Nikdy a Navždy [JEGULUS FF]

Věřím?

Objevil se do svého pokoje a vylekal tak k smrti tři mládence, kteří by měli dávno spát, ale ani jeden nevypadal, že by se k tomu byť jen blížil. První se vzpamatoval Sirius a skočil svému nejlepším příteli okolo krku. James ho také pevně objal.

„ Kde jsi sakra byl!? Hledají tě už dva dny. Dva dny!” řekne Remus tónem ve kterém zaznívá panika. Jen na něj v klidu pokrývu, že jsem v pohodě.

„ Teď nemám čas, všechno vám vysvětlím, teď musím za McGonagallovou!” křikl James, ale stál už u dveří a natahoval se pro kliku.

Rychle vyběhl ze společenské místnosti a nevšímal si lidí, kteří na něj volali a divili se jak se tu vzal, když je vlastně pořád pohřešovaný.

Vyřítil se na chodbu, zahnul za roh a zabušil na dveře od kabinetu.

Nic a nikdo. Sirius se velmi brzy objevil za jeho zády. „ Kdyby jsi mě nechal něco říct, věděl bys, že mají dneska poradu. ”

„ Má to něco společného-”

„ Jasně, že jo!” křikne podrážděně Sirius. Vlastně i on chápal jeho podráždění. Jasně, že nemohli nechat dva ztracené studenty jen tak a čekat než se k nim vrátí.

Černovlásek se začal tvářit více nejistě. Páni. Sirius Black a být nejistý? To je větší antonimum než černá a bílá. „ Víš nejsi jediný kdo zmizel.”

„ Vím.” přikývl vážně James.

To Siriusovi, který zrovna otevíral pusu v pokračování svého monologu, protože si myslel, že nebelvír nebude nic vědět, vyrazilo dech. Překvapeně na něj upřel své modrozelené oči a zeptal se: „ Jak to?”

„ Vlastně jsme uvízli spolu. Ale teď nemám čas, musíme to říct profesorům jestli nechceme, aby tam Regulus strávil další noc.” chytl Siriuse za rukáv a táhl ho k Brumbálovu kabinetu.

Když došli na místo, nervózně se zastavili. „ Co je, ztratil si odvahu?” škádlil ho Tichošlápek.

„ Víš co, naser si, Blacku.”

„ Fajn, fajn.” zvedl černovlásek ruce v obraném gestu. „ Jdem dovnitř.”

Vyšli až nahoru a když otevřeli mohutné dveře, všechny oči v místnosti, a to že jich nebylo málo, ulpěly na dvou nebelvírech, přičemž jeden z nich měl stále ve vlasech prach a kusy dřeva.

„ Ehm...” James si z nervozity posunul brýle na nose. „ Profesoři, pane řediteli.” kývl na ně.

„ Pottere, ” ozvala se jako první McGonagallová. „ kde se tu berete! Celá škola je na nohou, aby Vás a pana Blacka našli.”

„ Já vím, paní. Vše Vám vysvětlím, jen by asi bylo nejlepší prvně dostat ven i Reguluse Blacka.”

„ Kde je?”

„ Zasypaný u vstupu do chroptící chýše.”

„ Ano, ano.” ozval se Brumbál, čímž všechny umlčel. „ To bychom rozhodně měli. Ale ty, Jamesi, už jsi toho zažil dost. Vrať se na pokoj a najez se. Vsadím se, že máš hlad.” usmál se mile a v očích se mu blýskala nějaká podivná jiskra radosti.

„ Ano, pane řediteli. Děkuji.” rychle vyšel ven, následovaný starším Blackem.

Za dveřmi si konečně oddechl. „ Myslím, že z tolika profesorů na jednom místě budu mít noční můru.” špitl Sirius.

„ Hlavně pak nebuď všechny ostatní. Ani nevíš jak jsem si užil jednu noc, co jsem nemusel být v pokoji s tebou. ”

Rozešli se ke školní kuchyni. Černovlásek se dramaticky chytil za srdce a zatvářil se s předstíranou bolestí. „ To bolí, příteli!”

Jamesovi se ale úsměv vymazal z tváře když si vzpomněl, že to na ně mohl někdo navléct. Zatřásl hlavou. Jen si dělá v hlavě falešné situace. Zlatonka bývá nepředvídatelná. Tak to prostě je.

~~~

Regulus Black ležel na zemi a házel si nad hlavu Zlatonkou. Normálně by mu přineslo radost jí jen držet, protože znamenala jeho vítězství. Ale teď měl v hlavě tolik jiných věcí, že pochyboval, že je tam na radost z doteku zlata na své kůži vůbec místo.

Udělal jsem dobře? přemýšlel. Nebyl si jistý. Ani sám moc dobře nevěděl, proč jedinou svoji formu záchrany dal tomu namyšlenému nebelvírovi. Nějak nad tím nepřemýšlel, prostě to udělal. V tu chvíli se v něm ozývalo něco z jeho starého já, co se snažil už dávno zničit. Měl za to, že je to pryč. Že je to mrtvé. Ale tenhle rozcuchaný nebelvír dokázal udělat Reguluse naprosto pochybujícího i o věcech, kterými by si byl za normálních okolností jistý.

Teď přemýšlel. Co kdyby si to Potter rozmyslel? Můžu tady trčet navždy. I když to nebude potřeba. Tak další čtyři dny a umřu žízní. Něco mu ale říkalo, že takový není. Je to přece nebelvír. Ti si zakládají na odvaze a čestnosti. Stejně nechápal, proč ho zachránil.

On sám už byl více než připravený zemřít. Většinou byl na to moc velký zbabělec, ale když seděl na tom koštěti a mířil přímo proti vrbě mlátičce, něco mu říkalo, že teď je ta chvíle. Teď je čas na to to skončit.

Ale ten šíleněj Potter se rozhodl dělat hrdinu. Pořád nevěděl, jestli ho jakž takž bere nebo nesnáší. Byl to James Potter a on nevěděl, co dělat.

Byl si jistý, že až se vrátí, bude mít co řešit. Barty už si jistě stihl zahrát na traumatizovaného kamaráda ztraceného Blacka, čímž k sobě nahnal další nápadnice. Pokud byl Sirius děvkař, pak by měli vymyslet vlastní slovo pro Bartyho Skrka Jr. Evan by ho ale mohl zkusit zbrzdit. Většinou to jako jediný dokázal, tedy pokud měl zrovna náladu. A Pandora... u ní nikdy nevěděl. Dělala to, co se jí zdálo lepší. Ne lepší pro někoho, ale většinou lepší pro ni a chvilkové pobavení.

Regulus najednou uslyšel ránu a sutiny se začali třást. Další otřes? blesklo mi hlavou, ale sám věděl, že je to blbost. Od čeho by to tak asi bylo?

Rychle se vyšvihl do sedu a vstal se země. Jenže ono to nepadalo. Zpracovalo se to do původního stavu. Takže Potter ustal své části dohody.

Brzy se mu naskytl pohled na oblohu plnou hvězd a profesorku McGonagallovou s profesorem Křiklanem. Pokrýval na ně hlavou a s jejich doprovodem se vydal zpět na hrad, vstříc všem problémům, které tato záležitost vyvolala.