Někde to končí a někde začíná

Oddanost příteli

Běžel jsem krajinou,
Mraky se toho dne honily nade mnou.
Já pak pohlédl na tok řeky,
Kolem něhož poletovaly straky.
A tam mezi břízkami,
Blyštil se náhrobek rosy kapkami.

Bez domova, bez přátel či rodiny,
Ty poslední mi naplňuješ prázdné hodiny.
Když strach pokouší se o ovládání,
Vzpomenu si na tvá slova ranní.
Jak dávno to ráno bylo,
Předtím, než se vše zakalilo.

Už nemůžu zde zůstat,
U tvého, můj milý, náhrobku vzlykat.
Zase na útěku,
Provázen smečkou divých vlků.
Nemám nikde nic na útěchu,
Už zcela sám v pustině naposled vydechnu.

Na kosti svítící v lukách,
Vedle pozůstatky po kožených botách,
Usedl pták zpěvný,
Přináší poselství hlasem pevným.
O lepší době,
Která bohužel už nepomůže mně ni tobě.

Jaro zase přišlo,
Po něm léto vykvetlo.
Náhled je tu zase podzim,
A už i ozim,
Roste na poli,
Když kolem letí bílá zima.