-Joshs POV-
Už asi před půl hodinou jsem odešel z pokoje Jen. Šel jsem si koupit něco k jídlu, takže právě sedím u stolu a jím bagetu. K tomu jsem si koupil kafe, které se každopádně nedá pít. Zajímalo by mě, co tam tak dlouho řeší... Měl bych být klidnější, když je Jen vzhůru, ale nemůžu si pomoct, pořád mám ten divný pocit v žaludku.
Už jsem skoro na konci svého oběda, když v tom do jídelny přijde Liam. Povzdechnu si. Chvíly se rozhlíží a když mě spatří zamíří ke mně.
"Co je?" zeptám se, zatím klidně, ale kdo ví...
"Slyšel jsem, že se Jen probudila, ale když jsem došel za lékařem, řekl mi, že Jen musí na nějaké další testy. COS KOMU ZASE NAKECAL, ŽE JÍ MUSÍ ZNOVU TESTOVAT? COPAK UŽ JSI JEJÍ ŽIVOT NEPOSRAL DOST?!"
"Hele, klídek. Tak zaprvé, já jsem nikomu nic neřek. A zadruhé, jak ty mě můžeš obviňovat z ničení jejího života?!"
"Mohla být se mnou šťastná, ale tys to zničil! Zničil jsi všechno co jsme mohli mít!" zařval Liam a vrazil mi pěstí. Zatmělo se mi před očima a zapotácel jsem se. Asi mám zlomený nos. Když začnu zase trochu vnímat, šímám si, jak Liama odvádí ochranka a ke mě spěchá lékař...
"Je to jenom zlomený nos, nic vážného," potrvrdil doktor mou teorii.
"Děkuji, můžu už jít?"
"Jistě a příště si prosím dávejte větší pozor."
- Liams POV-
"Haló? Paní doktorko Salivenová, máme problém..."
