „ zeptal se Dylan zaujatě koukajíc na dráha auta
Měli tu vážně pěkný výběr
Ale moje volba byla jasná
Černý mercedes vyhrál
Nechtěla jsem lamborghini protože nevím kde skončím. Kde budu muset projíždět
Proto potřebuji auto které bude vyšší
Vše jsem na jednou zaplatila a spokojeně usedla do svého nového auta
Hned na tom jsem ale zvážněla
"Dylane já vážně nemůžu někoho táhnout sebou přes celý svět. Ne když nám objema hrozí nebezpečí. Nechci aby kvůli mě někdo umíral „
" Madison, nemusíš se o mě bát. Možná by se stalo něco horšího kybychom zůstali v paláci. Chci ti pomoct a chci jet s tebou„
Trval si na svém a já si povzdechla.
Už tak mi pomohl, možná bych ho se mnou zatím mohla nechat
Proto jsme tedy už jen nastartovala motor a pokračovala v ještě dlouhé cestě

Okolo desáté hodiny večer jsem zastavila na parkovišti u menšího rozpadlého motelu
Byla jsem celá rozlámaná a unavená. Nutně jsem si potřebovala odpočinout a na chvíli vypnout.
Vystoupila jsem z auta a silně bouchla dveřmi aby se Dylan probudil. Celou cestu prospal.
Vzala jsem si doklady a nějaké potřebné věci a vydala se do motelu. Dypan mě hned následoval proto jsme nastejno dorazili k recepci nebo pultu za kterým seděla starší paní.
Mohlo jí být tak kolem šedesáti
Četla si noviny a evidentně ani nezaregistrovala že jsme přišli.
"Dobrý den„
Pozdravila jsem mile a paní vykoukla zpoza novin. Upřímně se usmála
" Můžeme dva pokoje„
Optala jsem se a paní se podívala do svého notýsku co měla
"Mám tady jen poslední pokoj s manželskou postelí „ řekla a já se otočila otráveným pohledem na Dylena.
" Tak fajn, dejte nám ten pokoj„
Paní mi předala klíčky od pokoje a spolu s Dylanem jsme se vydali po zrozvrzaných schodech nahoru.
Rozešla jsem se osvětlenou chodbou k našemu pokoji.
Zastavila jsem se až u dveří s číslem 54 které jsem následně otevřela.
V místnosti se nacházela jedna manželská postel, malé okno a menší koupelna se sprchou, záchodem a zrcadlem.
Nebyl to luxus na který jsem byla zvyklá ale jestliže jsem chtěla utéct minulosti. Musela jsem si zvyknout i na toto.
"Zabírám si postel„
Šťastně jsem řekla a skočila na ni.
Podívala jsem se na Dylena který právě zavíral dveře od pokoje a následně je raději zamkl.
" A kde budu spát já? „ zeptal se
"No já myslím že na zemi je místa dost „ povýšeně jsem se uchechtla a založila si ruce na hrudi.
" Ne na zemi neee. Prosím „
Zaškemral a já následně povolila
"Ale jestli jediný kousek mé poloviny přesáhneš. Useknu ti ruce„
Zamračila jsem se a přešla k malému oknu.
Výhled z okna jsme měli přímo na parkoviště a na menší obchůdek s potravinami.

Byla jsem z cesty unavená. Proto jsem se šla osprchovat a následně spát.

"Madison dávej pozor nebo spadneš„ zařvala smějící se máma z tátova klína. V tu chvíli kdy jsem zastavila, jsem nedobrzdila a spadla na zem. Naštvaně jsem kopla do kola a sedla si naštvaně na zem." Nejde mi to„ zakřičela jsem na dva smějící se osoby. Táta vstal a přišel ke mně." Madison, nesmíš to jen tak vzdát už na poprvé. Musíš se snažit dál a zkoušet to dál. Nenech aby tvůj vztek vyhrál nad tvými emocemi. Nikdy nevíš co můžeš dokázat pokud to vzdáš. Snaž se dál a věř své vlastní vůli. Jenom čas dokáže ukázat kým jsi. Jenom čas dokáže zahojit rány ať už jsou jakkoliv hluboké. „ usmál se pyšně a zvedl mě i mé kolo ze země...

Rychle jsem se posadila do sedu s rychle bušícím srdcem. Přiložila jsem si ruku na srdce a snažila se ho uklidnit.
Jako malá jsem mývala panické ataky
Jsou způsobené například nadměrným stresem
Může u nich dojít k zrychlení srdečního tepu, závratím, budete mít sucho v puse a můžeme také cítit nevolnost.
To vše se u mě jako malého děvčátka projevovalo. Dostala jsem na to prášky. Ale ty jsem zrovna s sebou neměla.
Dylan vyšel jenom s ručníkem kolem pasu z koupelny a značně se zamračil když se na mě podíval.
"Děje se něco? „
Zeptal se mě ale já zavrtěla hlavou
" Ne nic dobrý „
Zalhala jsem a přešla k zamlženému oknu.
Svým tričkem jsem udělala kolečko a uviděla na parkoviště pod námi.
"Dylane obleč se, musíme hned pryč „
Řekla jsem před tím než někdo vyrazil dveře.

Tak další část je na světě ;-)
Doufám že se bude líbit a užijete si ji❤️