Mafián. || BL

20. Jsem tu pro tebe.

Tučné písmo: Raiden
Normální písmo: Levi

--

Chvíli jsem byl společně s Ashem a byl to skvělý pocit. Nedokázal bych si představit, kdyby se mu něco stalo.

Upřímně mi chybí náruč od Raye. Už se ani nebudu snažit krýt to, že k němu cosi cítím. Přiznávám si to.

Nadále jsem přemýšlel a přitom jsem stíhal nějak komunikovat s Ashem.

Náš rozhovor a mé přemýšlení vyrušil příchod od Raye.

"Levi?" Nakoukl jsem dovnitř jejich pokoje.

Otočil jsem se na Raye a málem jsem se roztekl. Byl tak krásný.

"Hm?"

"Dnes spíš u mě, ano?" Chtěl jsem ho pouze ujasnit.

Cože to právě řekl? Byl jsem červený snad až na zadku.

Nejistě jsem se koukl na Ashe, který se usmíval a pobízel mě. Však on ví snad vše. I to že k Rayovi něco cítím.

Přikývl jsem mu, protože jsem ještě nebyl moc schopen mluvit kvůli té bolesti.

Musel jsem se na něj prostě pousmát. Je nádherný.

"Nemáte hlad?" Ujišťoval jsem se.

"Vcelku ano. A levi určitě taky." Zmínil okamžitě Ash.

"Tak honem, udělal jsem jídlo." Pousmál jsem se.

Přešel jsem k Levimu a pomohl mu vstát.

"Můžeš chodit?" Zeptal jsem se starostlivě.

Je tak roztomilý, když se stará.

"Mhm, neboj." Pousmál jsem se slabě.

"Kdyžtak jsem hned za tebou, ano?"

"Děkuji." Usmíval jsem jak sluníčko na hnoji.

Ash mě ovšem jistil taky, ale hřejivé ruce od Raye byly jiná liga. Bože jak já jsem rudý snad všude.

Došli jsme do kuchyně, kde už jsem připravil jídlo. Levimu jsem dal trochu menší porci, aby to pro něj nebylo tak těžké.

Sedl jsem si vedle Leviho a všichni jsme začli jíst, až na Leviho.

"Levi, copak?" Optal jsem se ho opatrně a při tom jsem ho jemně hladil po zádech, aby mu to nebylo nepříjemné.

Nevěděl jsem co mám říct. Bál jsem se. Nevím čeho, ale prostě jsem se bál.

Jen ta vzpomínka na to, co se mi tam stalo, co všechno mi tam udělali. Bojím se strašně moc, že se to stane znovu.

Takhle jsem si svůj první vztyk nepředstavoval, vždyť oni mě doslova znásilnili! A Ray o tomhle ani neví.

Nevím jestli mu to vůbec plánuju říct.

"Levi..?" Zeptal jsem se už více starostlivě a to už se začal zajímat i Ash.

"B..Bojím se.." Aniž bych si to uvědomil tak mi začaly stékat slzy a začal jsem se klepat.

Jemně jsem ho objal kolem pasu, tak aby ho to ovšem nebolelo a začal jsem ho hladit na boku.

"Neboj.. Se mnou už budeš v bezpečí, ano? Slibuji." Uklidňoval jsem ho a z druhé strany ho hladil dokonce i Ash.

Chudáček můj, bůhví co si tam musel prožít. Já už tohle ale nikdy nedovolím. Ať mě to stojí cokoliv.

Strašně moc jsem se klepal, jediné co mě teď psychicky drželo pohromadě je Ray a Ash a jejich pevné objetí.

Po nějaké době jsem se uklidnil a Ray se pomalu odtáhl, ale Ash byl stále blízko při mě.

"Bude to v pořádku, brouku." Povzbudivě jsem se na něj usmál a jemně jsem mu prohrábl vlasy.

Levi se pokusil o menší úsměv, ale nějak mu to nevyšlo.

"Budeš jíst, Levi?"

Záporně jsem pokroutil hlavou. Nevím jestli mám chuť k jídlu po tom všem. Je mi zle.

"Měl by ses najíst, alespoň trošičku, co ty na to?" Hladil jsem ho po zádech.

Koukl jsem se jak na Raye, tak na Ashe a oba měli povzbudivý pohled.

Ash ví o mých problémech a že není zcela jednoduché do mě dostat jídlo.

A Rayovi to asi mohlo dojít, už jen jak viděl mou postavu. Cením si toho, že si ze mě neutahuje.

"T..Tak dobře." Řekl jsem odhodlaně.

Byl jsem na něj hrdý, že po takové době jí.

Já Levimu s tímhle pomůžu, vždy tu pro něj budu a budu dohlížet na to, aby každý den jedl.

Pousmál jsem se na něj a všichni jsme se už pustili do jídla.

Snědl jsem to všechno a bylo to vážně výborné. Ray umí moc dobře vařit, musím ho pak pochválit.

Bylo to asi tím, že jsem už pár dní nejedl.

"No vidíš." Usmál jsem se na Leviho a pohladil ho nenápadně po ruce pod stolem.

Usmál jsem se na Raye zpátky.

"Umíš moc dobře vařit."

"Souhlasím." Ozval se Ash.

"Děkuji." Tohle mě fakt potěšilo.

.

Byl už večer a já jsem se nestačil divit, že to jídlo neskončilo v záchodě, zázrak.

Momentálně ležím u Raye v posteli, už jsem byl i ve sprše, ovšem s pomocí Raye, což si cením.

Ray se teď taky sprchuje a já přemýšlím o tom, co se v posledních dnech událo.

Je toho strašně moc a všechno je tak náhodné.

Nevím proč, ale buduje se ve mě strašný strach.

Bude to asi tím, co se stalo jak mě pravděpodobně unesli. Myslím, že mi bude trvat dlouho se o tomhle někomu rozpovídat, dokonce i Ashovi.

Dlouho bude taky trvat se z toho plně vzpamatovat. Mé tělo bude mít i plno ošklivých jizev.

Už tak své tělo nenávidím a k tomu ještě tohle.

Jen jsem si povzdychl.

.
.
.
.
.

Jakože fakt po DLOUHÉ době je tu další kapitola.

Jelikož já jsem člověk, který se zajímá hodně o auta a techniku, jezdím poslední dobou na hodně akcí. Většinou přes víkend. A většina těchto akcí je celkem dálka, že ráno vyrazím a večer se vracím už celkem unavená, tak mi o víkendech nevychází vůbec čas.

Přes týden mám školu a po škole nemám čas. A když už, věnuji se chození ven, kde většinou bývám až do večera. Nebo dále je tu kytara a osobní zájmy.

Snad pochopíte, snad brzy vyjde další kapitolka. :)