Mišel
Bože můj, vážně jsem dnes musela zaspat?! Za necelou hodinu mám mít sraz s Moonem a já teprve vstávám. Běžím se obléknout a v koupelně se stihnu učesat a vycítit zuby. Žádná snídaně. To teď fakt nestíhám. Hlavně že mi neujel autobus. Vůbec nejsem pyšná na to jak právě vypadám vhledem k tomu že se mám sejít s mým nejoblíbenějším člověkem na světě (hned po mamce). Mám na sobě oversize mikinu a první džíny, co mi přišly pod ruku. Ale to teď musí stačit. Náhodou to není tak špatný fit. Nastoupím do autobusu a čekám na správnou zastávku kde vystoupím. Rychle napíšu Moonovi, že už jedu. Po chvilce odpoví. Zavolej mi, až vystoupíš, budu tě navigovat ke mně domů. Omg já si budu volat s Moonem. Samou radostí málem zapomenu sledovat zastávky a tak jsem málem vystoupila pozdě. Stojím tady a nervózně koukám do telefonu. Trochu se mu bojím zavolat, ale pak si řeknu že vlastně není čeho se bát a stisknu tlačítko volat. ,,Jé ahoj Mišel, tak pojď. Teď zahneš tam a....." Moon mě naviguje až konečně uvidím otevřené dveře a v nich stojí on. V realitě je ještě hezčí než na Instagramu. Mám strašnou chuť mu sáhnout do vlasů. Vypadají tak nadýchané a hebké. Bože nad čím to přemýšlím jsem tu abych ho nakreslila, ne abych myslela na tohle. ,,Ahoj Mišel, pojď dál." pobídne mě a uhne ze dveří, abych mohla jít dál. ,,Ahoj Moone, je to pro mě velká čest být tady." Pronesu nervózně během vcházení do jeho velké chodby. Moon se začne smát. ,,Bože nemusíš mi říkat Moon říkej mi Same." ,,Dobře Same, kam si mám připravit věci?" ,,Tam do obýváku." Ukáže na místnost na druhé straně chodby. Dojdu tam a začnu si vybavovat věci. ,,Sedni si a řekni mi jak by jsi si to představoval." Sedne si na gauč a řekne mi své představy. Jsem strašně nervózní, protože jsem ještě nikdy nic pro nikoho takhle nekreslila. Zatím jsem s mým výkonem spokojená. Právě jsem dodělala první oko. Se Samem se mi během kreslení povídalo strašně dobře. Už teď toho o něm vím o hromadu víc než jen z internetu. Je strašně milý a já vím, že se mezi námi něco děje.
