Nikdy a Navždy [JEGULUS FF]

Vzpomínky

Regulus Black se cítil více než jen frustrován. Cítil se zrazen.

Sotva co přijel na nádraží a chtěl nastoupit na vlak ho jako vždy odchytili jeho přátelé. Na tom není nic neobvyklého. Vždy to tak bývalo, hned jak vyšel ze spárů své matky se ho jeho přátelé ujali.

Začali se ho ale ptát na otázky, které ho zmátly:

„ Tak co Vánoce, nás ještě vůbec bratra?"

„ S jeho nevymáchanou pusou už musí ležet pod zemí."

„ Kde je vůbec tvůj bratr teď?"

Na všechny otázky odpověděl jen ještě více zmateně: „ O čem to ksakru mluvíte!?"

Další divný bod: všichni se zatvářili udiveně. Stáli tam jako banda potomců co se vzájemně nemůže pochopit.

Odvedli ho do vlaku a dále se ho ptali na jeho údajného bratra. Takže buď Reg opravdu zešílel, jeho kámoši si z něj dělají legraci, nebo si ani jeden z těch inteligentů nezapamatoval, že Regulus Black je jedináček a tudíž právoplatný dědic pomyslného trůnu rodiny Blacků.

A tak jim odpověděl jen: „ Nevím o čem to kurva mluvíte, ale já bratra nemám. Ať zkoušíte cokoliv, není to vtipný."

A pak ho šoupli sem, do tý malý místnosti, která kdysi byla koupelna, až na to, že se už před lety zatopila a nikoho nenapadlo ji opravit. Nikdo sem nechodí, což jim taky řekl a oni na to, že o to líp.

Takže teď tu dřepí s Dorcas, která na něj hází lítostivě a vzteklé pohledy pěkně nastřídačku.

„ Takže?" pronesl nakonec ironicky a pozvedl obočí. „ Máte v plánu mě tu držet celou cestu? O co vám zase jde?"

Dorcas se na něj konečně pořádně podívala. „ Snažíme se ti pomoct. Jen... nevíme jak." zatrhla se ale pak hned pokračovala, přičemž se ale tvářila, že se snaží přesvědčit spíš samu sebe než Rega. „ Zatím. Jo, zatím nic nemáme, ale na něco přijdem. Neboj."

„ Já tu nejsem ten, kdo se bojí."

Cas už mu nestihla odpovědět, když se do místnosti vrhl tmavovlasý mladík. Jeho černé vlasy mu sahaly po ramena a v jeho očích se zračil smrtelný strach. Měl neodbytný pocit, že ho zná a něco se v něm zazmítalo. Něco, co chtělo ven, ale jakási bariéra to zadržela dříve než se to zvládlo projevit.

Mladík se k němu vrhnul a objal ho. Regulus byl maximálně zmatený. Kdo to je a proč ho ksakru objímá jakoby se znali roky?

Po chvíli do místnosti vstoupili jeho přátelé spolu s dalším chlapcem. Byl to poměrně hezký hnědovlásek s brýlemi na nose. No jasně. James Potter. Jo věděl kdo to je. Ale opravdu netušil kdo je ten chlapík, co mu právě visel okolo krku.

A další věc: proč by Potter přišel sem? Vždyť spolu nikdy nemluvili. Celý dnešek byl čím dál tím víc zmatený.

Regulus shodil černovláskovi ruce ze sebe a napřímil se.

„ Dobře, fajn, moc, opravdu sakra moc rád bych věděl o co tu jde. Barty, jestli je to za ten vtípek s umyvadlem, víš že já to nebyl."

Barty se smutně zasmál. „ Kdyby jen tak."

„ Co jsi zač?" nasadil ostřejší tón když se otočil na mladíka, který před ním seděl na zemi.

On se vyhrabal ze země a upřeně se na něj podíval. Jeho šedé oči mu byli povědomé, přece jen většina jeho rodiny má podobné.

„ Nevíš kdo jsem?" zasmál se a let odkapávalo z něj napětí. „Ale no tak Regu. Vážně si na mě snad nezapomněl, že?"

Při tom oslovení se ta část něj začala znovu vzdouvat. Ale bariéra byla stále dost silná. Regulus na ni zkusmo zatlačil, ale jen ztuhla ještě více.

„ Co jsi zač?" zopakoval svou původní otázku.

„ Sirius Black." vzdal se nakonec.

Mladšího černovláska zasáhl šok. Kdo to kurva je, že se odvolává na jméno jeho rodiny. Ale jeho oči byly upřímné...

„ Jsi nějaký můj vzdálený bratránek? Možná znáš Bellu, Narcissu?"

Zasmál se a jeho smích byl zbaven veškerého pobavení. „ Moc vtipný. Snažíš se mi pomstít za to, že jsi nešel se mnou. Víš že jsem tě tam nechtěl nechat." všiml si Regulova pohledu a zaklel.

„ Já vás zabiju, ať jste mí rodiče nebo ne." prohlásil hodil po zmateném Zmijozelovi poslední pohled a odešel z koupelny. Pandora ho ještě zachytila a mluvili spolu na chodbě.

„ A ty, Pottere? Jdeš si taky hrát na mého bratra? Možná bys nebyl tak originální." prohodil jeho směrem.

Hnědovlásek z něj nespouštěl pohled. „ Pamatuješ, co jsem ti řekl cestou z Bradavic?"

„ My dva spolu nemluvili idiote." protočil očima. Co je se všema špatně?

James pokrýval hlavou a vykročil do chodby za svým přítelem, který ještě stále hovořil s Pandou a teď už i s Evanem.

Evan... pravda ta značka. Kolem toho by měli ostatní dělat scény, ne kvůli mě, pomyslel si. Zeptá se ho na to hned jak dorazí do Bradavic.

Už je to pryč, říkala jedna jeho část. Ta druhá ale silné protestovala a bušila na strany jeho vězení, které se nepohnulo ani o centimetr.