-Jenifer POV-
"Ahoj Jen," pozdravil mě tiše Liam. Je vidět že si to pořád pamatuje.
"Liame-"
"Jen, nech mě mluvit jako první. Já vím, že to mezi námi asi nebude už nikdy stejné, ale můžeme se o to snažit. Hele, dá se pochopit proč jsme to udělaly, oba jsme si prošly těžkým obdobím, a já vím, že to nás k ničemu neopravňuje a neomlouvá nás to tak-"
"Jsem těhotná!" vykřikla jsem. Liam nejdřív ztuhl, ale za chvíli začal chápat, že jsem řekl něco, co může změnit naší budoucnost. A taky že změní.
"Co- co- cože?" zakoktal Liam a začal si mě prohlížet, jako by mě neznal.
"Víš jistě, že je to dítě moje?" zeptal se po chvíly.
"Ano. S nikým jiným to být nemůže," povzdechla jsem si a sklopila jsem pohled. Liam ke mě přišel a obejmul mě.
"Shh, Jen, zvládnem to, spolu to zvládnem," utěšoval me Liam, konejšivím hlasem.
"Hlavně bychom zvládli dnešní interwiev," řekla jsem a maličko jsem se pousmála. Vyšli jsme spolu ven z šatny, va které jsme byly a první co jsem zahlédla byla Jena.
"Jen!" vypískla a běžela mě obejmout.
"Ahoj, Jen," odvětila jsem a zasmála se. Byl to její nápad, dát si stejné přezdívky, ale já jsem nikdy nebyla proti. Byla moje nejlepší kamarádka. Zahédla jsem Joshe jak se hádá s Liamem.
"Hej, co se to tam děje?!" vykřikla Jena, evidentně si toho taky všimla.
"Nic, jenom si objasňujeme realitu," zavrčel Liam. Vyděšeně jsem se podívala na Joshe, ale ten sklopil pohled.
Tohle nemůže být pravda.
"Jen? Jen, jsi v pohodě?" zeptala se mě Jenna jakoby z dálky. Dál už jsem slyšela jenom změť hlasů.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Takže, hodně krátká kapitola :)
PS.: May the odds be ever in their favor :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3
