Malá poznámka autorky:
Já vím, že jsem úplně dokonalá co se týče updatování... Ale co, pět měsíců není tak moc, ne? :D Snad mi odpustíte...
-Jen's POV-
**O týden později**
Josh se chová divně. Nějak se mi vyhýbá a já ani nevím proč. Nebo vlastně spíše nevím která z věcí ho štve natolik, že je tak odtažitý. Proč mi tohle dělá?
"Jen, dáš si palačinky?" zeptal se mě Josh, zřejmě po několikáté.
"Uh, jo, promiň, jsem maličko mimo," zamumlala jsem.
"Já to chápu a Jen?"
"Ano?"
"Vím, že se posledních pár dnů chovám jako idiot, ale miluji tě a chci abys to věděla," řekl a vtiskl mi jemný polibek na tvář.
"Taky tě miluju" usmála jsem se na něj. Nemohla jsem mít větší štěstí.
-Josh's POV-
Tak mě frustruje, že nemůžu nic říct Jen. Je to ale pro její bezpečí. Proč se ale potom cítím tak strašně?
*cink*
Ty si fakt zahráváš, chlapečku. -H
"Kdo ti píše?" zajímala se Jen.
"Jenom někdo z reklamky," odpověděl jsem a odstranil zprávu. Ona to nesmí zjistit.
"Ty palačinky chutnají jako... Jako..." řekla Jen s blaženým výrazem na tváři. Maličko jsem se začervenal. Byl večer, skoro noc a tak Jen šla zkontrolovat zprávy na svém soukromém Facebooku. Já jsem šel umýt talíře, ale v tom moji pozornost upoutal záblesk pohybu v okně. Podíval jsem se znovu, ale nic tam nebylo. Ani nemohlo být, žijeme v prvním patře. Přesto jsem měl divný pocit...
Dobře, slibuji, že příští kapitola bude celá jen o jejich lásce. Čte tohle ještě pořád vůbec někdo? Sakra, je to pět měsíců... Polepším se, slibuju. Vím, že tahle část je krátká, ale zasloužily jste si to :)
Ps.: May the odds be ever in their favor :3
