Planeta B

kapitola 1

Začni psát svůj příběh

Jmenuji se Maya Germanová. Před několika měsíci jsem dokončila vysokou školu vědeckou. Naši mi na každý oslavě říkali, jak strašně pyšní na mě jsou. Po dvou měsících odpočinku, večírcích a flákání jsem poslala životopis do jedné špičkové a velmi nadčasové vědecké laboratoře.

No teď jenom čekám na jejich feedback.

11. října 2020

,,Mayo už ti volali z té laboratoře?'' volala mi mamka brzo ráno, když jsem snídala.

,,Ne mami, až zavolají, budeš první komu to řeknu. Neboj. '' vzdychla jsem do telefonu.

Už mě to nebaví. Mamky neustálé otázky o práci.

Už ti volali? Nechtěla by ses jim ozvat první? Co když jsi tam napsala špatné telefonní číslo i mail?

Mami už konec!

První krok, který jsem se rozhodla udělat bylo to, že jsem se koukla po bytech. Našla jsem si různé inzeráty na pronájem a našla svůj vysněný byteček během týdne.

,,To nemyslíš vážně?! Jako jak, že se stěhuješ? Vždyť to je nesmysl! '' řvala na mě celý víkend mamka.

,, Mami já ti po x říkám, že mi je 27 let a je na čase odejít. Já tady prostě nechci zůstat. A rozhodla jsem se, že tomu mému snu o laboratoři půjdu trošku naproti. '' vysvětlovala jsem mamce.

Taťka ani nebyl nijak překvapený. Byl úplně v pohodě s tím, že jdu pryč. Sám mi řekl, že už to trochu očekával po tom, co jsem dokončila školu, že se dřív nebo později odstěhuju.

,,Počkat! Počkat! Jak jdeš naproti?! '' mamka pomalu procedila přes zuby.

,, No... ten byt je tak trochu v LA...''

Nebudu vás tady zahlcovat neuvěřitelnými výlevnými scénami od mojí mamky, která se nemohla smířit s tím, že od ní její malinká holčička jde pryč. A asi po týdnu se smířila s tím, že už je rozhodnuto.

No a začala jsem balit. Celý můj život byl v krabicích a po náklaďákách. Díky bohu za mého taťku, který mi doporučil stěhovací službu a poradil se vším co bylo potřeba. Nakonec i mamka poradila v ženských věcech v domácnosti, za což jsem byla ráda.

Tak a jde se dobalovat. Už toho moc nezbývalo. Jenom dvě skříně.

No dohromady to dalo asi čtyři krabice. Jedna byla moje hodně oblíbená. V té krabici byli věci ze základky, střední a vzpomínkové věci, které jsou pro mě hrozně cenný a důležitý.

,, Ano, Germanová u telefonu. '' zvedla jsem telefon, který zvonil už po druhé.

Když totiž zvonil po prvé, byla jsem zrovna ve vaně. Po téhle stěhovací mánii jsem si potřebovala oddechnout a s tím mi vždycky vana pomůže. Moje bolavý záda, vana plná pěny, víno a jahody a k tomu seriál od Disney – Zack a Cody (občas se koukám na filmy, který jsem sledovala v teen věku) je nejlepší věc na světe.

,,Ano samozřejmě jdu hned dolů. Zrovna jsem vylezla z vany, tak chvilku strpení. Hned jdu. '' no rychle jsem se šla obléct.

Ještě s mokrýma vlasama jsem vyběhla před dům, kde stál strašně hezkej kluk. Vysokej, svalnatej a hrozně roztomilej. No byla jsem z něho úplně vyklepaná, a ještě zmrzlá z té horké vany.

,, Ehm, dobrý den. Maya Germanová. '' podala jsem mu ruku a usmála jsem se.

První poznatek, co jsem měla, byl ten, že měl hrozně příjemnej dotek. No byla jsem z něho mimo. Co si budem.

,,Ahoj, já jsem Toby. Myslíš, že si můžeme tykat. '' no tak jsme si hned potykali a začali jsme nakládat moje krabice a nějaký nábytek.

Do nového bytu jsem chtěla vzít co nejmíň věcí, takže jsem nábytek nebrala nakonec vůbec žádný. Pouze věci a oblečení, kterých se nechci vzdát.

Takže celý moje stěhování a nový život se vešel do jednoho kamionu a strávila jsem s Tobym 5 hodin plus hodinu v zácpě na cestě do nového domečku.

Celou dobu jsme kecali a nezavřeli pusu. Řekl mi tolik věcí, které nevím ani o některých svých kamarádech.

Taky jsem se hodně otevřela a hodně se ptal ohledně mé budoucí práce, o vejšce a tak.

No tak konečně jsme tady. Před vysokým barákem v centru LA. Měl 3 pater a na každém byly dvě garsonky. Stála jsem tam jako Alenka v říší divů. V mojí snad na do detailů vysněný ulici a s klukem jako z časopisu.

Nemám na co si stěžovat. Fakt ne!

,,Pomůžu ti s tím nahoru.'' řekl a vzal tři první krabice.

Když jsme asi během půl hodiny vzali všechny krabice do posledního patra, tak jsme rozdělali víno a sedli si na podlahu v úplně prázdným bytě.

Byt jsem si zařizovala, když jsem si balila můj pokoj. Sešla jsem se s bytovými návrháři a ti mi můj byt udělali přesně tak, jak jsem chtěla.

Dokonalost.

Jediný, co chybělo je postel.

Prokecali jsme celou noc, a nakonec usnuli na podlaze.

Nebojte... Každej u jiný zdi. Spali jsme naproti sobě, ne spolu. Co si o mě vůbec myslíte... uchyláci xd