Někde to končí a někde začíná

Obecné pravdy lásky

Ať si svět říká co chce, ať se obrací zády.
Já bych jim naoplátku zpět zavolat chtěl,
že to co cítím a jak je pouze můj úděl.
Já nenutím jich pochopiti,
pouze přestati se divit,
dovolil bych si žádati.
Něco milovat je jako žít,
ale stranit se toho je jako umřít.
Ale já nechci straniti se pravdy,
neb ta má moc ovlivnit vše navždy.
Proto nechci tvářiti se jako by nic,
když děje se víc.
Já takto se cítím,
ale každého názor ctím.
A to i když jej nesdílím,
a jinak to vidím.
Já nebojím se oči otevřít,
a proto neměli by se ani oni báti uzřít,
co předtím neviděli.

Jak milovali Tristan a Isolda, Samson a Dalila, Lancelot a Ginnevra a jak další,
ač odsouzeni většinovou společností. Nebáli se projevit názor svůj a postoj,
Leč stál proti nim odboj.
Tu vzepjali se a pravili,
že oni dáti se nedají.
A tak milovat si dovolili smět,
proto stále pamatuje si je svět.
Před čtyři sta i sto léty.

Přestanu již s poezií,
avšak srdce mě stále bolí,
tou neuprosnou lítostí,
a tužbou dále pulzující.