Mafián. || BL

16. Kde to kurva zase jsme?

Raiden tučné písmo
Levi normální písmo

--

Nevím co se stalo, nevím jak a už vůbec nevím kde to jsem. Nemůžu se hnout, mluvit, prostě nic. Ale můžu vidět. Jsem v místnosti, bílé stěny, žádný nábytek a celkově jde z toho strach.

Prostě jsem seděl na jedný podělaný židli uprostřed místnosti a díval se přede mě. Brečel jsem a ani jsem o tom nevěděl.

Ash tu se mnou nebyl, nechci ani pomyslet na to, co se mu teď může dít. Bože proč já debil na to musím myslet, všechno se akorát zhoršuje!

Momentálně jsem nedokázal ovládnout svou paniku a po chvíli jsem upadl do spánku z vyčerpání, nejspíše tím brekem.

.

Uběhlo pár hodin a já se snažil vstřebat ten fakt že ti dva jsou někde pryč a kluci co je hlídali o tom nic neví.

Začínalo mě to pěkně srát a tak jsem sedl do auta a rozjel se směr klubovna.

Upřímně nevím jak jsem se teď cítil. Měl jsem dosti nepříjemný pocit, jakoby se dělo něco špatného. Vždyť já ani nevím proč to tak řeším.

Vlastně vím proč. Protože mi na tom klukovi ksakru moc záleží, ale já blbec si to nechtěl přiznat. Nechtěl jsem si přiznat ten fakt, že ho chci chránit a ne že musím.

Hned jak jsem dojel jsem otevřel dveře a aniž by jsem někomu věnoval pouze můj pohled šel jsem rovnou za Liamem.

Ani jsem neklepal a vešel rovnou do místnosti. Liam seděl jako obvykle za počítačem a něco hledal.

"Čau Li, mám menší problém."

"Hmm, co to je tentokrát?" Podíval se na mě s jeho typickým úsměvem.

"Kurva Liame! Ber mě aspoň trochu vážně." Zavrčel jsem na něj. V těchto situacích se často neovládnu.

Liam jen kývl na souhlas, že můžu spustit. Už měl i trochu vážnější výraz.

Vysvětlil jsem mu vše okolo zmizení Leviho a jeho kamaráda a že nikdo neví o tom, jak se to stalo, kdo je unesl a ani kdy. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to byl zrovna únos, ale s největší pravděpodobností ano, byl.

"Měl u sebe Levi telefon?"

"A jak to mám ksakru vědět!" Tentokrát jsem to něm doopravdy zakřičel.

"Vše ověřím Rayi, dám ti vědět."

Jen jsem kývl a odešel. Ovšem jsem si neodpustil prudké třísknutí dveřmi. Zase jsem byl strašně vynervovanej a tak jsem vyšel ven a jednu si zapálil. Cigarety byly jedna z mála věcí, které mě doopravdy dokázaly odreagovat.

Doufám, že je Levi v pořádku, protože jestli se dostal do ruk toho hajzla, tak určitě v pořádku dvakrát nebude. Jen při téhle myšlence mi přejel mráz po zádech, ani nevím proč. Ano.. Bojím se o něj..

Taktéž doufám, že to Liam bude mít rychle hotové. Nikdy mu to netrvalo nijak dlouho, ale záleží na situaci. Li je totiž jediný kdo mi v tomhle dokáže doopravdy pomoct, ne že já bych to neuměl, ale on je v tom prostě nejlepší.

Povzdychl jsem si vydal se vstříc nočnímu městu. Neboj Levi, já tě najdu...

.
.
.
.
.
.
.

Ahoj! KONEČNĚ je tady další kapitola (ano. trvalo mi to)

Chtěl bych vám všem moc poděkovat za 600 přečtení. Jakože OMG?

Dodává mi to motivaci vidět, že tohle někdo čte<333

Určitě budu pokračovat.

525 slov ✓