Černé oči [upravuje se]

8. kapitola

Sedím u okna, v uších mám sluchátka a nahlas mi v nich hraje písnička: Oxytocin (od Billie Eilish). Tu písničku miluju. Má takový motivační vibe. Když jí poslouchám, jako bych najednou měla naději, že bude lépe. Asi bych tomu věřila i teď, kdybych nejela do školy...

Ten referát nám odložili, kvůli mé nehodě. Takže můj následující úkol je, oslovit tu holku, seznámit se s ní a domluvit kdy a kde ho budeme dělat. Pokud mě ovšem neosloví ona. 

✨TIME SKIP✨

S berlemi se belhám naší "úžasnou" školní chodbou. Všichni na mě koukají. Já si nemůžu pomoct, ale připadám si jak poražená ve válce. Prostě mě skolila obyčejná zlomenina. Obecně jsem a vždycky jsem byla strašně moc soutěživá. Tak je i tohle soutěž. 

Už jsem skoro před třídou, když zahlédnu jak na mě lítostivě kouká ta holka, co semnou má mít ten referát. Otočím se a belhám se k ní. Když se dobelhám, přeměřím si jí zabijáckým pohledem. 

,,Čau, ty jsi Zoe?" Osloví mě jako první.
,,Jo. To jsem já."
,,Já jsem Kira. Za dva dny spolu máme mít referát. Věděla jsi to?"
,,A proč myslíš že za tebou jdu?"
,,Takže asi víš... Nechceš si jít někam sednout, aby tě ta noha nebolela?"
,,V pohodě, pokračuj"
,,Ehmm... oukej... kdy a kde se chceš sejít?"
,,Kolem 4 v knihovně?"
,,Fajn." 

Zvoní, tak se rozloučím a zase se belhám do třídy. Debilní sádra.

✨TIME SKIP✨

Právě mířím do knihovny na setkání s Kirou. Knihovnu máme kousek od školy, takže to není zas tak dlouhá cesta. Je to asi to nejlepší místo v tomhle hrozným městě. Je tam klid, jsou tam knížky a taky je tam kavárna ve které dělají nejlepší kafe na světě. Úplně atmosféra Gilmore Girls.

,,Tak jsem tady." Řeknu Kiře i přes to že mi je jasný že to ví.
,,Super, můžeme se do toho teda pustit."
,,Okay."

✨TIME SKIP✨

Referát je hotový, i přes to že nám téma o životním prostředí dalo zabrat. Kromě toho jsme si moc hezky povídaly. Myslím, že není zas tak blbý že spolu máme referát, protože by jsme třeba někdy mohly být kámošky.

Já sice na venek vypadám že si vystačím sama a že nikoho nepotřebuju, ale co si budeme...pravé přátelé potřebuje každý (moudro dne).

Vyšla jsem z knihovny a zamířila na cestu kolem nemocnice, abych se zastavila za mamkou. Moc mi chybí. Doktoři říkají že by mohla být brzy v pořádku a já jenom doufám že mají pravdu...