Černé oči [upravuje se]

1. kapitola

Je přibližně půl páté ráno a Zoe nemůže už nějakou dobu spát. Snaží se usnout ale nějak nemůže. A když náhodou usne probudí jí výkřiky.
,,Co mám do háje dělat?" Říká si.
Když nad tím přemýšlí, usne. Zdá se jí sen, kde stojí nad propastí a křičí dovnitř: ,,Co se tam dole děje? Halóóóó!" Ozývá se tichý pláč, ale žádná známka toho že by se jí někdo chystal odpovědět. Zoe to už nemůže vydržet a tak skočí dolů a doufá že to přežije. Když dopadne na zem, rozhlédne se kolem sebe, ale nic nevidí. Vidí jen prázdno a kolem ní se tlumeně ozývá ten pláč.
Najednou jí připadá že se ten pláč jakoby přibližuje a sílí.
A najednou...všechno ztichne. Zoe na chvilku ani nedýchá.
Pak se zpocená vzbudí na svojí posteli ve svém pokoji a trošku oddychne si že to byl jen sen. Vezme si ze svého nočního stolku skleničku s vodou a zapije prášky.

(Pohled Zoe)

Probudili mě ptáčci, co zpívali na magnoliji, před oknem mého pokoje. Nejhezčí možný zvuk který jde slyšet po ránu.

Vyjdu ze svého pokoje, sejdu schody a všimnu si že mamka sedí u stolu a čte si něco na mobilu. Ani si mě nevšimne. A mě to ani nevadí. Po dnešní noci rozhodně nechci moc konverzovat o tom 'jak jsem s vyspala'.
Táta je asi v pracovně. Jako vždycky.

V tichosti si udělám toust a čaj. Sednu si ke stolu a začnu jíst. K tomu si pustím seriál Gilmore Girls. Začala jsem na to koukat předevčírem a je to fakt super seriál.

Když jsem uprostřed jídla konečně si mě mamka všimne a pozdraví mě obvyklou otázkou.
,,Ahoj zlatíčko jak jsi se vyspala?"
,,Jo super. Ty?" Mamka odpoví že taky dobře a dál už se nesnaží navazovat konverzaci.

Když jsem ten toust dojedla, šla jsem se obléknou do školy.
Můj perfektní outfit tvoří černé crop top tričko, roztrhané černé oversize džíny s řetízkem, černá mikina a bílé Nike tenisky. Ještě si udělám černé linky, dá si řasenku, černou tužku pod oči a lesk na rty.

Když dorazím na autobusovou zastávku, dojde mi že budu muset čekat ještě 15 minut protože jsem tam jako vždy brzy.

Nikdy se nechlubím tím že chodím do soukromé školky. Proč taky? Ostatní lidi to dělají v jednom kuse. Asi by bylo lepší chodit do normální školy. Třeba by tam nebyli tak namyšlení lidi co v jednom kuse pomlouvají.

Vejdu do třídy. Někde slyším jak se někdo zasměje.
Nasadím přísný výraz. Pár lidí mi už řeklo že umím zabíjet pohledem, takže toho hodlám využít naplno.

Dojdu ke svojí lavici a sednu si. Vlastně si uvědomuji že ze mě mají ostatní velký respekt, ale nikdy jsem nepřišla na to proč, ale zajímalo by mě to.
I když, já vlastně tuším proč. Je možné že kvůli tomu mýmu pohledu. Nebo proto že u nás ve škole se výrazné líčení považuje za neslušné a je to tady dokonce zakázané. Mě je to ale jedno.
Kolikrát jsem za to dostala poznámku, to by se ani nedalo spočítat.

Z přemýšlení mě vytrhne učitelka která teď vešla do třídy. Božena Novotná je asi 150 letá babka, kterou máme na češtinu. Nikdo jí nemá rád. Ona normálně nemluví... ona šyčí.

Samozřejmě si dneska neodpustila poznámku za ty linky. No a co...?
,,Zoe k tabuli!" Zaječela a zasyčela zároveň a tím mě vyzvala k tabuli.
Vstala jsem a došla k tabuli i s mým nepřístupným, povýšeným, zabijáckým pohledem.

,,Jasně jsem ti řekla že máš zákaz si takhle čmárat po ksichtě když jdeš do školy!"
Asi čekala že jí něco odpovím ale já dál mlčela a povýšeně jsem se usmívala. Úplně zrudla vzteky.
,,Teď si to hezky půjdeš umýt na záchod a já ti mezi tím napíšu poznámku."
Ani jsem se nepohnula.
,,Mazej na ten hajzl!" Zařvala. Jo na učitelku mluví docela vulgárně. A taky na to že jí je nejspíš kolem 60 let...(sice jsem tam předtím psala 150, ale to měl být vtip haha)

,,Omlouvám se ale nemohu vašim požadavkům vyhovět. Tudíž se teď vrátím do své lavice a budu se učit Český jazyk, přesně podle mého rozvrhu." Otočím se a vyrazím ke své lavici. Všimnu si jak na mě ostatní zírají.
,,Dvě poznámky a dneska zůstaneš po škole!"
,,Je mi líto, to nebude možné. Tato škola tuto variantu trestu pro žáka neschvaluje."
Teď je už učitelka rudá vzteky úplně. Překvapí mě když na to nic neřekne. Sice nebudu po škole ale z těch poznámek rodiče nebudou nadšení...

✨TIME SKIP✨

Když dorazím domů s dalšíma dvěma poznámkami, mamka bude hodně naštvaná. Jak to jenom odlehčit?
Přemýšlím v autobuse cestou domů. Rozhodnu se že jí to nebudu říkat hned, ale že jí na to připravím...

✨TIME SKIP✨

,,Další poznámky? To si snad děláš srandu, vždyť takový počet poznámek neměl ani tvůj táta." Řekne mamka místo pozdravu když přijdu domů. Ajaj.  Takže žádné odlehčení nebude...

,,To není můj problém. Ta učitelka si na mě zasedla, takhle je to vždycky."

,,A co s těma poznámkama hodláš dělat? Budeš si je schovávat na památku? Vždyť takhle budeš mít minimálně dvojku z chování!" 

Už na to neodpovím, otočím se a odcházím do svého pokoje.
________________________________
AHOJKYY<3 TOHLE JE MOJE PRVNÍ WATTPAD STORKA, TAK DOUFÁM ŽE SE VÁM LÍBÍ.

PROSÍM HLASUJTE PRO MOJE KAPITOLY A ČTĚTE DÁL, PROTOŽE TO BUDE V DALŠÍCH KAPITOLÁCH MEGA HUSTÝ (MÁM TO GENIÁLNĚ VYMYŠLENÝ!).

MOC DĚKUJU, ZATÍM BYEE🫶🏼