kam voda nedosáhne [𝓜𝓪𝓻𝓪𝓾𝓭𝓮𝓻𝓼 𝓕𝓪𝓷𝓯𝓲𝓬]

1.

O 2 roky později

Leden 1982

James Potter stál před velkým panelovým domem v chudé části Londýna. Často sem chodíval, ale i tak ho ten puch vždy uhodil do nosu. Ulice byli vždy plné otrhaných lidí, starých i mladých, kteří po něm házeli nedůvěřivé pohledy. Nedokázal si představit, že tady se rozhodl žít jeho nejlepší přítel.

Zazvonil na provizorní zvonek, ze kterého čněla spousta drátu. Ozvalo se zadrkotání a z vrchního okna spadl Jamesovi na hlavu zrezlí klíč.

S povzdechnutím ho vzal a zasunul do zámku.

Vyšel snad nekonečné schody než došel již k otevřeným omláceným dveřím.

Pomalu vstoupil, odněkud zevnitř slyšel tiché vzdychy. Položil tašku s jídlem, kterou mu přinesl, protože se již ověřilo, že Black si snad ani nedokáže jít sám koupit něco k jídlu.

Přiblížil se k ložnici a se zvednutým obočím se díval na scénu před sebou. Černovlasí mladík stál u postele, polonahý a pod ním na matraci, do které bylo zapadané cokoliv co jen někoho napadne, ležela dívka, dobře, možná spíš žena. Také nebyla zcela zahalená.

„ Ehm, ehm." odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost.

Dívka se vylekala, podívala se na něj, rychle posbírala části svého oděvů, které v té rychlosti našla okolo a vyběhla ven. Sirius Black si podrážděně mnul kořen nosu a na Jamese se ani nepodíval. „ Proč mi musíš vždy brát zábavu?" řekl, ale v jeho hlase zazníval sarkasmus. Jako už obvykle.

Jamesovi už jeho chování lezlo krkem. Každý den, nová holka. Jakoby se vrátil ke své staré pověsti kasanovy, kterou si vybudoval ve škole. Ale tohle nemělo se zalíbením v dívkách nic společného. Tohle byl nekonečný žal.

Ne, že by ho James neznal. Znal a to dobře. Vždy se mu usídlil v hrudi a po nocích mu zabraňoval spát. Ničila ho minulost. Chtěla ho rozcupovat na malé částečky a zničit jeho ducha. Ale viděl, jak to dopadlo se Siriusem. Teď má rodinu. Nemůže je nechat na holičkách a samotné, tohle bylo v rozporu s jeho nebelvírskou loajalitou a odvahou. Black spadl na dno, ale James si odpřisáhl, že ho odtamtud vytáhne.

„ Takže Dvanácteráku, " řekl „ co tě přivádí do mých skvostných komnat?"

„ Ty víš co." řekl mu James. Cítil ze svého přítele alkohol. A taky očividně něco kouřil, protože u stropu byli stále obláčky dýmu. „ Nenechám tě v tomhle chcípnout jak nějakou krysu."

Černovlásek se zasmál. Byl to chraplavý smích podobný štěkotu. „ Ale no tak, nemusíš mi dělat mámu. Ta moje byla hrozná, takže si ani nechci představovat, jak bys to dokázal ty." dostalo se mu ale jen nesouhlasnému zavrtění hlavou.

Je pravda, že Sirius se hodně změnil. Těžko říct, jestli za to mohla jeho psychická situace nebo jen těžko říct co všechno se mu děje v hlavě. Je to přece Sirius Black. Jeho vlasy mu už sahali pod ramena a vypadal tak jako nějaký z těch rockových zpěváků, kterými byl on a jejich další nejlepší přítel Remus Lupin, úplně posedlí. Měl kruhy pod očima, což jeho kráse přidávalo na temnosti. Ústa měl rudá, nejspíš za to může ta dívka. Na sobě má jen vytáhlé a několikrát roztrhané džíny. Pořád je to on, ale vlastně už v něm James vidí jen prázdnotu po tom, co tam bylo dříve.

Brýlatý chlapec k němu přikročil a vzal nejbližší bundu, kterou našel položenou na posteli. „ Obleč se, půjdeš se mnou."

Sirius se ale jen tak nedal. „ Co máš v plánu, Pottere? Chceš mě unést?"