Světlo co proniká
Skrz závěsy zmaru,
Srdce své rozvírá
Nedá ti radu.
Některé věci prý nesmíš zaslechnout
Však krunýře hor,
Co se do nedají rozlousknout
Tvoří tvůj záchranný vor.
Co leskle se a tápe
V ulicích bez lidí,
Však co jiné láme
Ostatní nevidí.
Čekají ve tmě
Na to co snad ztratili.
Cítí se na dně
Jak kdyby se rozbili.
Nehledí dopředu
Snad jen někam dozadu,
A když štěstím je opředu
Tak změní se v záhadu.
Tu kterou já pochopit
Snad nikdy nesvedu,
Jak rozlomit to
Co ze země nezvednu?
ČTEŠ
Depresivní básničky
PoetryNázev mluví za vše. Tady takové varování pro naše milé copy mastery, kniha je chráněna autorským právem.
