"Děkuji," zašeptala jsem do telefonu a svezla se na zem. Cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. To není pravda, to nemůže být pravda. Dneska to nechám být, Josh by si mohl všimnout že mě něco rozrušilo. Podívala jsem se do zrcadla, utřela si slzu a šla za Joshem do pokoje.
"Kdo ti volal?"
"Jenom Shai, chtěla mi oznámit že s Theem odjeli do Sacramenta a jsou zase nejspíš spolu," to byla náhodou pravda, až na to že mi to volala už odpoledne. Potřebovala pár rad jak na papparazzi, kvůli začátkům propagace Insurgent.
"Jsem rád, že jim to vychází, vidíš, dnešek je plný dobrých zpráv," usmál se Josh. Kdyby jen věděl...
"Já jsem taky ráda, ale už pojďme spát, zítra máme ten rozhovor." Lehla jsem si na postel, přikryla se a dala hlavu na Joshovo rameno. Jeho objetí bylo slastně uklidňující...
"Jen, Jen, Jen vstávej, nebo to nestihneme," budil mě Josh a mezi jednotlivá vyslovení mích jmén mi sázel jemné polibky na obličej. Usmála jsem se a otevřela jsem oči. Bylo už ráno a Josh už byl oblečený v šedém svetru a tmavých džínech. Tohle oblečení jsem na něm zbožňovala a on to moc dobře věděl.
"Jdu chystat snídani, nachtej se. Tvoje část skříně je ta vlevo," řekl Josh, jakoby jen tak mimochodem, ale mě to překvapilo. Moje část skříně? Pomalu jsem vstala a v tu chvíli se mi udělalo špatně. Měla jsem pocit že se pozvracím, ale za chvíli to pominulo. Celá tahle scénka mi ale pomohla si uvědomit, že tohle není legrace, že z tohohle se nijak nevymotám. Pomalu jsem došla ke skříni a otevřela její levou polovinu. Nestačila jsem se divit. Věci seřazené podle barev, všechny v mé velikosti. Podívala jsem se na horní část, do které zjevně patřily šaty. Chvilku jsem si je procházela a potom mi došlo, že jsou všechny hedvábné. A navíc v dětských barvách, jako jsou světle růžová a světle modrá. Tyhle barvy měl na mě Josh nejradši. Vybrala jsem si nadýchané světlounce růžové šaty, balerínky stejné barvy a vyrazila jsem do obývaku, odkud se linula vůně lívanců.
"Vypadáš úžasně," řekl Josh, když jsem k němu přišla.
"Co kuchtíš?" zajímala jsem se, i když mi to bylo jasné. Od té doby co Josh zjistil že jsou lívance moje oblíbená snídaně.
"Hádej," odvětil a šibalsky se usmál.
"Pizza?" tuhle hru můžou hrát dva.
"Jasně,"řek a nandal mi na talíř.
"Doneseš to na stůl?" zeptal se mě Josh a já jsem vzala naše talíře a dala je na jídelní stůl, který se v uklizeném bytě krásně vyjímal. Sedla jsem si na židli a čekala než Josh donese skořici a piškoty. Vždycky to tak dělal.
"Bon apetit!" řekl Josh, položil obě misky na stůl a začaly jsme jíst.
-Josh POV-
"Jsem tak nervozní," zašeptala mi Jen do ucha.
"Ale prosímtě, nemáš z čeho," odpověděl jí. "Hele, Liam je tu!"
"Nevadilo by ti kdybych si s ním promluvila o samotě?" zeptala se ztrápeným tónem.
"Jasně že ne, " odpověděl jsem jí zmateně.
Už víte??? :D
PS.: May the odds be ever in their favor :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3
