Nikdy a Navždy [JEGULUS FF]

Tajemství

„ Pane Pottere, tady jsem!" řekla madam Pomfreyová, která seděla u sebe v kabinetě v nemocničním křídle. Sotva po tom, co se vyspal, mu bylo řečeno, že je omluven z dnešního vyučování, ale že se má jít nechat prohlédnout, jestli je v pořádku. Jamesovi se to začalo líbit, přemýšlel, že by možná měl něco podobného podnikat častěji.

Když došel za profesorkou, začala si chystat nějaké náčiní a přitom si brblala. „ Říkala jsem řediteli, že Vás musím prohlédnout, ale on trval na tom, že to vydrží. Já osobně si to nemyslela, ale on už o tom nechtěl mluvit." vytáhla hůlku a postupně ho prohlédla.

„ Tak, " pleskla dlaněmi nakonec. „ Vypadá to dobře, pane Pottere. Možná jste trochu dehydratovaný, ale to se za pár dní spraví. Každopádně můžete si připadat slabě, takže dva dny bez nějakých náročných činností. Zítra už se klidně můžete vrátit k vyučování."

James pokrýval na souhlas, poděkoval a šel zpět na pokoj. Plácl sebou na svou velkou postel a povzdechl si. Teď se tu unudí k smrti. Byl rád, že se nemusí učit, ale připadalo mu divné být tady sám. Vždycky tu byl alespoň někdo, kdo chtěl trávit čas s hvězdným Jamesem Potterem. Teď bylo naprosté ticho a to nechávalo Dvanácteráka samotného s jeho myšlenkami.

Když už to nevydržel, vzal si Denního Veštce, který ležel u Petera na posteli. Určitě mu to nebude vadit.

Hned první titulek ho ale udeřil do očí. Mrtvá rodina na Blanck Street, znamení halí oblohu. Na obrázku se po šedém nebi kroutí znak Smrtijedů. Jamese začnou svrbět ruce a noviny odhodí pryč jako by ho popálili. Byl pryč mimo dění jen dva dny a hned se něco stalo. Věděl, že tomu nemohl zabránit, vždyť je jen student, ale připadalo mu, že mohl. Jen kdyby byl ve škole a měl všechny informace pod nosem...

Zvedl se, až se s ním židle, na které doteď seděl, malém převrhla. Tohle nedokáže. Jen nečinně čekat než bude moct být užitečný. Navíc pokud ho jeho vlastní myšlenky stráví dřív, než bude moci něco dokázat.

Přešel ke svému psacímu stolu, vytáhl si brko a vypůjčil si tuš, která ležela na stole, pravděpodobně Remusova.

