Nikdy a Navždy [JEGULUS FF]

Podfuk

„ Myslím, že je čas se odpojit."

„ Souhlasím s Dvanácterákem." prohlásil Sirius a naoko se otřásl. „ Knihovny mě děsí. Už nikdy tam nechci strčit nohu."

Remus nad nimi zavrtěl hlavou. „ Blbci." a spěšně jim zamával na rozloučenou.

Měli volnou dopolední hodinu. Všichni jejich spolužáci se všemožně rozeběhli. Jamesovi se podařilo přesvědčit Siriuse, aby si šel s ním a s Marlene chvíli zalétat. Většinou takové nabídky odmítal, ale dnes měl podivně dobrou náladu a zářil jako sluníčko. Po cestě ven se mu povedlo zaflirtovat snad s každou dívkou, kterou minuli, až světlovláska počítat.

„ Třicet devět ani ne za dvacet minut, Blacku. Nezlomil sis svůj rekord?" usmála se na něj, opřená o koště na famfrpálovém hřišti. Už tu pár lidí létalo, zřejmě měli stejný nápad. Dva mrzimoři a skupinka pěti havraspárů. Samozřejmě i Zmijozel tu měl své zastoupení. Dvě dívky, které je s nechutí probodávali pohledem. Jak James miloval tu rivalitu mezi kolejemi.

Sirius si odfrkl. „ Jen žárlíš, McKinnonová." pohodil si svými tmavými kadeřemi. „ Nemůžu za to, že jsem taaaak nádherný."

Marls stiskla čelisti k sobě, ale nedokázala se ubránit úsměvu, který ji ozdobil obličej. „ Nandám ti to ve vzduchu, krasavice, to se neboj." bez dalšího varování se vznesla k nebi a nechala Tichošlápka s pusou otevřenou k odpovědi. Ten ji následně zavřel, zavrtěl hlavou a vnesl se do vzduchu, aby ji následoval.

James už se chtěl k nim přidat, když si vzpomněl, že chtěl vzít kruhy. Často s nimi necvičil, protože mu to přišlo divné, ale dnes měl náladu na to to zkusit.

Pohybem ruky naznačil Marlene, že se za chvíli vrátí a rychle vyběhl přes hřiště ke skladišti.

Málem narazil do nějaké dívky, která se krčila za rohem u skladů, kde byl mimochodem skvělý výhled na hřiště. Podle jejího pohledu si ho také nevšimla a teď se oba váleli na zemi.

James rychle vstal a když se zbavil prvotního otřesu, mohl konečně upřesnit totožnost studentky. A ne, že by to bylo zrovna milé setkání.

„ Medowesová, co ty tady? Nevěděl jsem, že vůbec víš co famfrpál je." dobíral si zmijozelku, která se také zvedala ze země a propalovala ho nenávistným pohledem, ale měla také mírně růžové tváře, takže ji asi přistihl při něčem, o čem nechtěla aby věděl.

„ To ty jsi ten, co se nedívá kam běží, Pottere. A jasně že vím co je famfrpál, jen nepotřebuju v každým zápasu vidět, jak se vychloubáš." zavrčela.

James na to nebral ohled a otočil se směrem na hřiště. Opravdu odsud byl skvělý výhled a především na jejich skupinku. „ Kdo by byl řekl, že se zamiluješ do nebelvíra."

Když se otočil zpět, viděl, že se Dorcas silně snaží nerudnout. Protáhl se kolem ní a vešel do skladu.

Zmijozelka vypadala, že chce ještě něco říct, když se odněkud vynořil černovlásek a chytil Dorcas za rameno. „ Tady jsi. Hledám tě už pěknou dobu." zdálo se, že si Jamese nevšiml. „ Musíme na hodinu a Barty pak svolal 'poradu'. Když už jste mě do toho zatáhli tak-" nestihl to ale doříct, protože mu na obličeji přistála dívčina ruka. Podrážděně a trochu překvapeně se na ni otočil a ona jen pokynula ke skladům, kde je nebelvír pozoroval s pobaveným výrazem na tváři.

Regulusův výraz byl tentokrát čistě překvapený. James na něj pořád s nakažlivým úsměvem pokynul: „ Blacku."

„ Pottere." opětoval mu. Pak se otočil zpět k Dorcas. „ Vážně musíme jít." přikývla a vydali se spolu zpět do hradu.