Černé oči [upravuje se]

9. kapitola

Divné je, že už je úterý a Kuba mi ještě neodepsal (psala jsem mu v pátek). Rozhodla jsem se mu napsat.

,,Čau, jak je?" Píšu mu teda.

,,Ahoj... no, docela fajn"

,,Super..." Čekala jsem že napíše něco jiného než to co píšou všichni.

,,Je to fakt směšný..."

,,Co je směšný?"

,,To co si o sobě myslíš. TY JSI SMĚŠNÁ🤣.Byla to jenom otázka času, než ti to napíšu. Byla to hra😆. Je to fakt hodně směšný lol. Tak už neotravuj."

Nemůžu dýchat. Slzy se mi hrnou do očí a potom už je nedovedu zadržet. Velké horké slzy plné bolesti, mi stékají po tváři. Je mi špatně. Co jsem si myslela? Že budu mít kluka? Normální kamarády? Normální život?

Ne. Nejspíš nikdy nebudu.

Ale teď vůbec nevím co mám dělat. Mám řvát? Mám se jít zastřelit? Jsem fakt tak špatná? Nebo je jenom on debil?

Přesně teď bych potřebovala kamarádku. Pravou kamarádku. Potřebuju Kayle.

,,Čau kočko." Ozve se Kaylein krásný hlas po tom co vytočím její číslo.
,,A-ahoj." Je hodně poznat že mám ubrečený hlas.
,,Copak se stalo?"
,,Jde o toho Kubu... Napsal mi něco fakt hnusnýho. Prý jsem byla jen hra."
,,To je fakt idiot. Někteří kluci takový jsou... Ale hlavně si neber vážně, jestli ti psal něco o tom jaká jsi."
,,Asi si o sobě moc myslím."
,,To není pravda! On je debil a ty jsi lepší než on. On ti za to nestojí."
,,Asi ne... ale stejně to bolí." Vzlykám.
,,To chápu. Teď ti řeknu něco co nechceš slyšet... Dej tomu čas. Za čas tě to už nebude tolik bolet. Věř mi."
,,Asi máš pravdu. Děkuju. Jsi láska!" I přes slzy se dokážu usmát.
,,Nemáš zač a nezapomeň, když si budeš potřebovat promluvit nebo jenom se vypovídat, zavolej mi."
,,Fakt děkuju. Ještě že tě mám!"
,,Za málo. Mimochodem, jestli ho někdy někde potkám, nakopu mu zadek! Papaa."
,,Pa." Zavěsím. Jsem ráda že mám Kayle. Ona mi prostě vždycky dokáže zvednout náladu.

Když nad tím tak přemýšlím, Kubu jsem asi fakt milovala...

✨TIME SKIP✨
(středa)

Vlastně celý den doufám, že se včerejšek nestal. Je mi strašně líto, že jsem nalétla nějakému blbci. Stejně mi to ale přijde divný. Proč se tak najednou začal chovat?

Každopádně dneska mám ve škole s Kirou referát a nesmím to pokazit. Takže se musím soustředit jen na něj.

Vystoupím z autobusu a zamířím k velké školní budově. Vejdu dovnitř. Přesto že žijeme v Česku, naše škola vypadá jak z amerického seriálu. Máme tu dlouhé chodby plné skříněk, počmárané záchody a samozřejmě taky třídy vypadají podobně. Tuhle školu nemám ráda, ale do jiné bych asi nechtěla.
Jdu po chodbě ke svojí skříňce. Už jsem skoro u ní, když v tom uvidím jak se tak o zeď opírá Jakub s nějakou partou kluků. Než si mě stačí všimnout, rychle se schovám za roh. Jenže ani to mi není nic platný protože slyším jak se jejich hlasy přibližují.

Ve stejné "ulici" do jaké jsem se schovala je i záchod. To se hodí...
Takže se rozběhnu a běžím se schovat na holčičí, kde se taky schovám za roh. Můžu se odtamtud koukat jak zahnou na záchody oni. Zahnou. Jakmile to udělali, vyběhnu ze své skrýše a běžím ke své skříňce, kde si rychle vezmu věci a jdu do třídy.

Ještě že s tím blbcem nechodím do třídy.