Na pergamen naškrábal pár slov, zběžně se oblékl a utíkal ven, aby zprávu mohl co nejdříve poslat.

~~~

Regulus uslyšel prasknutí dveří a tak s povzdechem odložil svoji rozečtenou knihu. Když se nad ránem vrátil zpět, jeho přátelé ho přivítali spoustou otázek a on byl příliš unavený na to, aby se jim snažil vše vysvětlit a tak je jen odbyl, že zítra jim všechno řekne. Zrovna bylo kolem třetí hodiny a jeho ročníku končí dnešní vyučování.

Po dveřích uslyšel hlasy. Hádají se. Zřejmě přemýšlí, na co na Rega zeptat nejdříve. Nakonec se otevřeli i jejich pokojové dveře a mu se naskytl pohled na všechny čtyři přátele. Je pravda, že je často spolu neviděl. Zmijozelové nejsou zrovna pro největší skupiny lidí, samozřejmě až na Bartyho, který se jeví jako výjimka snad úplně ve všem.

„ Takže?" ozval se právě Barty a jako první vešel do pokoje. Posadil se na židli, naproti místu, kde Regulus seděl. V očích mu jiskřilo nadšením. Miloval drama, to bylo jasné. „ Nechceš nám už konečně povykládat, jak se ti povedlo se vyhnout dva dny škole? Ne, že bych to nechápal."

Regulus protočil oči. Dorcas Medowesová ho rázně umlčela. „ Někteří z nás nejsou záškoláci za každou cenu, Skrku." zavrčela.

Barty se na ni ani nepodíval. „ Já zapomněl, Medowesová, že si teďka hraješ na šprta. Pověz mi, je to kvůli tomu pohlednému havraspárovi?"

Dívka celá zrudla a vraždila Skrkova záda pohledem. „ Seš mrtvej." procedila přes zatnuté zuby. Pandora jí ale položila ruku na ramena a zastavila tak pravděpodobně možnou vraždu. Když to Dora trošku rozdýchala, všechna pozornost se obrátila zpět k černovláskovi, který by se nejradši někam zašil s knihou a nechal je všechny ať si dělají co jen je napadne, hlavně ať ho nechají na pokoji. Nestalo se.

Povzdechl si. „ Fajn, " začal, „ o nic v podstatě nešlo." propálil nadšeného Bartyho pohledem. „ Následoval jsem zlatonku, abych pro vás idioty vyhrál zápas. Asi se rozbila, protože, jak jste viděli, letěla úplně do pryč. Doletěl jsem až k vrbě mlátičce a ten inteligent Potter se držel kousek za mnou. Tak tak jsme uhli vrbě, ale uvízli jsme v ní, protože se za námi zasypal otvor."

„ Otvor? Kam vedl?" promluvil Evan, který zatím po celou dobu jen mlčky poslouchal.

„ Vedl do Chroptící chýše. I já to nevěděl. " pak se na chvíli zamyslel. „ Ale Potter ano. Nevím."

Pandora, která stála vedle svého bratra se otřásla. „ Myslela jsem si, že mají nějaké tajemství. Občas si říkám, co tvůj bratr a jeho partička pořád plánuje."

Regulus zavrtěl hlavou. To poslední, na co chtěl teď myslet byli Poberti. Neměl na ně nejmenší náladu, už tak strávil s jedním z nich více času, než by si přál. Rozhodl se, že se mu bude snažit vyhýbat. Nejhorší na tom ale bylo, že mu to pravděpodobně nepodaří. Ty blbý lektvary a blbý ministerstvo se svými blbými vychytávkami.

Barty byl ale narozdíl od ostatních ve svém živlu. „ Tajemství? Tak to musíme odhalit!"

Pandora obrátila oči ke stropu, Evan s Dorcas se na sebe podrážděně podívali a Regulus se chytil za kořen nosu.

„ Skrku, vážně si nemyslím, že je to dobrý nápad." začal, „ I když bych rád práskl svého bratra ve všech špinavých věcech, které dělá, ale vážně se mi nechce se plést do něčeho, co si očividně hodně dobře hlídají. Nechceš si znepřátelit prefekty." řekl a myslel to smrtelně vážně, ale Barty se culil, jako by si snad dělal jen legraci.

„ Ale no tak, Reggie! Přece nenechám tuhle příležitost bez odezvy! No tak, lidi, " pohlédl na ostatní, kteří se netvářili o moc více nadšeně než Black. Povzdechl si. „ Hele, já vím, že je to bláznovství, ale konečně máme šanci se jim pomstít za všechny ty vtípky co na nás ušili."

Evan se pousmál. „ Je pravda, že by jim někdo měl pocuchat hřebínek."

Dorcas s Pandorou se na sebe podívali. Obě byli dost hrdé a vždy všem opláceli stejnou mincí. „ Počítej s námi." řekla Panda za ně obě.

Všichni se otočili na Reguluse. Ten bojoval se svojí stranou, která se chtěla pomstít bratrovi a druhou, tou která umí logicky přemýšlet. Celé roky si dával pozor, aby jim nepřišel do cesty, ale každou další chvíli se zdálo, že jejich cesty jsou už dávno propletené. Nemůže pořád jen utíkat. „ Fajn, jsem v tom s vámi." povzdechl si.