Zdali je den temný jako noc či dočista černá noc nelze posoudit ze subjektivního pohledu osoby, za jejímiž zornicemi se odehrává zcela jiný zápas naprosto odlišných a zásadnějších problému než to, jaká je hodina z těch 24, ba dokonce jaké je číslo na kalendáři. Odehrává se jí před očima kriminální, naprosto groteskní scéna všeho možného. Pouze tma ji dodává odvahu a určitý pocit bezpečí a pevné medvědí objetí.
Pohyb v uličce. Někdo vyšel z večerky.
To je ona. Ta oběť. Ta hloupá šedá myška, ta nechutná a necudná krysa s křivými tesáky. Tam je, se svou rozčepýřenou hřívou plnou mazu a hnilobného smradu jenž ji obklopuje. Šelma s ladnými pohyby se vymaní z temného obětí noční uličky, zaostří svůj cíl a začne jej následovat.
Chlad noci způsobuje odpařování dechu s každým výdechem, avšak šelma mráz necítí díky vzplanutí interního hněvu, který se stává čím dál tím víc pálivým. Pálení se stává fyzickým, opékajíc hruď a celé srdce ze všech stran, což zapříčiňuje cukavý, avšak vzrušující padavý tlak.
Šelma má jen pár minut, než krysa bude v bezpečí a teple její nory. Zatím neví, že ji něco sleduje.
Nabírá na rychlosti, avšak neběží, to by zapříčinilo nežádoucí hluk a mohlo by se vše pokazit. Vyhýbající se veřejnému městskému osvětlení se šelma pohybuje ze stínu do stínu stromů položených v parku s větším a hřejivějším pocitem, že oběť je blíže a blíže.
Krysa je pár metrů, pár skoků před šelmou. Vodnaté řídké sliny se kumulují v ústech jako před počátkem velké hostiny. Zorničky se rozšiřují a tep přehlušuje zvuky větru, šumění stromů a dalších nedůležitých elementů. Vzrušení je už neúnosné. A se stoupajícím vzrušením stoupá nechuť k onomu zvířátku, tak nedůležitému, tak bezvýznamnému. Jak může být někdo tak hloupý? Nechutná šedivá nicka, na které není ni speciálního, na níž není špetky důvodu proč žít. Mozeček tak prostý a malý, ve kterém se kumulují jen ty nejšpinavější a nejstupidnější nápady. Proč žiješ? Oči by nemohly být obyčejnější, prachobyčejné. Oči jsou bránou do duše, ale v těchto očích se nemohl nikdo ztratit. Tak proč on.
Pod nohama šelmy praskl klacík. Oběť se otočila a spatřila drápy šelmy, které se jí v příštích několika sekundách zaryly do obličeje, které ji vyrvaly jazyk z úst, aby už nikdy nemohla slovy svádět hlupoučké, aby už nikdy neřekla žádnou větu, která by sálala primitivností. Zaryly se do očí, aby už na nikoho nemohla nikdy koukat. Nezaslouží si už nikoho vidět.
Nakonec ji šelma prořízla hrdlo.
Ozývalo se jen krvavé chrchlání ze snahy si do plic přivést kyslík. Oběť se utopila vlastní krví.
,,Lásko, nad čím zase přemýšlíš?" šelmu, nyní už normální osobu, vzbudil z transu její přítel, který přišel od hloučku starých známých, mezi kterými byla i ona.
Oči šelmy a myši v hloučku se potkaly.
,,Nad ničím," odvětila, nyní již právoplatná přítelkyně, a oba se vydali tančit do sálu.
